Dnes těží spolky i holky z demokracie, která jim dává různé výhody. Spolky se demokraticky sdružují, aby členové mohli lépe hájit společné zájmy a vzájemně se podporovat. A holky nechá demokracie žít, dokud je vše na základě dobrovolnosti a rovných práv obou stran. Ale když se u holek tato rovnováha poruší, říká se tomu různě, třeba vykřičený dům.

Nový občanský zákoník otevřel nové možnostirozšíření spolkové demokracie. Podrobně upravil spolkové právo. Spolkům dalvelkou volnost v oblasti tvorby a formulace jejich stanov. To však neznamená, že stanovy mohou být výtvorem libovůle, že majípotlačovatvnitrospolkovou demokracii – tedy hlavní důvod, proč spolky v demokratické společnosti vůbec existují.

Demokracie je mocná čarodějka. Stejně jako u holek, se občas objeví někdo, kdo chce šéfovat (u holek se tomu říká „pást“). A tak někteří lidé ve vedení některých spolků pochopili povinnost přizpůsobit stanovy svého spolku novému zákoníku tak, že si stanovy přetvoří „demokraticky“ k obrazu svému. Vzniká zvláštní situace, kdy stanovy řady spolků, které se po desetiletí tvořily „odspoda“, jsou najednou tvořeny „odshora“ v dílnách vedení a prezídií těchto spolků.

A tak se čím dál tím častěji ve sportovním prostředí stává, že například členy nejvyššího orgánu spolku mohou být jen určené osoby jež vyjmenují stanovy, případně jen takovým osobám je svěřena rozhodující pravomoc. Paradoxně se právní manufaktury takových spolků opírají o zákonné ustanovení, že "stanovy určí, který orgán je nejvyšším orgánem spolku...", které si ovšem vysvětlují po svém. Ve výsledku vlastně vylučují řadové členy z jakéhokoli reálného vlivu na chod spolku. To v právním státě nelze připustit a popírá to i smysl sdružování.

Nejen odborná literatura, ale i zdravý rozum říká, že zákon je třeba vykládat tak, aby stanovy mohly vyloučit aplikaci ustanovenío demokraticky fungující členské schůzi na nejvyšší orgán spolku jen tehdy, budou-li obsahovat taková pravidla, postupy a působnosti nejvyššího orgánu spolku, jež budou v souladu se základním principem spolkového práva. Podle tohoto principu se každá osoba, jež je členem spolku, může podílet na chodu a činnosti spolku rozhodováním v jeho plenárním orgánu. K tomu patří třeba i to, že každý člen může volit vedení, každý člen může být volen do vedení. Jiná ustanovení jsou v rozporu s ústavně chráněnými a garantovanými zásadami sdružovacího práva.

V některých nových stanovách spolků se objevují formulace typu „právo volit a být volen do orgánů ...mají pouze...“. To jsou snahy eliminovat vliv těch, kteří jsou řadovými členy spolků a založit nerovnost mezi nimi. Vytvořit různé kategorie členů. Takových případů se objevuje čím dál tím víc. Situace je natolik vážná, že už i soudy byly nuceny k prvním zásahům na ochranu sdružovacího práva a vnitrospolkové demokracie.

Příkladem je usnesení Městského soudu v Prazeč.j. 73 Cm 79/2015 - 27, který Autoklubu České republiky zakázal používat ustanovení stanov, která neumožňují například všem osobám, jež jsou řadovými členy spolku, volit a být volen do jeho orgánů, ale přiznávají to jen některým „vyvoleným“, ve stanovách vyjmenovaným.

K něčemu podobnému se schyluje také u navrhované novely stanov Českého olympijského výboru. Spolku, o kterém jsem si myslel, že by mohl být parlamentem českého sportu. Stanovy nejenže svěřují neobvykle velké pravomoci do rukou nejvyššího vedení, ale především brání všem členům tohoto spolku rovnoprávně volit a být volen, rozhodovat rovným hlasem o spolkových záležitostech. Navíc složitý propletený systém různých vnitřních spolkových „složek“ a dalších struktur vzájemných – matematicky vykalkulovaných – nominací do orgánů ve skutečnosti zastírá jen jediné: v olympijském výboru mají být členové „vícecenní“ a „méněcenní“, ti správní „olympijští“ a pak ti, kteří jsou jen do počtu, rovní a rovnější. Jak praví známý román od George Orwella Farma zvířat „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější“. Takový příklad vnitrospolkové demokracie u vědomí toho, že tento spolek má dokonce ambici rozdělovat ročně stovky milionů peněz daňových poplatníků do sportu, je o to víc zvláštní.

Snahy zaplevelit sdružovací právo v oblasti sportu zvýhodňováním vedoucímu i k ovládnutí a privatizaci spolků,pokládám za nesportovní anezákonné.Jistě, o znění stanov takových spolků se svede právní a soudní bitva, za jaké hranice je možné dovést obecná ustanovení občanského zákoníku. Co právník, to jiný názor. Jedno je však jisté i bez teoretických rozborů: vlidském životě a především ve sportu je třeba být fair. Dosahovat cílů za cenu potlačení práv jiných je popřením samotné myšlenky sportovního sdružování i soupeření. Nemůže a nesmí být založeno na nesportovním a nezákonném zvýhodnění jedněch oproti druhým.

Aby na ochranu řádných členů sportovních spolkůpřed nesportovním a dokonce nezákonným zvýhodňováním jedněch proti druhým musel zasahovat soud, jeostuda a nešvar, kterému by se měly sportovní spolky vyhnout.