Na Slovensku byla kolem toho velká sláva, byla plná náměstí, všude vlajky, projevy. Slovenskem znělo luďácké zvolání: „Na stráž!“ Jak asi bylo československé exilové vládě v Londýně, při slovenské agresi proti Polsku v září 1939, tak i v roce 1941 proti SSSR?

V těchto červnových dnech uplyne 80 let od německého útoku na Sovětský svaz. Toto výročí nebude v Bruselu, tudíž ani v Česku příliš připomínané, nehodí se do současné protiruské režie. Budeme slyšet spíše o Bělorusku, Ukrajině, Pobaltí, jen kolem německá agrese proti SSSR bude ticho. 22. června 1941 třímilionová německá armáda přepadla Sovětský svaz. Po rychlých vítězstvích na západní frontě měl SSSR padnout do šesti týdnů. Hitler si k této velké hostině pozval své spojence, mezi nimi i Slovensko, to mělo dostat drobečky z této kořisti.

Za invazní armádou, zůstaly tisíce mrtvých, zraněných, tisíce zajatců… Zničená města, vesnice, zoufalí lidé. 60.000 slovenských vojáků se vydalo po boku německého spojence hluboko do Ruska, slovenské divize došly až k Azovskému moři. Vidím dobové fotografie, vojáci se usmívali, pochodovali vítězně po boku hitlerovských jednotek. V den útoku pronesl slovenský prezident Josef Tiso projev plný obdivu, cituji: „V plné solidaritě s Velkoněmeckou říší nastupuje slovenský národ na obranu evropské kultury…“. Z těchto jeho slov až mrazí.

V těchto proklamacích se Slovensko hájilo tažením proti bolševizmu, osvobozením evropských národů, jak falešné, jak účelové, přesto i dnes líbivé heslo o nové Evropě! Tiso tehdy prohlásil: „Zvolili jsme, a to ne náhodně, velmi úzkou spolupráci s Velkoněmeckou říší pod vedením Adolfa Hitlera. My s Adolfem Hitlerem vydržíme až do konce!“ Slovenská armáda tehdy vítězně postupovala, tato euforie netrvala dlouho, brzy jejich cesta vedla opačným směrem… Tisíce Slováků padlo, tisíce následně vstoupily do 1. Československého armádního sboru, pod velením pplk. Ludvíka Svobody.

Dnešní slovenští politici nestojí na náměstích, neomlouvají se obětem této slovenské agrese. Nepřipomínají svým voličům, že Hitlerově snu o Nové Evropě podlehl před 80lety tzv. „Slovenský štát.“ Na tento příběh věrolomnosti dnes padá prach, politici i historici mlčí. Máme zapomenout. Přitom v mohutných prostorách Ruska, Ukrajiny, Běloruska,… našly svůj hrob vedle milionů německých, italských, maďarských, rumunských,… i tisíce slovenských vojáků. Ti v duchu nacistické a protiruské propagandy pochodovali na Východ, šli budovat Novou Evropu… Dnes leží zapomenuti někde daleko od své vlasti. Můžeme si položit otázku, jak zareaguje slovenská prezidentka paní Čaputová na toto výročí? Na agresi Slovenska před 80lety. Ten otazník je asi zbytečný...

Proto připomínám, že v červnu 1941 osud evropských národů ležel především na obětech sovětských občanů, oni svým hrdinstvím zachránili Evropu…. Za agresí Německa a jeho spojenců zůstaly tisíce vypálených vesnic, měst, padlo 26 milionů sovětských občanů, to je 14% obyvatel tehdejšího SSSR. Srovnáním s USA 400tisíc padlých, to je 0,32% …Ještě v prosinci 1941 Spojené státy byly neutrální, právě v té době SSSR čelil útoku Hitlera i … Slovenska.