Dle jejích slov: „Kořeny příčin jsou jasné – lidé nemohou zůstat ve svých domovech, protože čelí přílišnému násilí. V zásadě jim jde o život. Pokud se podíváte na čísla a členění lidí, kteří do Evropy přicházejí, většina z nich jsou uprchlíci. Pochopitelně, jsou zde i lidé, kteří přicházejí také ve značných počtech z ekonomických důvodů. Jelikož však většina prchá před konfliktem, tvrdíme, že jde o uprchlickou krizi a uprchlíci mají právo žádat o azyl a my se obracíme na země Evropy, aby se spojily a přijaly tyto osoby lidsky a důstojně.“

S tímto apelem lze v zásadě souhlasit, vždyť sami vzpomínáme na hrůzy válek v Evropě, v rámci různých výročí. Je třeba připomenout, že Česká republika dělá vše, aby přispěla, v rámci svých možností, k usnadnění situace lidí prchajících před válkou. Jen v letech 2012-2014 poskytli čeští občané humanitární, finanční a materiální pomoc ve prospěch Sýrie v hodnotě 120 milionů korun a v lednu 2015 schválila česká vláda program na pomoc uprchlíkům v jejich domovských regionech.

Problém ale spočívá hlavně v tom, že se jedná o nekontrolovatelnou migraci, kde se za utrpením lidí, kteří mají právo na naši pomoc, skrývají lidé, kteří této situace pouze zneužívají.  

Vlny uprchlíků se dostávají do Evropy především třemi cestami. Jedna námořní cesta vede přes Itálii, druhá námořní cesta přes Řecko a třetí cesta přes západní Balkán.

Od začátku letošního roku se první cestou přeplavilo zhruba 111 tisíc, druhou cestou 181 tisíc a třetí cestou prošlo kolem 100 tisíc migrantů. První cestu využívají především Eritrejci, Nigerijci a obyvatelé států subsaharské Afriky, druhou cestu Syřané, Pakistánci a Afgánci a třetí cestu Albánci, Syřané a Afgánci.

Už z tohoto členění je vidět, že motivem je většinou ekonomická migrace (Kosovští Albánci, Pakistánci, Nigerijci a obyvatelé subsaharské Afriky).

U lidí přicházejících ze Sýrie to také není vždy úplně jednoznačné. Vzpomínám si na jeden rozhovor v televizi s uprchlíkem ze Sýrie na ostrově Kos, který si stěžoval na řecké orgány, a dost zvláštně vyzněla jeho slova: ,,Očekával jsem, že přicházím do vyspělé země. Setkal jsem se s podmínkami rozvojové země, to se mohu vrátit zpět do Sýrie.“

Představitelé syrského parlamentu při zahraničních jednáních a návštěvách vyzývají, abychom tyto dle jejich slov „domnělé uprchlíky“ vraceli zpět do Sýrie.

Podcenění, dlouhé váhání a alibistická opatření ze strany EU ohrožují a zhoršují její stabilitu i samotný význam. Zhoršují současně celou mezinárodní politiku. Selhalo posílení ochrany hranic Evropy a pomoc zemím, odkud většina migrantů pochází. Přitom některé státy Evropy se dokonce podílely na vojenských akcích a destabilizaci některých dnes válkami zmítaných zemí. Např. v Libyi proti vůdci M. Kaddáfimu, se kterým předtím čile vyjednávaly a obchodovaly.

Prohlášení německé kancléřky A. Merkelové, že ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu přijmou každého, situaci jistě nestabilizuje. Někteří odborníci se právem domnívají, že EU zmírněním pravidel pro přijetí uprchlíků sama spustila růst této nekontrolovatelné migrace.

Vždy jsem si velmi vážila mezinárodních organizací, jejichž cílem je mír, stabilita a spolupráce. Vnímám tedy apel OSN, ale pomoc musí přijít k těm, kteří ji skutečně potřebují a nikoliv k těm, kteří se na lidských tragédiích přiživují.

Evropa musí společnými silami zabezpečit a kontrolovat své vnější hranice. Pro uprchlíky je potřeba vytvořit bezpečné zóny v příhraničních oblastech EU, kam budou vraceni a kde s nimi bude zahájen běžný azylový proces. Často se v mnoha oblastech inspirujeme v zahraničí, udělejme to i v tomto případě, tak jak to řeší například v Austrálii.