Teď se určitě ptáte, proč tady uvedené hodnoty stavím do protikladu. Nestavím. Samozřejmě je mezi nimi výrazný průnik a za příznivých okolností mohou jít i ruku v ruce. Ale zároveň je třeba si uvědomit, že pouze výrazně méně, než jedno procento sportujících dětí dosáhne ve svém sportovním odvětví vrcholové výkonnosti a elitního postavení, což ovšem neznamená, že by se děti neměly nebo nemohly snažit se těmi nejlepšími sportovci stát. Připomíná to ale také fakt, že by kromě snahy o úspěch na hřišti měli rodiče vnímat i schopnosti sportu budovat charakter a inspirovat zdravý životní styl.

Ano, „výhodou“ rané specializace bývá to, že děti mohou dosáhnout větších úspěchů už v mladém věku, ale zároveň se ukazuje, že mladí sportovci, kteří odmala intenzivně a jednostranně trénují, mají výrazně větší pravděpodobnost zranění, také že častěji vyhoří a přestanou sportovat úplně.

Pro rodiče by mělo být hlavním cílem, aby jejich děti získaly vztah ke sportování a aby se pohyb stal pevnou součástí jejich života. Pokud má ale dítě potenciál stát se vrcholovým sportovcem, nestane se tak většinou na přání rodičů, ale díky jeho vlastní motivaci a skutečnému vnitřnímu nadšení pro danou sportovní disciplínu. A má-li dítě najít sport, který ho nejvíce nadchne, musí jich vyzkoušet více.

Až po obrovské vlně nespokojenosti a protestů ze sportovního prostředí vyhlásila NSA pro sportující ve věku od 3 do 14 let novou výzvu „Pohyb a zdraví“, která sice poskytuje finanční dotace i nesoutěžícím a pouze jednou týdně trénujícím dětem, avšak v nepoměrně nižší výši. Zatímco ve výzvě „Můj klub“ je celkem alokována částka 1,5 mld. Kč a sportovním klubům jsou diferencovaně, podle množství tréninků, soutěží a věku, přidělovány částky od 1100 Kč až po 3800 Kč na registrovaného sportovce za rok, v dodatečně vyhlášené výzvě „Pohyb a zdraví“ je alokováno 200 mil. Kč a na jedno dítě náleží klubům ročně 900 Kč.