A tak se krásné vize roztříštily o realitu špatně zásobených obchodů a odpor k omezování občanských svobod. V mnohých z nás však zůstala zasuta vzpomínka na pokus reformovat systém tak, aby se zastavila narůstající nespokojenost občanů. Socialismus s lidskou tváří  se měl stát novým, přitažlivějším a otevřenějším modelem socialistické společnosti. Tento pokus ztroskotal 21. srpna 1968. Vracím se k tomu proto, že skončil, aniž by prokázal svou životaschopnost nebo naopak neudržitelnost, ale cizím vojenským zásahem. Proto zůstala v mnoha hlavách zahnízděna myšlenka – že by to přece šlo, že by to byla ta pravá cesta – kdyby tanky nepřijely!

Všechno to, čemu jsme tenkrát říkali „svobodný západ,“ je dnes tam co my v roce 1968. Velká část západní populace se domnívá, že jsou na počátku nové, úžasné doby.  Jim ale dnes nepřekazí jejich snažení cizí tanky. Oni dotáhnou to, co jsme kdysi pokládali za správnou cestu. Ač žijí ještě v tržní ekonomice, lidská tvář jejich vysněné představy socialismu, začíná ztrácet lidskost a tvrdne v masku stalinismu. Už dnes se v USA začíná hledat vnitřní nepřítel! Zdá se, že kostky jsou vrženy. Cesta se dělí na : Leninskou nebo Pinochetovu. Třetí asi není. Bůh ochraňuj USA.

A co Evropa? Zde je situace o to složitější, že sestává z mnoha národností. Je tedy třeba omezit, podle hesla, více Evropy, jejich možnosti se bránit jednotnému směřování. A daří se - vyhrožováním, dotacemi, sankcemi a za pomoci nových zákonů z dílny kolaborantů, se brzy dočkáme. A pak vzhůru USA dohnat a předehnat. Na závěr kontrolní otázku pro vás, co pamatujete rok 1968

Dokáže si někdo z vás představit, že by za pár let tajně ladil rádio SVOBODNÉ RUSKO ???