Nový kabinet začíná pohřbívat vše, kde jsme si na EU pracně vydobyli alespoň malé ostrůvky větší svobody a získali pocit, že nejsme pouhým unijním vazalem, držícím hubu a krok. Naše výjimka přitom není v evropské legislativě nějakým precedentem. Kupříkladu (občas labouristická) ale v zásadě konzervativní Británie se bála, že by evropské sociální jistoty vedly až k soudnímu vymáhání sociálních dávek. Katolické Polsko zase mělo strach, že by zákaz diskriminace pohlaví mohl vést až k zavedení registrovaného partnerství. Každý měl něco, čím posiloval národní hrdost, čím ukazoval EU viditelnou stopku. My jsme výjimku měli, jak jsem už zmiňoval, kvůli neprolomení Benešových dekretů. Ta ale vezme brzy vniveč.
Sobotka ve své euro-hujerské podlézavosti okamžitě odhodil naše národní zájmy přes palubu, a aby toho nebylo málo, nasypal sůl do rány oznámením, že jeho vláda chce okamžitě začít jednat o přijetí fiskálního paktu. To by nás v budoucnu připravilo o suverenitu při sestavování státního rozpočtu. Chápu, že se tady po zkušenosti s Kalouskem ministři financí nebudou těšit velké důvěře, ale automaticky na každého nasadit supervizora z Bruselu...To si teprve budeme zpívat "Kde domov můj"
Radek John