Neláká příklad Polska a Bulharska, které to odmítly a jsou bez plynu.

Ultimátum na dovoz ruského plnu jen za ruble pomalu dotikává, a zdá se, že v Evropské unii není moc velká ochota následovat Polsko a Bulharsko, které se rozhodly raději bez ruského plynu obejít. Či přesněji, Polsko a Bulharsko se rozhodly spoléhat na to, že jim ten plyn dodá někdo jiný, než bude vybudována příslušná infrastruktura pro bezstarostný dovoz násobně dražšího amerického nebo jiného zkapalněného ohřívače. S tím asi nebudou příliš dlouho populární. Polsko to navíc doplní zintenzívněním využívání uhlí, aby bylo teplo celé planetě, hlavně v létě.

Prezidentským dekretem Vladimíra Putina z 31. března Rusko stanovilo povinnost pro všechny dovozce „z nepřátelských zemí“, aby počínaje tímto datem zřídily rublový účet a z něho pak hradily dodávky plynu v rublech. Cílem bylo obejít evropské sankce, kterými lze platby v evropských měnách u bank podléhajících Bruselu nebo Washingtonu zmrazit, převést na jiné účty a případně vyhradit pro potřeby příští rekonstrukce Ukrajiny.

O střetu sankcí a Putinova dekretu o plynu se v Bruselu dlouho jednalo, ale nakonec Evropská komise vydala neformální doporučení ze dne 21. dubna, že sankční omezení tam jsou, leč plyn lze dovážet i podle nových podmínek, pokud budou tato omezení respektována.

Současný sankční režim EU vznikl už před lety, po ruském obsazení Krymu, a pak už byl jen dolaďován. Rozhodnutí Rady EU 833/2014 však obsahuje důležitou výjimku, že hustá síť všech možných obchodních, dodavatelských, zprostředkovatelských, přepravních, investičních a mnoha dalších omezení se nevztahuje podle článku 3 na pokračování v obchodní činnosti, pokud „je to nezbytné pro zajištění kritických dodávek energie uvnitř Unie, jakož i k přepravě fosilních paliv, zejména uhlí, ropy a zemního plynu, z Ruska nebo přes Rusko do Unie“.

Mimochodem, připojení Krymu k Rusku proběhlo na základě referenda místních občanů podle místních ústavních pravidel, které však mezinárodní společenství přehlíží. Argumentovalo se tehdejší přítomností ruských vojáků na Krymu. Rusko vysvětlovalo, že tam má přece v Sevastopolu vojenskou základnu, kde smělo být až 25 tisíc mužů. Ale zřejmě je lepší, když se země s cizími základnami na svém území raději do žádných referend nepouštějí. Nebo když ještě před zřízením cizí vojenské základny uváží, kolik svobody jim zbyde k vlastnímu rozhodování.

Pokud jde o protiruské sankce, v tuto chvíli je zpracováván další balíček EU, ve kterém už ochrana ropy nejspíš vypadne. S tím si poradíme. Kdo má diesel, může zkusit jezdit na vysmažený zbytek po řízcích. Chovatelům koní nejspíš přibudou přátelé, o kterých v životě neslyšeli. Do řeči se častěji dostanou přehazovačky i jinde než na hlavě. A do domácích debat o rodinných rozpočtech se vklíní hláška: „Co bys porád někam jezdil…“.

Tento balíček však zatím není hotov, zatímco plyn za rubly je docela akutní. Putinův dekret z 31. března začal platit okamžitě, ale lhůty splatnosti faktur mohou být dohodnuty jinak, minimálně měsíc od poslední dodávky. První ostré datum proto přichází s koncem dubna či začátkem května. Podle Financial Times je řada velkých společností včetně těch největších bere velmi vážně a chystají založení rublového účtu u GazpromBanky ve Švýcarsku.

Jak už jsme uvedli, Evropská komise vydala 21. dubna neformální doporučení členským zemím, ve kterém připomíná, že podle Putinova dekretu samotné složení eur nebo dolarů na účet ruského dodavatele nepředstavuje splnění odběratelských povinností. Tato eura a dolary musí být ještě konvertovány na rubly. Povinnosti odběratele jsou splněny teprve tehdy, když tato konverze proběhla a rubly byly připsány na účet dodavatele.

Hned v úvodním výkladu přitom EK doplňuje, že celý proces převodu cizích měn na ruble je v rukou ruských autorit, které mohou do tohoto procesu zahrnout i ruskou centrální banku prostřednictvím nejrůznějších transakcí se vztahem k jejím aktivům a rezervám, což je zakázáno sankcemi EU. A protože tento proces může probíhat časově neohraničeně, během jehož průběhu jsou zahraniční peníze v rukou ruských autorit prostřednictvím ruské centrální banky, může to být dokonce považováno úvěr poskytnutý společnostmi z EU.

Uvedené doporučení EK bylo publikováno formou odpovědí na otázky. Takže navazující otázka zní: Je stále možné platit za plyn i po přijetí Putinova dekretu, aniž by vznikl konflikt s evropským právem?

Odpověď: Ano, zdá se to být možné. Společnosti z EU mohou požádat ruskou protistranu o splnění smluvních povinností stejným způsobem jako před dekretem z 31. března, to znamená vložením příslušné částky v eurech nebo dolarech. Dekret z 31. března nevylučuje platební proceduru, která je v souladu s omezujícími opatřeními EU. Avšak procedury, které by umožnily výjimku z požadavků zmíněného dekretu nejsou jasné.

Tolik zmíněná odpověď, aby bylo jasno. Plyn se zavřít musí, ale nemůže, protože řada významných členských zemí by byla takovým krokem, ke kterému nás Američané tak nadšeně ponoukají, postižena podstatně tvrději než Rusko. A za co, soudruzi?

Úplně jasné to tedy není, a tak otázky a odpovědi v dokumentu Evropské komise z 21. dubna pokračují. Unijní distributoři plynu se ptají natvrdo: Může dovozce ruského plynu z EU jednat s Gazpromem a GazpromBankou, aby problém vyřešil nebo dosáhl upřesnění situace? Je dovoleno otevřít konto v eurech pro platby plynu u GazpromBanky?

Odpověď je stručná, ale zamotaná: Existující sankce nezakazují jednat s Gazpromem nebo GazpromBankou mimo zákaz refinancování, jak je to definováno v článcích 5(1)(a) a (6) rozhodnutí Rady 833/2014. Nezakazuje ani otevření účtu u GazpromBanky. Ale takové jednání nebo účet nesmí vést k porušení sankčního režimu.

Poslední otázka už dokument jen zdobí. Jedná se o to, zda operátoři z EU mohou eura poslaná do GazproBank doprovodit prohlášením, že tím považují svoji povinnost za splněnou. Odpověď zní, že mohou. Jen není jasné, co to bude platné. Proto je tato odpověď doplněna výmluvnou radou, že bude vhodné požádat ruskou stranu o potvrzení, zda tato procedura odpovídá podmínkám ruského dekretu z 31. března.

Není divu, že o výklad těchto doporučení z Bruselu vznikly spory. Jediný logický závěr z toho zní, že kdo chce, musí se s Rusy dohodnout. Vynalézavé řešení řady evropských dovozců operovat přes švýcarské banky ulehčuje pozici unijních bankéřů svázaných pravidly EU, kteří tak z toho jsou na chvíli venku.

Zpráva z Financial Times mluví konkrétně o distributorech v Německu, Rakousku, Maďarsku a Slovensku, včetně dvou největších, německého Unifer a rakouského OMV. Ti mají pracovat na otevření účtu u GazpromBank ve Švýcarsku „podle osob, které se o tom dozvěděly“. S blížícím se datem nového platebního požadavku prý jednání s Gazpromem zintenzivnila.

Italská ENI prý také zvažuje další postup, i když tam už se podařilo vyjednat rozšíření dodávek zkapalněného plynu z Alžírska. Předsedkyně Evropské komise Uršula von der Leyen burcuje proti ruskému vydírání. Avšak Financial Times připomínají, že GazpromBank není pod sankcemi, a tak tam lze poslat eura. Stačí pak otevřít ještě účet v rublech, na který budou eura převáděna. Rubly se bude platit do Ruska. Kdyby však Evropská komise ustřihla i platby přes GazpromBank, dodávky ruského plynu se úplně přeruší a Evropa se ponoří do katastrofy.

Je to nakonec na samotných dovozních společnostech, uvádí viceprezident Evropské komise Valdis Dombrovskis podle Financial Times. Podle něj záleží na individuálních společnostech, které podepsaly kontrakt z Gazpromem, jak jej budou uplatňovat a interpretovat. Jediné doporučení, které pro ně má, spočívá v přísném lpění na liteře kontraktu…

Tož tak. Snad nezmrznem.