Dlouhé hodiny zcela konkrétní a adresné kritiky ze strany mnohých poslaneckých kolegů, směrované na adresu generálního ředitele Dvořáka, vrcholného managementu a Rady ČT, která by měla teoreticky dohlížet a kontrolovat, své nutně obrodné „plody“ bohužel opět nepřinesly.

   

O reálné motivaci zákonodárců soustředěných v „Demobloku“, umného propojení jediné pravdy a lásky“, ani na okamžik nepochybuji, daný stav v ČT jim naprosto vyhovuje. Stejně tak asi i jejich „sněmovním žáčkům“ ze sousedních poslaneckých lavic Pirátů. „Kluci a holky od Pirátů“, jak je svého času nazval premiér Babiš, neměli například ještě tu čest sami čelit dehonestujícím útokům zdivočelých redaktorů ČT, zesměšňování ne-mainstreamových politických názorů jejich moderátorskými kolegy, či nepřípustnému kádrování a veřejnému ztrapňování. A to, při platnosti Kodexu ČT, který ve svém č. 6 jasně říká, že moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost a divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj.

    

   

Názorový veletoč předvedlo, a ne poprvé, „ANO 2011“.  To mne bohužel překvapilo svým pozitivním hlasováním nejvíce. Zatímco jeho šéf a současně předseda vlády Andrej Babiš ještě v inkriminovaném roce 2017 veřejně označoval redaktory ČT „za zkorumpovanou pakáž, která pracuje proti některým na objednávku“, tak v posledních týdnech vydal doporučení svému poslaneckému klubu všechny projednávané zprávy ČT na plénu sněmovny schválit. Lze se jen ptát proč! Že by nějaká dohoda či uzavřený smír?!

    

Moje odpověď na tuto spekulativní otázku je částečně obsažena ve tvrzení bývalého ředitele Slovenské televize Radima Hrehy. Ten na Babišovu adresu mediálně uvedl, že „předseda české vlády je nejspíše přesvědčen, že voličům ANO nevadí vysílání ČT pro havlistickou menšinu, které musí financovat všichni koncesionáři“ a dodal, že „si myslí, že ČT se svojí klesající důvěrou veřejnosti není pro něj nikterak důležitá“.