V minulých pěti komentářích jsem Vám představil většinu výsledků exkluzivního průzkumu společnosti SANEP na téma Sport a stát. Dnes již nebudu předkládat odpovědi na konkrétní otázky v grafech, ale pokusím se výsledky uvedeného průzkumu stručně shrnout v několika bodech.

• Občané dospělé populace se v porovnání se začátkem roku věnují sportování méně. Více než třetina dospělých nesportuje vůbec. I před epidemií Covid-19 nebyl ale podíl sportu v životě lidí dostačující.

• V poslední době klesá počet lidí, kteří dávají přednost organizovanému sportování, a naopak se zvyšuje procento lidí, kteří raději sportují individuálně.

• Většina občanů (cca 70 %) se domnívá, že stát nedostatečně podporuje pohybové aktivity dětí a mládeže. Téměř třetina občanů si myslí, že v ČR není dostatek veřejně přístupných hřišť, na kterých by mohly jejich děti sportovat.

• Většina lidí (cca 60 %) si myslí, že finanční podpora sportu státem by měla prioritně směřovat do oblasti sportování dětí a mládeže.

• Nemají-li sportovní aktivity a aktivní podpora zdravého životního stylu místo v životě dospělých, budou touto skutečností ovlivněny také jejich děti. Cca 50 % dospělých i jejich dětí neřeší způsob stravování, nesnaží se pozitivně ovlivňovat svoji tělesnou hmotnost atd.

• Téměř polovina dětí a mládeže organizovaně sportuje, což akcentuje úlohu sportovních spolků, které mají velký podíl na tom, zda dítě bude aktivně sportovat i v dospělosti. Z výsledků průzkumu bohužel vyplývá, že se to zatím moc nedaří.

• Zastoupení sportu a pohybových aktivit je v životě nejen dospělých, ale zejména dětí a mládeže, žalostně nízké (i když tyto výsledky mohly být u dětí částečně ovlivněny dobou, kdy průzkum probíhal, tedy na přelomu srpna a září, kdy ještě nezačala tradiční organizovaná sportovní činnost ve sportovních spolcích).

• Tělesná hmotnost značné části našich dětí se neúměrně zvyšuje.

Ve výše uvedených závěrech najdeme více negativních zjištění, než optimistických skutečností a předpokladů. Je zřejmé, že přiměřené pohybové aktivity v každém věku jednoznačně přispívají ke zdraví a tělesné i duševní kondici člověka, měly by se stále více stávat samozřejmou součástí zdravého životního stylu a mít tedy větší podíl ve volnočasových aktivitách lidí. Zdravé sportovní aktivity občanů by měl stát více podporovat, i když jedinci by neměli na podporu státu spoléhat, natož vinit stát z toho, že nesportují.

Věřme, že nová politická reprezentace se bude i o výsledky tohoto průzkumu zajímat a bude činit konkrétní kroky pro zvýšení podílu sportu v životě našich občanů a tím i ke kvalitativnímu posunu v oblasti zdravého životního stylu společnosti. Zatím jsem zaznamenal podněty na zdražení nezdravých potravin, s napětím ale budeme sledovat všechny následující kroky politiků, které, snad jen pozitivně, ovlivní sportování našich občanů.

Odsunutí podpory sportování na „pozdější dobu“ a zdůvodnit to tím, že nyní jsou před námi důležitější priority, by bylo velmi krátkozraké a neodpovědné. Není totiž pochyb o tom, že zlepšující se fyzická i duševní kondice lidí je pro každou společnost zcela zásadní a nezbytná.