Liberalismus (od latinského slova liber, tj. svobodný a liberalis, tj. svobodomyslný) je obyčejně označován politický směr, někdy i filosofický pohled, který je založen na svobodě jako prioritní hodnotě. Vznikl v 17. století v Anglii, má kořeny v evropském osvícenství. Vyvíjel se odlišně v různých oblastech světa, má celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu, a proto představuje komplexní paradox. Jeho řešení je možné pouze v kontextu dalších paradoxů, včetně těch současné doby. Proč?

Rozdíl pojetí liberalismu v USA, Evropě a jinde ve světě názorně představuje citát politika, ex-člena EP, ex-ministra, dnes starosty francouzského města Pau, Francois Bayrou (1951): Existují dvě slova v politice, která nejde přeložit. Federalismus a liberalismus… Být liberální ve Francii znamená až ocitnout se extrémně napravo. Být liberální v Americe znamená být nalevo. Liberální v Británii znamená centristickou politiku, lehce doleva, levý střed. A federalismus je to samé… Být federalista pro mne znamená respekt k odlišnosti při spolupráci. (BL, 11.5.2006)

Příklady mluví za sebe: 1) Všechny dostupné příručky pro změny režimů byly psány na Západě speciálně pro uprchlíky a přestěhovalce z Československa, Ukrajiny, RF, ČLR apod. do USA, UK, Kanady. 2) Všechny používané plakáty, hesla a instrukce, včetně jak se chovat, aby došlo ke změně, včetně ČR a ČLR, indikují na rozdělení společnosti na základě kolektivní viny, intelektuálního rozdílu, a narušování platných zákonů. 3) Srovnání současné formy liberalismu a politických technologií nedovoluje zjistit shodu principů původní myšlenky liberalismu. Naopak. Jako výsledek se nabízí chaos, vědomé ignorování zákonů a neochota k dialogu. Uvedená trojice je doprovázena mýtem o výhodách federalistického uspořádání (na příklad EU), jeho nepochopením, zcela nejasným myšlením, především mladé generace, a řetězcem paradoxů spojených s neuvědoměním si principů, podstaty a potřeby individuální svobody a suverenity pro udržení míru – v sobě samém a ve společnosti.

Proto nemá smysl snažit se vysvětlovat nebo přesvědčovat takovou společnost. Kdo žízní po emocích spojených s agresivitou nemůže pochopit, že se mu vede relativně lépe, než kdykoli předtím, že přát si staré dobré časy je nesmysl, protože žádné nebyly, podobně jako mít strach z toho, co může on, ten či onen ztratit. Nekonečný proud převážně negativních zpráv o dění ve světě a doma, vytvořen s cílem udržet strach ve společnosti a moc u moci, tzv. nedostatek času a neschopnost jasně myslet umožnily dezorientaci v hodnotách, jejich částečnou ztrátu, včetně ztráty smyslu života a vzniku mýtů a krize všech krizí: Krize planetární (ho rozměru).

Na poli hospodářském stačí si uvědomit, že reálnou alternativu ke kapitalismu nemají USA, ČLR, Kuba, ani RF. Pohled do rejstříku společností umožňuje uvědomit si, že i velké státy mají omezenou suverenitu a jsou prakticky závislé na nadnárodních korporacích. ČR není výjimkou. Na politickém poli stačí se zamyslet nad nedávnými výroky prezidentů Macrona a Putina. Prezident Macron veřejně prohlásil – Doba dominance Západu končí. A popsal v prakticky jezuitské formě nový tajuplný model na principu tržního hospodářství. Tím dokázal kritikům trestuhodné pokrytectví a neodpovědnost. Během setkání francouzských velvyslanců korunoval vše ignorováním skutečnosti, že modernizace liberalismu není možná. Krize, se kterými žijeme, se transformovaly to jedné krize planetárního rozměru, tj. do krize všelidské. V takové krizi nenabídne řešení a nepředpoví budoucnost žádná IT, 5G, UI apod.

V Rusku se jako státní ideologie konstituoval tzv. osvícenský absolutismus. Ten ve vlastním zájmu aktivně podporoval vzestup nejaktivnější a nejzdatnější části šlechty. Ta měla vytvořit vrstvu silných hospodářů, o něž by se opírala ekonomika země. V Rusku, na rozdíl od zbytku Evropy, šlo o vrstvy nezformované, nezorganizované, sestávající z rodové a služebné šlechty. Také ale ze statkářů, nejšikovnějších kupců a z náznaků raznočinské inteligence. Již Petr Veliký, jeho následovníci, především Kateřina II si velmi dobře uvědomovali důležitost stabilní ekonomiky pro moc státu. V podstatě bezohledná modernizace státní správy, povolení špičce společnosti oddat se západní kultuře a jejímu vlivu, umožnily povrchní poevropštění a tvrdý úder tradiční ruské kultuře a myšlení Rusů. S pomocí nekritické nápodoby francouzského osvícenství se vytvořil rozdíl mezi vyššími třídami a lidem v jazykovém a kulturním ohledu. Ve společnosti se mluvilo výhradně francouzsky, s lidem, málo a nerado, rusky. Teprve Puškin dokázal prosadit u mocných a ruské inteligence perspektivnost ruského jazyka jako jazyka všech vrstev.

Jeho život ukončila sebevražda ze strachu z pronásledování. I proto je jeho osud aktuální. Pochopení významného díla, především - Cesta z Petrohradu do Moskvy a O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti - umožňuje dovodit právo člověka na život (daný Bohem), osobní svobodu a zajištění práva na užívání materiálních statků. Statků, které člověk opravdu potřebuje, ne a priori chce, nebo si dokonce přeje, aniž by věděl o svých opravdových potřebách. Soubor, skládající se z práva na život, osobní svobodu a zajištění práva na užívání materiálních statků, představuje přirozená práva člověka (včetně práva na soukromé vlastnictví). Z něho odvozené právo národů na autonomii (jako prodloužení přirozeného zákona), odvozená povinnost státu pečovat o obecné blaho (včetně rodiny nesoucí pečeť božské moudrosti) a zabezpečení souboru práv a povinností s pomocí následování přirozeného zákona. Proto považuji Radiševa za nositele významného a tradičního psychologického rysu zakořeněného v sociálním cítění a z něj plynoucího pocitu viny před trpícími. Jeví se mi, že Putinovy výroky jsou neseny podobnými myšlenkami. Proč?

Ne všichni so to uvědomují. Jeden pro mnohé nový, mnou ale očekávaný důkaz a paradox doby, představuje marná snaha mladé a části střední generace Rusů skrývat svůj rodný jazyk a identitu a neuvědomění si, že se tak dostávají do pasti mýtů a strachu. Z ní se neosvobodí bez pomoci. Poslední lázeňsky pobyt a většina setkání s Rusy mne přinutily mnohým položit otázku: Proč se skrýváte za něco, co nejste, co neznáte a co neumíte? Téměř všechny reakce a odpovědi indikovaly pocit viny, nejistoty a dezorientaci, pramenící z neuvědomění si obsahu přísloví: Kdo radosti doma nemá, marně ji ve světě hledá. Někteří vědí, že po staru se žít nebude, nevědí však, jak se bude žít v budoucnu, neumí si to ani představit. Indikovali, že vlastně nikdo, ani prezident, neví, co bude zítra nebo pozítří. V tom mají pravdu. Proč?

Všechno naše vědění totiž nestačí k tomu, abychom řešili tento paradox pouze rozumem. Aby naši vůdci přiznali, že i myšlenka filozofa a lékaře John Locke (1632-1704), že - veškerá moc nepochází od Boha, ale z lidu - je neudržitelná. Proč? Jím vyřčené - Všichni jsme omylní a ochotně se dopouštíme chyb, když nás žene prospěch nebo vášeň, dokazuje, že Locke si byl vědom, že jednáme nerozumně, proti rozumovým zákonům přírody, a že tím ztrácíme důvěru k lidské moci. Věděl, že liberalismus je pouze jedna historická epizoda. V jejím konci jsme sami proti sobě, protože si nechceme připustit, že nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně.

Stavbu nového hospodářsko politického modelu soužití je možné přirovnat těhotenství. V jeho prvním trimestru hrozí nejvyšší riziko spontánního nebo zamlklého potratu. A potrat je často výsledkem defektů plodu, jeho rodičů, nebo poškození způsobeného po početí. Přeneseno do hospodářsko – politického systému a dění v současnosti to znamená ohromná rizika spojená s očistěním od lží, pokrytectví a nadřazenosti, spojených s vydíráním a vojenskými hrozbami. Pouze po očištění bude nám možné si uvědomit věčné pravdy a hodnoty v novém provedení. Bez ochlokracie, to jest vlády lůzy. Bez demagogie, tyranie většiny a vlády vášně a emocí nad rozumem. K početí, těhotenství a porodu zdravého dítěte je nutné se včas připravit. Pro nás to znamená již dnes přijmout kategorie solidárnosti, součinnosti, spolupráce a obětování se jako vyšší formy obohacení. Tu může umožnit pouze sociální a morální účelnost. Žádná hospodářsko – finanční nebo samo-realizační, včetně finančního banditismu, levných peněz, spekulací několika tisíců a falešné naděje zhlouplé, nekritické, částečně apatické a zradikalizované milionové občanské společnosti.

Kritické hodnocení organizací (WTO, IMF, OSN apod.), projektů typu Nordstream, Hedvábná stezka a podobných národních, nespasou svět v době, kdy homeopatická menšina vlastnící téměř vše, a pseudo - demokraté a liberálové (včetně českých) kmitající z jedné strany na druhou jako kyvadlo, budou pronásledováni všude na světě absolutní většinou těch, kteří nemají co ztratit. Velkou válku, nebo malé s chaosem a apokalypsou může vyloučit vláda rozumu s pomocí následování příkladu stručně popsaného přirozeného zákona. Souhlasu netřeba.