Vláda předložila parlamentu návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. S tímto návrhem nesouhlasím, přitom církvím přeju skutečnou odluku.

Nesouhlasím s vládním návrhem právě proto, že chci skutečnou odluku, kterou tento zákon nepřináší.

Chci odluku, ve které se církvím převede konkrétní státní a blokovaný obecní majetek (konkrétní=musí existovat výčet), nikoliv hotovost, a který ukončí jak financování církví ze státního rozpočtu, tak povinné registrace církví a další ingerence státu do církevních záležitostí.

Test demokracie

Chci odluku, která bude jak ve prospěch církví, tak ve prospěch ostatních obyvatel České republiky. To není protimluv. Věřím, že rozumný zákon o vyrovnání se s církvemi musí najít podporu jak církví, tak občanů. Stát jedná s církvemi dvacet let a vlády průběžně předkládaly různé návrhy, které nakonec nenašly podporu parlamentu, natož veřejnosti.

Rozhodnutí parlamentu by se – obecně – nemělo odchylovat od vůle občanů-voličů. Koneckonců, strana, jejíž jsem předsedou, zastává princip „lidového veta“, tedy referenda, kterým lze zamítnout (jakýkoliv) zákon schválený parlamentem.

V naší ústavě, na rozdíl od Švýcarska nebo Lichtenštejnska, princip lidového veta nemáme. Protože ho ale Strana svobodných občanů zastává (tedy chce, aby byl v Ústavě), chci zákon o církevních restitucích takový, jako kdyby princip lidového veta platil. Jinými slovy, chci navrhnout takovou formu odluky, která by obstála u veřejnosti.

Starou křivdu nenapraví nová křivda

Není možné do detailů prozkoumat všechny křivdy, které se staly v minulosti a ani není možné se vždy dopátrat původních vlastníků. Nelze se ani do detailů dopátrat toho, nakolik církve převedly v dávné minulosti na stát majetky pod tlakem a nakolik výměnou za trvalé zabezpečení ze státního rozpočtu.

Ačkoliv křivdy se mají napravovat, je potřeba se vyvarovat toho, aby to bylo za cenu vzniku křivd nových. Nelze tedy vyplácet finanční odškodnění, aniž by nevznikla křivda na současných a budoucích daňových poplatnících, kteří nenesou na křivdách minulosti podíl.

Jsem pro odluku

Dříve jsem k problému církevních restitucí napsal:

Jsme pro odluku státu a církví. Všechny církve by měly být na státu nezávislé, tj. konečným stavem by mělo být, že stát neplatí církve a platy jejich představitelů ze státního rozpočtu. K odluce navrhujeme dospět dohodou mezi státem a církvemi, která by zahrnovala ukončení plateb ze státního rozpočtu na straně jedné a navrácení konkrétního majetku zabaveného církvím v minulosti na straně druhé.
(Zdroj: www.svobodni.cz)

Za tím si stojím.

Ve svém přístupu vycházím ze dvou základních principů:

1) Jsem pro právní jistotu vlastnictví a řádně definovaná vlastnická práva. Je proto potřeba ze zákona č. 229/1991 o půdě zrušit §29, podle kterého „majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.“ V souladu s Nálezem Ústavního soudu 9/07 je potřeba přijmout zákon o „majetku, jehož původním vlastníkem byly církve“ a následně zrušit tuto blokaci.

2) Jsem pro jednoznačnou a nepokřivenou odluku státu a církví. Řádná odluka musí být ve prospěch jak církví a jejich členů, tak ve prospěch lidí nenáboženských nebo lidí nehlásících se k žádné církvi.

Zákon, který by jednou pro vždy vyřešil „problém církevních restitucí“ a odluku státu a církve, by se měl tedy spíš jmenovat „zákon o majetku, jehož původním vlastníkem byly církve a o odluce církví od státu.“

Dej člověku do vlastnictví holou skálu…

Majetek státu a obcí blokovaný zákonem o půdě z velké části leží ladem nebo je zanedbáván. Každý by využíval neefektivně majetek, který by nesměl prodat a o kterém by nevěděl, kdy o něj přijde na základě zákona.

Arthur Young, anglický ekonom, před 250 lety napsal: „Dej člověku do vlastnictví holou skálu, a on ji promění v kvetoucí zahradu. Pronajmi člověku zahradu na devět let a on ji promění v poušť.“ (Arthur Young: Travels in France)

Pojďme tedy udělat krok výhodný pro všechny: Stát se zbaví majetku, se kterým nemůže plnohodnotně nakládat ani jej privatizovat. Předejme majetek církvím a zrušme jakákoliv omezení majetkových práv. Církev získá majetek, který bude moci prodat, pronajímat nebo využívat, majetek, o který bude mít smysl pečovat a který jí zajistí výnos. Stát přestane církve dotovat. Vydělá daňový poplatník, vydělá církev a prospějeme ekonomice jako celku, protože z chromého majetku se zrodí skutečný majetek. Převedením majetku na církve a zrušení blokačního paragrafu nastane pravý „zázrak vlastnictví“.

Udělejme takový soupis majetku, jehož nabytí církvím vykompenzuje stávající platby ze státního rozpočtu – ve výši cca 1,5 miliardy ročně na platy přibližně pěti tisícovce duchovních.

Odluka církví a státu

Řádná odluka musí znamenat skutečné oddělení státu a církví.

Stát nemá klást vzniku církví a náboženských společností podmínky. Založit církev by mělo být možné podle zákona o sdružování občanů. Zákon č. 3/2002 Sb. o církvích a náboženských společnostech, který tyto jiné podmínky klade a který zmocňuje stát vést seznam „registrovaných církví“ by měl být zrušen.

Zrušen by měl být i zákon 218/1949 o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, který stanoví, že platy duchovních vybraných církví jsou hrazeny ze státního rozpočtu.

Příjmy církví a daně

Odlukou církve získají majetek, který jim zajistí příjmy na provoz a případně na další činnost a stát církvím přestane platit platy farářů.

Kromě toho by měly být narovnány další finanční vztahy státu a církví.

a) Církve a náboženské společnosti by měly své provozní výdaje hradit z příspěvků svých členů a darů jako jiná sdružení. Pokud vyvíjejí činnost, za kterou získávají tržby – ať již od zákazníků, pojišťoven či státu (provozují-li nemocnice, školy, pečovatelské domy) – měly by k těmto tržbám mít přístup jako každé jiné osoby. Např. pokud jde o školství, státní příspěvek na žáka musí být stejný pro jakýkoliv typ školy, ať je obecní, soukromá nebo církevní (Politický program Svobodných, Kapitola XII. školství a věda).

b) Je správné, aby kostelní sbírky a jiné příspěvky náboženským společnostem byly osvobozeny od daně z příjmu či daně darovací. Od daně darovací jsou však obecně osvobozeny i dary občanským sdružením na dobročinnost, je tedy zbytečné speciálně toto zákonem konstatovat pro kostelní sbírky. Svobodní jsou obecně pro zrušení celé daně darovací. (Politický program Svobodných, Kapitola VI. Daně a rozpočtová politika)

c) Osvobození příspěvků od daně z příjmu. Svobodní jsou pro zrušení daně z příjmu fyzických osob. O celém svém příjmu by tak lidé rozhodovali svobodně. Smyslu pak pozbudou ustanovení o odečitatelnosti darů na dobročinnost od základu daně i o osvobození kostelních sbírek a členských příspěvků členů církví od daně z příjmu. (Politický program Svobodných, Kapitola VI. Daně a rozpočtová politika)

Závěr

Jak předjímá Zákon o půdě z roku 1991 i Nález Ústavního soudu v této věci z roku 2010, je potřeba přijmout Zákon o majetku, jehož původním vlastníkem byly církve.

Na konci procesu by měla být skutečná odluka státu a církví, zrušení ministerstva kultury a zrušení Pozemkového fondu a Zákona o půdě. Daňový poplatník přestane platit církve, stát přestane církve ovládat skrze finanční dotace – církve se stanou nezávislé, ušetříme na byrokracii. A majetek, který získá plnoprávné vlastníky, bude moci sloužit a vzkvétat.

Petr Mach