Musím říci, že jakkoliv obvykle českého prezidenta kritizuji, teď jej musím ocenit. Neboť se snaží alespoň trochu vykašulírovat ne právě standardní a skvělou pozici české vlády ve vztahu ke Slovensku. Česká vláda se rozhodla jednostranně před krátkým časem přerušit některé již tradiční pracovní rituály se slovenskou vládou. Ne, že by se jednalo o něco dramatického, neboť společná zasedání vlád Slovenska a Česka jsou v době existence vlády P. Fialy vcelku zatěžující pro slovenskou stranu, ale přece. Je to ale minimálně hloupé a kapriciozní.
Česká vláda stát spravovat neumí a nechápu, jaký by mělo pro Slovensko význam se s takovouto vládou blíže asociovat. Přitom k rádoby dramatickému přerušení kooperace z české strany došlo kvůli rozdílným názorům obou vlád na jednu z klíčových otázek zahraniční politiky. A tou je postoj k válce na východě Evropy. Zkrátka, prezident Pavel mluvil vcelku střízlivě, což ocenil i jeho slovenský protějšek. Pellegrini sdělil svému českému protějšku, že Slovensko v žádném případě nevyšle na území Ukrajiny ani jediného vojáka.
Pellegrini přijel do Prahy v situaci, kdy příslušné české úřady sdělily, že nebudou stíhány výroky „výtečníků“, kteří budou veřejné schvalovat atentát na slovenského premiéra Fica. Je to skandální rozhodnutí, neboť Slovensko je naše nejbližší spojenecká země. Pokud někdo v české policii blábolí o tom, že se jedná vlastně o výroky v rámci svobody slova, tak je to trapné. Vedení české policie, a nerad to říkám, je zpolitizované a pod vlivem, řekl bych neústavním vlivem, ministra vnitra Rakušana. Nikdy, za celou dobu po pádu bývalého režimu nebylo právo policií uraženo takovým způsobem jako v tomto případě.
Pokud jsou stíhány výroky podporující ruský útok na Ukrajinu, se kterou nemáme žádnou spojeneckou smlouvu a která není ani zemí NATO, ani nenáleží k EU, je trapné, pokud v případě slovenského premiéra může docházet ke slovní pyrotechnice vůči Ficovi pod vlídným dozorem české policie.
V každém případě můj celkový dojem z návštěvy slovenského prezidenta v Praze je velmi dobrý. Působil důstojným a konciliantním dojmem. Z bývalého předsedy Hlasu se stává státník.