Situace je složitá. Hrozí promrzlá recese, a to je opravdu špatná sranda. Burzy se otřásají, peníze zdražují a strhávají ekonomiku dolů, ale ani drahota nemusí přetlouct fakt, že v zimě někde teplo prostě nebude.

Doléhá válka i na Ameriku? Noviny jsou teď plné zpráv, že burzy se sesuly do medvědího teritoria. Připomeňme si, že o medvědím trhu se mluví, když trhy poklesnou o dvacet procent proti předchozímu vrcholu, a to nastalo v pondělí. Může to hlásit širší hospodářské problémy, ale komentáře se zatím drží naděje, že jde jen o finanční nemoc. Možná je, možná není.

Je to reakce na zvýšení úrokových sazeb v USA, kde Fed sáhl po tlustší hlavni, jakou neměl tři desetiletí v ruce a zvedl cílovou sazbu hned o 0,75 procentního bodu. Reaguje na inflaci, která měla být krátkodobá, ale válka a energetická krize ji zafixovaly na dlouhé období a s netušenými konci. Drahé peníze mohou ekonomiku srazit na kolena. V minulosti vždycky epizoda zvyšování úrokových sazeb skončila recesí.

Americký Fed má daleko k českým atomovkám, jako byl třeba loňský listopadový skok základní úrokové sazby ČNB o 1,25 bodu, nemluvě o současné sazbě 5,75 procenta. Fed šel na 1,75 procenta. Jenže končí zároveň dosavadní podpora trhu naléváním obrovských peněz ze strany centrální banky čili je opravdu zle.

Spekulace se teď točí hlavně kolem toho, jak dlouho trvat může současný propad na trzích, pokud se nepřelije do širší ekonomiky. Historie učí, že po prvním vykouknutí medvěda na burzovním parketu, trh sestoupí ještě o nějakých 15 – 20 procent níže, a teprve pak se začne otáčet. Celý cyklus obvykle trvá skoro půl roku. Takže v listopadu by mohlo být líp, jenže to bude zrovna hůř. Bude začátek topné sezóny, ve které začnou ceny energie šílet, protože budou odrazem vyhlídky na mnoha místech světa, že nebude čím topit.

Pokud by teď Rusko úplně zastavilo dodávky klíčovým plynovodem Nord Stream 1, Evropě dojdou zásoby zemního plynu v polovině zimy, varuje specializovaná výzkumná firma Wood McKenzie Ltd. Ruské dodávky plynu tímto plynovodem nyní poklesly o 40 procent. Pokud se však naplní nejhorší scénář a plynovod se z nějakého důvodu prostě zavře, Evropa nedokáže dostatečně naplnit zásobníky do začátku topné sezóny v listopadu, sdělil agentuře Bloomberg z uvedené firmy viceprezident pro výzkum v oblasti plynu a LNG. Máme prý počítat s přídělovým hospodářstvím.

Jak už jsme uvedli, situace je složitá. Gazprom tvrdí, že pokles kapacity plynovodu je způsoben opožděním dodávky jednoho hlavního kompresoru. Vrátil se pozdě z opravy u Siemense, a k tomu se našly další chyby na motoru, tlumočí jeho stanovisko moskevský TASS. Siemens nakonec potvrdil, že zdržení souvisí se sankcemi, ale tím dopálil německou vládu, která tvrdí, že omezení „politického původu“ jsou na ruské straně.

Nicméně kompresor není, a tak na stanici Portovaja, obsluhující Nord Stream 1, jsou už k dispozici jen tři zbylé, které profouknou trubkou pouhých 100 milionů kubických metrů plynu za den. Plán předpokládal 167 milionů kubíků. To však není konec omezení. Vedle toho měla probíhat plánovaná kontrola plynovodu, která dále snížila jeho provoz. Takže teď už teklo potrubím Nord Stream 1 pouhých 67 milionů kubíků ruského plynu denně.

Důvodů k nervozitě je tedy dost, i když zatím není jisté, že by Rusko přestalo brát ohledy na evropské zákazníky a zareagovalo na západní sankce vlastním sankčním režimem v podobě přerušení dodávek podle vlastní volby. Možná to zatím neudělalo, ale mohlo by. Možná nám nabídlo jen ochutnávku. Na vojně jsme mívali veselou hlášku „jak vy k my, tak my k vy“. Příležitostí k přerušení je spousta. Mohou být nadále vydávány za technické nebo se mohou schovat za spory o to, jak dodržet ruský požadavek, že odteď už jen za rubly. Zatím funguje nějaký kompromis, že rubly jsou trochu skryté, ale stačí, aby někdo cuknul, a stavba se zřítí.

Kdyby k tomu došlo, není se kam vrtnout. Představy o tom, že nás spasí Amerika, dost přeceňují její možnosti. Nedávno dokonce i americký prezident Joe Biden se svým ministrem zahraniční ch věcí Anthonym Blinkenem varovali Evropu, ať to s tím ustřižením od ruských trubek nepřehání. Prudce rostoucí ceny plynu a benzínu jsou i v Americe motorem inflace a hrozí stržením ekonomiky do recese. Ve chvíli, kdy se blíží termín amerických kongresových voleb v mezidobí, co čert nechtěl, taky v listopadu, ve Spojených státech začíná klasický obrat pozornosti od zahraničních k domácím problémům.

Pokud jde o Evropu, sebebojovnější hesla nezmění fakt (a to nám Biden na začátku června připomněl), že jsme momentálně na ruské ropě a plynu existenčně závislí. EU chce snížit do konce roku spotřebu ruské ropy o 90 procent a ruského plynu o třetinu. V březnu, kdy to ještě v USA tolik netlačilo, se Washington zavázal k posílení dodávek kapalného plynu do EU zhruba o desetinu běžné unijní spotřeby. Avšak to nestačí, ani kdyby všechno fungovalo.

Bohužel, nefunguje. Požár texaského vývozního terminálu Freeport LNG, patřícího mezi ty hlavní, vyřadí jeho zařízení nikoliv na tři týdny, jak se zpočátku odhadovalo, ale nejméně do září. K plné kapacitě se vrátí až na konci roku, ale to zase může být na vlnách Atlantiku docela nevlídno. Všechno nasvědčuje tomu, že plynu bude málo a ceny budou zběsilé.

Ale ani to není to nejhorší, co nás může potkat. Představa, že Rusko nás může naplno ohrozit, jenom když kohoutky zavře úplně a srazí export na nulu, jsou mylné. Jak jsme se dozvěděli i z ČT, pokud by se snížily dodávky ruského plynu natolik, že tlak plynu v potrubí poklesne a přiblíží se určité rizikové hladině, pak se musí kohoutky úplně zavřít. Pokud nechceme, aby to někde bouchlo.

Ví bůh, jestli se těmito souvislostmi někdo zabýval, než vypuknul ten slavný sankční režim, který zatím postihuje hlavně ty, kdo jej vyhlašují. Co s tím zmůže občan, kterému se nechce běhat s vidlemi po ulicích a vidí, že na zateplování baráku a vlastní zdroje je už pozdě. Tak rychle aspoň do studené řeky někde pod přehradou, kde se může krásně otužit…