Přechod ze státem plánovaného hospodářství na velmi otevřenou tržní ekonomiku, cesta od diktatury jedné strany k pluralitnímu systému politických stran a k demokratické společnosti byly doprovázeny řadou chyb a přehmatů. Snad největších bylo dosaženo v kupónové privatizaci, ve špatné kontrole bankovního systému spočívajícího na jeho tunelování a zejména skutečnost, že pravicové politické reprezentace dávají přednost ekonomice před právem. Proto se není čemu divit, když občané země po dlouhém období propadu hospodářství, rozličných korupčních kauzách, poklesu jejich životní úrovně a problémech financování důchodů a zdravotní péče mají pocit zklamání a ve volbách se odvrací od zavedených demokratických politických stran.

Volby skončily a přesto většina občanů není s výsledkem spokojena. Za prvé zřejmě proto, že současný volební systém prakticky neumožňuje většinovou vládu jedné politické strany a za druhé proto, že jejich předvolební představy o zastoupení v poslanecké sněmovně se rozcházejí s povolební realitou. Přitom to jsou právě voliči, kteří takto rozdali politické karty.

Nedávná devalvace české koruny ČNB reagovala na nedostatek domácí spotřeby z čehož plyne návrat k ekonomické stagnaci a také na nemožnost banky jiným způsobem ovlivnit nastartování české ekonomiky. Hodnocení úspěchu či neúspěchu tohoto kroku ponechám na ekonomickém zhodnocení. Nicméně již dnes lze říci, že sociologicky byl tento krok špatný. Protože drtivá většina lidí vychází se svými rodinnými příjmy obtížně a přece nemůže být zájmem banky, aby se občané ještě více zadlužovali, poněvadž rodiny nemají větší finanční rezervy. Naopak růst cen a zdražování zhorší již tak špatnou situaci rodin s dětmi a důchodců.

Právě období recese ukázalo, že chudí lidé chudnou stále víc a je více těch, kteří ztrácejí domov a životní jistoty. S chudobou se u nás potýká 10% občanů, ale dalších 10% žije těsně nad ní. Senioři nezvládají platit náklady na bydlení a chudí občané se často dostávají vlivem exekucí a růstu cen do neřešitelných existenčních problémů. Obrovským problémem je vysoká nezaměstnanost, zejména těch dlouhodobě nezaměstnaných a mladých. Přitom pravice dlouhodobě šetří na prostředcích do sociálních a zdravotních služeb. Namísto podpory investic a aktivní politiky zaměstnanosti vyvádí veřejné služby do privátní sféry. Což výrazně služby nejen zdražuje, ale zejména dlouhodobým outsourcováním služeb dochází k oslabování jejich kvality a dostupnosti. A také k postupnému snižování našich schopností.

V naší zemi je málo opravdových podnikatelů a vlastníků. Namísto jejich podpory stát většinou svými zákony podporuje podnikavce. Přitom vlastnictví je základem zdravého hospodářství a také konkurenceschopnosti. Není se co divit, že naše konkurenceschopnost klesla na 46.místo, že existují problémy ve vzdělávacím systému, který nereaguje na potřeby pracovního trhu a nepodporuje rozvoj podnikání. Vědět totiž ještě neznamená umět, tak jako živnostník není podnikatel v pravém slova smyslu. A to proto, že podnikání vyžaduje odpovědnost o osud firmy a její rozvoj a také odpovědnost za své spolupracovníky. Nelze nadále podporovat spekulanty, šejdíře a podnikavé šibaly, ale je nutno podporovat inovace ve funkčních podnicích a export zboží s vysokou přidanou hodnotou.

Nejsem přesvědčen a zkušenost z posledních let vlády pravice to dokazuje, že největším problémem konkurenceschopnosti jsou vysoké mzdy či odvody do sociálního či zdravotního systému. Tím problémem je zejména nestabilní politické prostředí, které by dávalo podnikatelům a široké veřejnosti možnost předvídat a plánovat. Schází předvídatelnost a zejména rychlá vymahatelnost práva a smysl pro spravedlnost v celé naší společnosti. Málokdo si uvědomuje, že máme tradice, na kterých se dá stavět lepší budoucnost země.

To co nám schází je úsilí o co nejlepší vzdělávací systém, jeho provázanost s podnikatelským sektorem, podpora vědy a výzkumu a jeho užití ve prospěch republiky. Je nutno jít příkladem chováním, jednáním a odpovědností na jakékoliv politické a podnikatelské úrovni. A je nutno si stále připomínat slova Tomáše Bati z roku 1934, že příčinou krize je především morální bída. Jak kdysi řekl stávající prezident Miloš Zeman: chce to více Baťů a méně Kožených.

Antonín Seďa