Veřejnost jistě nepřehlédla, jaká se v některých státech  USA vytvořila společenská atmosféra poté co na základě nepřiměřeného (rasově motivovaného) zákroku policie posuzovaného jako zneužití moci,  zemřel americký občan černé pleti, George Floyd.

Pravda, naše některá naše media o tom informovala českou veřejnost, dokonce k tomu byly v TV nějaké reportáže, ale vše vyznělo asi stejně „výbušně“, jako když se někde v Česku stane vážná dopravní nehoda, při níž byl usmrcen člověk. Jinými slovy stal se případ, ve kterém přišel o život člověk, nic víc, nic méně. Rozdíl je však v tom, že zatímco v případě dopravní nehody v Česku jistá část veřejnost projeví lítost nad ztrátou člověka a po dvou třech dnech se případ jako veřejná událost již neřeší, pak smrt amerického černocha vyvolala nejen každodenní řadu poklidných protestů, ale jak je na americké poměry také celkem běžné, projevily se také násilnosti, rabování, ničení a projevy rasismu (černých občanů vůči bílým).  

    

Je celkem logické, že na tyto události reagují také politické špičky opozice v USA, které navíc kritizovaly prohlášení prezidenta Trumpa, že pro potlačení nepokojů v souvislosti se smrtí. G. Floyda povolá do některých států armádu (což se stalo) a federální civilní zdroje. Navíc se prezident Trump „blýsknul“ nejapným vystoupením  s biblí před kostelem poblíž Bílého domu, odkud krátce před tím policie s použitím gumových projektilů vyhnala stovky pokojně protestujících Američanů!

    

Kromě výše zmíněného incidentu, po kterém zemřel G. Floyd, veřejnost pobouřila další událost, když se objevilo video, zachycující  napadení bělošského policisty vůči černošské demonstrantce, která při protestu klečela  a policista ji zezadu  hrubě strčil a žena upadla na chodník. Podobná událost se stala, když bílý policista strčil do (bílého) starého člověka, který upadl na záda a hlavou narazil na zem a již nevstal! Na tyto události reagovala americká veřejnost již zmíněnými protesty a násilnostmi, které se však přičítají provokatérům, kteří tak vyvolávají násilné rabování a ničení, především pak obchodů. Tolik velmi stručně k faktům z nám tolik předhazované příkladné demokracie, země svobody a lidských práv, ze Spojených států amerických. Nic na tom nemění fakt, že zemřelý G. Floyd nebyl zrovna „bezúhonný“ člověk, bylo mu však ublíženo v době, kdy nic trestného nespáchal, pokud ovšem demonstraci lze v USA považovat za trestný čin. Starý, ničím se neprovinivší člověk, kterého zcela  bezudůvodně porazil policista a který upadl a krvácel, ležel na ulici bez povšimnutí několika poblíž stojících policistů, aniž by mu poskytli pomoc! Demokracie Made in USA!

    

A co naši demokraté, bojovníci a ochránci demokracie, lidských práv, svobody slova? Slyšíte to uši rvoucí ticho, jak se všichni snaží tyto zlovolné případy kriticky komentovat, odsuzovat? Že nic neslyšíte? Nedivte se, zřejmě jim došel střelný prach, který vystříleli na nedodržování a porušování  lidských  práv a svobody slova v Rusku! V opozičních kuloárech to byl přímo výbuch hněvu, protestu a zásadního nesouhlasu, když bylo v Rusku zakročeno proti skupině Pussy Riot, když byl zadržen a souzen opoziční politik Navalnyj, o zákeřném zastřelení Němcova ani nemluvě, to bylo ze strany pravicových a opozičních politiků křiku, protestů, lživých výpadů, osočování a pomluv Putina a lidí kolem něj, že je uzurpátor moci, demagog, antidemokrat, apod., že Rusko podle nich je nedemokratický stát, jehož cílem je politika zastrašování,  potlačování lidských práv, omezování svobodného vyjádření slova a názoru, svobodného shromažďování se atd.

  

Těmito „ zcela zásadními, veledůležitými a znepokojujícími jevy “ se také zaobírali  poslanci a senátoři, kteří vyvolávali bezpočet „důležitých“ debat, jejichž závěry byly projevem zásadního nesouhlasu s politikou ruské vlády a prezidenta Putina a podobné „seriózní“ chucpe. Poněkud to připomíná známou pohádku o Mravenečkovi a Slonovi, nicméně naši chrabří demokraté se umějí demokracií a lidskými právy ohánět tam, kde to pro nás  nemá v podstatě žádný zásadní význam,  za což však jsou obrazně řečeno, adorování svými západními „přáteli“. Proto nemohou se stejnou intenzitou a gradací vystupovat proti porušování lidských práv a svobod v USA, i když by to mělo pro nás asi stejný efekt, jako jejich tvrdé protesty proti „porušování lidských práv“ v Rusku. Nebo je to jinak?