Stát přehazuje zodpovědnost na obce, aniž by řešil financování. Není jasné, jakým způsobem budou zajištěni sociální pracovníci, když ani dnes není dost peněz na sociální služby. Sociální bydlení musí být nástroj, jak pomoci lidem postavit se na vlastní nohy. Má fungovat v kruhu. Tedy od noclehárny, přes azylové bydlení, tréninkové bydlení až k nájemním bytům na kratší a delší časové úseky. Měli bychom umožnit obcím, aby si pro nejrůznější typy sociální pomoci mohly pronajmout soukromé bydlení a být jakýmsi prostředníkem pro krátkodobé nájemní bydlení potřebných, kteří však žijí jako běžná společnost, především pracují.
Není možné, aby obce stavěly a rozdávaly byty lidem, kteří jsou často sociálně nepřizpůsobiví a nový byt zničí. To je hodně nespravedlivé. Stát má chránit opuštěné děti, seniory a zdravotně postižené. Sociální bydlení mají dostat ti, kteří se snaží vrátit do normálního života a postavit se na vlastní nohy. Sociální dávky, včetně dotovaného bydlení, musí být podmíněny prací a s výjimkou péče o opuštěné děti, seniory a zdravotní postižené musí být časově omezené. Stát by měl také zjednodušit vyplácení sociálních dávek, například sjednocením příspěvku a doplatku na bydlení. Ten by měl být vyplácen například u ubytoven maximálně ve výši 1 000 Kč na lůžko a měsíc.