Je ale také příběhem vpravdě zázračných momentů. Odráží takřka odvěký příběh vzpoury sil temnoty proti Božímu řádu. I proto má přes svou tragiku stále otevřený konec...    

Před dvěma týdny jsem v komentáři "Trocha letní konspirace" vážně i nevážně popisoval různá podivná spiknutí či jejich náznaky. Konspirace, o které chci psát dnes, není letní, není ani letošní. Je více než dvacet let stará a v jistém smyslu je stará dva tisíce let. A ještě v jistém smyslu najdeme dokonce její původ v samém prapočátku lidských dějin.

V několika krátkých článcích z poslední doby jsem se pokusil zpravodajsky referovat o nejnovějším (a dramaticky se měnícím) vývoji v už více než dvacetileté kauze kostela Sv. Archanděla Michela (SAM) v Praze na Starém městě.

Neuvěřitelný příběh jednoho z nejstarších kostelů v Praze, kostela spojeného s původním slovanským osídlením i s klíčovými okamžiky českých dějin, má mnoho rovin. Média se v průběhu doby nemohla nevěnovat překotným událostem v novodobé smutné historii této sakrální a kulturní památky, ovšem bez pochopení hlubších (rovnou řekněme duchovních) souvislostí tohoto případu není možné porozumět tomu, o co v kauze jde. Protože mám pocit, že některé tyto níže naznačené skutečnosti v médiích v odpovídající míře nezazněly (ač by zaznít měly), rozhodl jsem se tento "sobotník" věnovat kauze kostela - spíše než české vnitropolitické situaci zjitřené blížícími se volbami či sionistickým tlučením na válečné bubny před útokem na Sýrii, o kterýchžto záležitostech jsem chtěl psát původně.

Kauza SAM je totiž do jisté míry důležitější než jedno - i druhé. A s tím druhým také svým způsobem značně souvisí.

Kde začít? Kostel vznikl ve 12. století a zažil toho tolik, že jen popisem jeho dějin bychom vyčerpali prostor věnovaný této úvaze. I jeho dějiny po "převratu" roku 1989, zachycené na dokumentech, xerokopiích či novinových výstřižcích, dosahují výšky několika desítek centimetrů v několika šanonech. Možná bude proto lepší začít (jako po hebrejsku) úplně od konce.

VSTUPUJE DO HRY DONĚCKÁ MAFIE?

Podle nejnovějších zpráv se současný majitel zabývá úvahou prodat kostel ruskojazyčné mafii, která podniká v oblasti prostituce. Když píši ´ruskojazyčná´, mám pravdu, ač tím neříkám vše. Ne každý, kdo mluví rusky, je etnický Rus.

Spekuluje se, že by kostel mohl být prodán majiteli nedávno medializovaného nevěstince v ulici Ve Smečkách, kousek od Václavského náměstí, kde se prostitutky po holandském vzoru nabízely přímo ve výlohách kolemjdoucím. Radnice Prahy 1 nakonec proti bordelu zakročila, čímž skutečný majitel stojící v pozadí, prý odkudsi z ukrajinského Doněcku, ztratil lukrativní místo v centru Prahy. Ziskem kostela SAM by si mohl nahradit ztráty vzniklé z toho, že podnik Ve Smečkách mu nevyšel.

Jenže i v kostele SAM bordel existuje. Bylo toho zde už hodně - sklad papíru, pak muzeum s laserovou show, poté taneční klub, kam si chodí po PraguePride užít rozjaření homosexuálové, přičemž v horních patrech klubu už nyní prokazatelně (leč neoficiálně a protizákonně) funguje nevěstinec - byť v podmínkách, které současnému vlastníkovi příliš nevyhovují, protože na takové užití není kostel, ač stavebně upravován, uzpůsoben.

Právě proto se vlastník rozhodl požádat o stavební povolení na přestavbu kostela v obchodní galerii o několika etážích, kde by v horním patře bylo několik místností, ve kterých pracovníci památkového úřadu při magistrátu hl. m. Prahy celkem snadno identifikovali pokoje zamýšlené pro poskytování sexuálních služeb. Tak vlastně vznikl dosud nejnovější mediální zájem o kauzu kostela, kdy několik sdělovacích prostředků věnovalo prostor referování o tomto skandálnímu záměru. Vznikl dokonce i otevřený dopis hned několika významných odborníků a veřejně činných osobností, který ale v překotných politických turbulencích kolem pádu vlády zapadl (i když zapadl spíše proto, že zapadnout měl, tak jako každý pokus o záchranu kostela - někdo s ním totiž má podstatně jiné záměry).

V magistrátním posudku ke stavebnímu povolení („Rekonstrukce a adaptace stávajících objektů fary a kostela na výstavní prostory, nákupní
galerii a ubytovací zařízení malého typu“) se píše: "Dnešní kapacitní omezenost nočních produkcí TOP DANCE CLUB – tzn. produkce diskoték, striptýzových show a přidružených erotických služeb, je dána pouze nedostatečným technickým vybavením objektu pro takový provoz. Chybějí dostatečné požární únikové cesty, moderní hasicí systém a chybějí také patřičně vybavené hotelové pokoje. Navrhované stavební úpravy kostela řeší právě tyto ´nedostatky´."

"V podkroví by mělo nově vzniknout 6 – 7 velmi prostorných hotelových pokojů (35-45m2) vždy s krbem a s vícemístnou vanou nebo vícemístnou sprchou (2,7m2) za prosklenou stěnou. Pokoje jsou nazývány ´malé ubytovací zařízení´. Zaručeně se ale nejedná o ubytovnu zaměstnanců a těžko se může jednat o regulérní hotel. Pokoje jsou příliš těsně svázány s „malou Lucernou“ (architekti tak označují hlavní společenský prostor, pozn. autora), a to provozně i akusticky. Nutné hotelové zázemí odpovídající luxusu pokojů v objektu chybí," uvádějí dále architekti z pracovní skupiny primátora pro revitalizaci Staroměstského náměstí a okolí, kteří se žádostí o stavební povolení zabývali.

"Otevřeme-li webové stránky www.topdanceclub.cz , potvrzuje se obava, že připravované stavební úpravy nabídnou příštím nájemcům kostela sv. Michaela ten samý způsob využití, který je v kostele už delší dobu provozován společností TOP DANCE CLUB. Je jisté, že po případné realizaci a kolaudaci stavebních úprav už nebude legální cesta zpět. Nezavírejme oči před faktem, že takový krok může znamenat legalizaci prostituce v prostoru Staroměstského náměstí," napsali architekti pracující ve skupině tehdejšího primátora Bohuslava Svobody.

Po nežádoucí medializaci dochází k úpravě projektu - stavebník už neusiluje zbudovat "malé ubytovací zařízení", ale "kanceláře". Dobrá finta, která má ucpat ústa kritikům a hlavně uvolnit ruce magistrátním úředníkům, kteří by majiteli rádi vyhověli, ale mediální zájem je uvedl do nepříjemné pozice. Ale budou-li prostitutky se zákazníky souložit v "malém ubytovacím zařízení" či v "kanceláři", je skoro jedno. A tak bylo stavební povolení 26. srpna po této změně magistrátem úspěšně - a bez mediální pozornosti - uděleno.

Současný majitel má totiž s kostelem trable, jeho podnikatelské záměry příliš nevycházely a možná je i unaven spory s bojovníky za zachování kostela, s nimiž mediálně prohrává. Na koupi chrámu už vydělal, ale nelpí na něm - podmínkou pro úspěšný prodej však je, že nový zájemce ho získá už se stavebním povolením od magistrátu, které všechny nehoráznosti, které se v kostele dnes dějí, zlegalizuje, a příštímu majiteli tak umožní na erotických službách vydělávat podstatně více, protože snázeji, než tomu současnému, který bordel provozuje jaksi pokoutně.

PRAČKA PRO UKRAJINSKÉHO PREMIÉRA?

Nuž pojďme dál a trochu více do historie. Kdo je současným majitelem kostela, o kterém tu dosud byla řeč? Jerri Nowikovsky, podnikatel židovsko-polského původu s rakouským a izraelským pasem, který obchoduje v realitách hned v několika zemích. Než se budeme věnovat panu Nowikovskému, možná by ale nebylo od věci zmínit, co dělá jeho bratr.

Robert Nowikovsky vlastní švýcarskou firmu Jurimex Commerz Tranzit, kterou rakouští vyšetřovatelé viní z praní špinavých peněz pro bývalého ukrajinského premiéra Pavla Lazarenka. Ten měl zpronevěřit dvě sta milionů dolarů během výkonu své funkce. Lazarenko v roce 1998 uprchl do USA a tam byl zatčen, jeho případ prošetřovala FBI a švýcarský soud později Lazarenka v nepřítomnosti odsoudil za finanční machinace na rok a půl do vězení, přičemž mu zkonfiskoval zhruba sedm milionů dolarů z jeho švýcarských kont.

Ukrajinská a rakouská kriminálka vyšetřovala v té souvislosti i Robertova bratra Jerriho - pro podezření na podílu z vyprání desítek milionů dolarů zpronevěřených Lazarenkem, psala média. Jerri byl totiž druhým jednatelem zmíněné společnosti. Tak došlo i na prošetřování české společnosti KME, které patří kostel SAM, jak si ještě povíme.

"Na žádost našich ukrajinských kolegů jsme prověřovali, zda firma neproprala peníze přes faktury za stavební úpravy nebo příjmy za vstupné," citovala média policistu, který se šetřením aktivit lidí z KME zabýval. "Protože jsme neměli o eventuálním zapojení KME do praní špinavých peněz důkazy, neměli jsme ani právo prozkoumat faktury. Nicméně zjistili jsme, že kolem kostela a firmy Kontakt Moravia - Evropa se motá řada lidí stíhaných a vyšetřovaných za řadu zločinů," dodal policista.

Zdá se, že v České republice mají aktivity rodiny Nowikovských jakési krytí. Když se totiž rakouští kriminalisté obrátili přes Interpol na své české kolegy a požádali je o prověření pražské kanceláře Jurimexu (který je provázán s KME), dopadlo to, napsal před lety Jaroslav Spurný z Respektu, stejně jako s žádostí ukrajinských policistů: česká policie kvůli "nedostatku důkazů" nemohla proti KME a dalším společnostem zasáhnout.

Je paradox, že proti lidem, kterých se - jak si později ukážeme - zastává Karel Schwarzenberg, vystupoval právě jeho časopis Respekt. Ocitujme z něho ještě naposledy:

"Rakouské firmy bratrů Nowikovských jsou už dlouho podezřelé z praní špinavých peněz," říká pro Respekt redaktor vídeňského týdeníku Der Format Hannes Reichmann, který se zabývá aktivitami ruských a ukrajinských mafií v Rakousku. "Jerri Nowikovsky tu založil síť luxusních kaváren, které prosperují i bez toho, že by do nich chodili zákazníci. Většina firem bratrů Nowikovských má ve statutárních orgánech lidi z Ruska nebo Ukrajiny. Místní policie je už dlouho vyšetřuje kvůli jejich stykům, ale odsouzeni zatím nebyli," dodává Reichmann v článku, kde Jaroslav Spurný cituje i tehdejšího šéfa ÚOOZ Jana Kubiceho. "Kostel svatého Michala? Prostě normální gangsterka, ve které existuje sice řetězec různých indicií, ale skutečné důkazy o praní špinavých peněz přes kostel neexistují," říká Kubice.

"Policie se mnou souhlasila, přitakala, že to je pračka, ale když se dostanou k některým jménům, svítí jim červené světýlko a nemohou dál. Mají svázané ruce," pověděl mi jeden ze svědků. .

VLÁDA UDĚLILA VÝJIMKU

Popojděme nyní trochu dále v toku času, až do okamžiku, kdy se Nowikovsky ke kostelu dostal. Podivná liknavost státu ve vztahu k chátrající památce, na jejíž opravu ovšem nebyl zájem, se datuje už od počátku devadesátých let (o době normalizace ani nemluvě, byť v osmdesátých letech se uvažovalo o adaptaci, která byla kupodivu nesčetněkrát citlivější než to, co přinesl dravý kapitalismus v půli devadesátých let).

I přes protest církve, tehdy ještě jednoznačně vyjádřený někdejším kardinálem Františkem Tomáškem - tu naopak byla evidentní snaha prodat kostel do soukromých rukou. Tedy něco, s čím dosud nikdo neměl žádné zkušenosti, k čemu neexistoval precedens a co se ani nedalo právně ošetřit, protože zákon na něco takového (jako prodej kostela) nepamatoval, už jen proto, že do celé záležitosti vstupoval fakt, že součástí kostela je pohřebiště v jeho kryptě, což z případu dělá případ ojedinělý i ve světovém měřítku.

“Považuji za čin odporující naší kulturní tradici poskytnout v jakékoli formě klášterní areál sv. Michaela ke komerčním účelům," napsal tehdy v oficiálním stanovisku kardinál Tomášek.

Avšak stát předstíral, že nejlepší, co může udělat, je pronajmout / prodat kostel za symbolickou cenu soukromníkovi, který ho prý na své náklady opraví. Tak se stalo, že kostel připadl hodonínské firmě Kontakt Moravia, jejíž nově vytvořená dceřinná firma Kontakt Moravia - Evropa (KME) začala v kostele podnikat.

Celou transakci posvětila vláda Václava Klause, když rozhodnutím ze dne 18. srpna 1993 souhlasila, aby KME získala kostel spolu s dalšími nemovitostmi - zámkem Buštěhrad, Postoloprty a Tmaň. Objekty budou později postupně chátrat, protože podle policie je lidé z KME několikrát využili pouze jako zástavu na bankovní úvěry.

Tehdejší vládní rozhodnutí vypadá na první pohled zvláštně. Vláda rozhodovala o prodeji čtyř památkových souborů (v případě kostela navíc nebývalé kulturní a historické hodnoty) jedné hodonínské firmě (a jedné kutnohorské). Konkrétně udělila výjimku ze zákona Národní knihovně v Praze, pod kterou památky spadaly, "k přímému prodeji nemovitostí předem určeným vlastníkům za stanovené kupní ceny" (zámek Buštěhrad za 17 milionů, Postoloprty za 18 milionů a Tmaň za 5 milionů) a k "prodeji veřejnou dražbou kostela sv. Michala v Praze" - oním předem určeným vlastníkem byla firma Kontakt Moravia a.s.

Pro pochopení souvislostí musíme jít zase o něco hlouběji do historie. Do normalizace.

Jerri Nowikovsky totiž není jen nějaký vzdálený Rakušan, ale člověk dobře zapsaný už za normalizace v československém podniku Centrotex, do jehož obchodů byl údajně zapojen. Z jistých příčin, o kterých s jistotou nemůžeme nic říci, na něj vedli pracovníci StB svazek, jak se můžeme přesvědčit při zadání jeho jména v databázi EZO (Evidence zájmových osob). StB ho zavedla v září 1985 (archivní číslo 77268). Proč ale československá StB vedla svazek na rodilého Vídeňáka, člověka s rakouským občanstvím? Jaký zájem mohla mít StB o rakouského státního příslušníka? To vyvolává řadu spekulací.

Jedna z takových spekulací může být ta, že pan Nowikovský mohl být pro StB nějak prospěšný. S tím souvisí jiná spekulace, že převod kostela a třech zámků do majetku jeho firmy v první půli 90. let byl odměnou za jeho "služby" během normalizace.

Co už spekulace není, co je snadno prokazatelný fakt, je to, co se s kostelem dálo poté, kdy ho pan Nowikovský získal v aukci, kterou mnozí nazývají netransparentní a zmanipulovanou a kdy Národní knihovna kostel nejprve pronajala na 30-35 let, aby ho později zcela prodala - česko-rakouské firmě Kontakt Moravia a.s. (dnes Michal Praha s.r.o.).

Je-li kostel do značné míry symbolem - symbolem křesťanských počátků našeho národa, symbolem národa jako takového (šlo o kostel v místě původního slovanského osídlení Prahy, tedy jeden z nejstarších českých kostelů), je stejně tak symbolické to, co s ním začal provádět nový majitel, který pro svůj židovský původ měl asi málo pochopení pro pietu a význam místa a dost možná se i záměrně pustil do takových podnikatelských projektů, které kostel měly co nejrychleji a nejvíce znesvětit a poškodit.

První záměr totiž byl udělat z kostela banku. Zájem projevil jeden holandský bankovní ústav a probíhalo jednání, které už už vypadalo, že skončí dohodou. Lukrativní místo v samotném centru Prahy bylo pro banku lákavé, ale i zde sehrály symboly nečekanou, ale významnou, úlohu - jednání s bankou nakonec podle svědků skončila nezdarem především proto, že se bance nelíbila freska na stropě kostela (jeden z mála autentických prvků, který se po necitlivé adaptaci zachoval, respektive vlastník prý počítal s tím, že během vystavení fresky povětrnostním podmínkám při odkrytí střechy během přestavby bude tato "přirozeně" zničena, ale ona naopak zůstala podivuhodně zachována). Freska totiž znázorňovala scénu, kdy Kristus vyhání penězoměnce z chrámu. Takový biblický výjev se zkrátka současným penězoměncům nehodil. Na této drobné příhodě velkého dosahu vidíme také jeden z mnoha důkazů toho, že celá záležitost má duchovní rozměr, jak si ukážeme později.

DUCH FRANZE KAFKY
 
Dalším z Nowikovského podnikatelských záměrů (který naštěstí brzy poté pro nezájem zkrachoval) byl z této význačné křesťanské a národní památky učinit pokleslou antikulturní atrakci - Michael Mystery Show. Místo lákající především americké židovské turisty, aby si v prostředí křesťanského kostela skrze laserové a multimediální projekce užili svého zbožštěného Kafku a mohli vychutnat zesměšňování velikánů českých dějin. Někdo v tom může vidět i cílenou židovskou snahu co nejvíce zhanobit a pošpinit prostor pro Čechy z kulturně-historického i náboženského pohledu "posvátný" (kostel totiž propojuje římsko-katolickou i protestantskou tradici, když je spojen s působením Mistra Jana Husa, katolíka důležitého i pro dějiny reformace, který zde kázal v letech 1400-1402): socha Stalina či Michaela Jacksona v kryptě, mluvící busta Franze Kafky, maketa židovského hřbitova, filmové projekce falešně deformující obraz českých dějin (Karel IV., Židy nenáviděn pro to, jak tvrdě proti nim zakročil v Norimberku roku 1349, je zde například vykreslen jako ožrala), k tomu reklamní akce, kdy se jeřábem stěhovaly oknem do kostela výstavní modely automobilů. To vše v příkrém rozporu jak se svým původním posláním podle Kanonického práva, tak i s podmínkami Smlouvy o nájmu, stanovujícími povinnost respektovat dobré mravy definované Nejvyšším soudem ČR.

"Takzvaná ´Walk Thour Tour´se skládá ze 14 místností plných různých zážitků, které se pokouší dosáhnout pro návštěvníka dosažitelnost kafkovského světa pocitů. Historická místa Prahy jsou dána ve spojitost s kafkovskými životními situacemi. Všude je cítit duch Franze Kafky, který je spojován s jednotlivými místy show, která se zázračným způsobem probouzí k životu," čteme v průvodním popisu záměru Nowikovského laserové atrakce.

Zároveň dochází k necitlivé přestavbě chrámu, ač byl Nowikovsky ve smlouvě zavázán k tomu, aby postupoval v souladu s pokyny památkářů a se vším citem vůči tak cenné budově, ve svém podzemí navíc skrývající pohřebiště a to dokonce pohřebiště mnoha významných historických postav národního i evropského významu (odpočívají zde šlechtici, bohatí měšťané, konšelé, církevní hodnostáři i představitelé Univerzity Karlovy).

Nowikovský jakous takous přestavbu provedl, smlouvu ale nerespektoval, mnoho stavebních prvků nenávratně poničil a to jen proto, aby po nezdaru židovského laserového divadla pervertujícího české dějiny mohl významný slovanský svatostánek ponížit ještě brutálnějším způsobem - udělal z něj noční klub, místo pro konání tanečních párty, satanistických koncertů (na které láká hesly jako "Hell is coming to Prague" apod.) a sexuálních radovánek pro movité zahraniční turisty.

Větší znesvěcení a ponížení této sakrální stavby si snad už ani nemůžeme představit a kauza kostela SAM se tím stává vpravdě téměř ukázkovým příkladem dvoutisíciletého sporu mezi křesťanstvím a talmudismem. Nowikovsky kostel doslova zmrzačil zapuštěním ocelobetonových poschodí, kterými loď kostela přepatroval, bohaté archeologické podloží zničil vybudováním betonových van, kterými ho údajně zpevnil, aby podloží včleněná patra kostela unesla (ve skutečnosti tím jen znesvětil hroby v podzemí) a došlo i k zabetonování vstupu do krypty a částečnému vyvezení kosterních pozůstatků na skládku.

O tom, co se dělo dále (nebo přesněji - z našeho úhlu vyprávění, kdy se posouváme od současnosti k minulosti - proč se tak stalo a jak to bylo možné, tedy co tomu předcházelo), o tom, jak se povedlo původně zamítavý postoj římsko-katolické církve změnit v pasivitu až servilitu a jakou roli v tom sehráli zednáři v katolické církvi i mimo ni, o tom, jak se v celé záležitosti angažoval Michael Žantovský i Václav Havel a další pravdoláskaři a vůbec o tom, proč je pro jisté kruhy tento kostel tak životně důležitý, že se o něj vede bitva už desítky let a konečně i o tom, jak to vše souvisí i s nynějším útokem na Sýrii - o tom všem v dalším díle...

Adam B.Bartoš