Pro které jsem použil čínské přísloví: Nezáleží na tom, jak pomalu jedete, pokud se nezastavíte, a pro situaci Ruska, tady a ve světě použil metaforu – setkání před zrcadlem studu.

Antropologická válka, ve které se nacházíme, a ve které prioritně nejde o nová území a kolonie, ale o mozky lidí, nadčasové hodnoty a přírodě podobné technologie, vynáší na světlo Boží všechny naše staré hříchy spojené se zradou (sama sebe, morálních a etických zásad) chamtivostí, kolonialismem, migrací a hodnotami civilizací, abych jmenoval některé.

Bohužel, nenacházím čas pro srovnání a analýzu denního tisku a medií, a proto nemohu sdělit, kolik řádek a slov v politicky korektních médiích bylo věnováno tomuto významnému dnu, vzpomínce na prvního kosmonauta Jurije Gagarina a žijícího českého kosmonauta Vladimíra Remka. Je mi ctí, že jsme před léty se mohli osobně seznámit, a i dnes se můžeme občas vidět.

12. dubna 1951 se totiž v Koreji odehrála skutečně hrdinská epizoda v dějinách SSSR. 36 sovětských MiGů pod velením Ivana Kožeduba se setkalo s armádou 200 amerických letadel: 48 bombardérů B-29 Superfortress a150 stíhaček F-80 a F-84. Americká letadla letěla zničit strategicky důležitý železniční most přes řeku Jalu, přes který byla zásobována severokorejská armáda z Číny. Proč se zmiňuji o setkání sovětských a amerických letadel?

Připomínám, že pouze 16 letadel (z 200) se vrátilo na báze, a že všechna letadla byla vyřazena z provozu. Proto Američané nazývají 12. duben-Černý čtvrtek. Rusové neztratili ani jedno letadlo. A poslali 12. dubna do vesmíru prvního kosmonauta, Jurije Gagarina, a založili novou tradici.

Připomínám, že se nejedná o prototyp, který byl úspěšně testován (v Troitsku) v roce 2022. Od té doby byl vyroben skutečně hotový a funkční motor pro kosmické lodě na principu fyziky speciálního plazmatu, tj. čtvrtého skupenství hmoty (první tři jsou pevné, kapalné a plynné).

Plazma pracuje pro člověka a poskytuje obrovské množství energie s malou spotřebou ekvivalentního paliva. Podle Rosatomu, cituji: Pro prototyp plazmového raketového motoru se zvýšeným tahem (minimálně 6 N) a specifickým impulsem (minimálně 100 km/s) byl vyroben plazmový urychlovač s vnějším magnetickým polem. Průměrný výkon takového motoru, pracujícího v pulzně-periodickém režimu, může dosáhnout 300 kW.

Za tímto číslem se skrývají porážka Západu a úspěch Ruska. Faktem je, že funkční plazmový motor je kvalitativně lepší než vše, co bylo dosud vypuštěno na oběžnou dráhu Země a vysláno na planety Sluneční soustavy. Řádově překonává vše, protože tah plazmatu je asi 40krát větší než tah kapalinového paprsku. Jinými slovy a pro lajky to znamená, že motor bude schopen dát obrovskou rychlost velkokapacitním kosmickým lodím, se kterými bude možné organizovat například meziplanetární lety a pravidelnou dopravu nákladu například mezi Zemí a Měsícem.

Pro uvedené příklady použití plazmového motoru Rusko již má své vlastní kosmodromy a supertěžké rakety. Připomínám start Angary z Vostočného den před předáním dárku.

Nevím, protože nejsem věštec. Vím ale, že ruští vědci aktivně pracují na jaderném motoru. Princip jeho fungování je odlišný, ale účinnost není o nic menší. S největší pravděpodobností nebude schopen poskytnout takový tah a specifický impuls, ale bude schopen pracovat velmi dlouho s malým množstvím paliva. A to je velmi důležité pro meziplanetární a jiné mise.

Podle Muska si lidstvo musí udržet současnou technologickou úroveň, dokud se Mars nestane soběstačným místem pro život, což by se podle něj mohlo stát do 20 let. Nevím, zda v Rusku čtou myšlenky. Osobně hodnotím demografický kolaps za problém, který ohrožuje českou kotlinu, Evropu a další křesťanské země, a plazmový a jaderný motor jako prostředek k úniku Rusů do zahrad Měsíce, Marsu a Bůh ví kam, před hloupostí současných prodejných západních politických a částečně vědeckých elit, které zapomněli, že komu není rady, tomu není pomoci.

Pilotované lety do vesmíru představují exaktní odvětví, kde se chyby neodpouštějí. Kosmonauti ztělesňují hrdiny, klidné i tváří v tvář smrtelnému nebezpečí. Ale podobně jako ostatní smrtelníci spoléhají na rituály, jež jim mají zajistit štěstí.

Den před odletem do Vesmíru se u Kremelské zdi vzdává hold padlým hrdinům a v duchu se žádá o ochranu při nadcházejícím letu. Po návratu do Hvězdného Městečka je na řadě návštěva pracovny Gagarina ve stavu, v jakém ji legenda den před smrtí opustila. Posádka se podepisuje do pamětní knihy, následuje fotografování u místních monumentů, včetně obelisku Lenina.

Když měl v létě 1966 navštívit Bajkonur francouzský prezident Charles de Gaulle, muselo se vybudovat ubytovací zařízení, nazvané hotel Kosmonaut. Tradici s ubytováním v něm zahájil v dubnu 1967 kosmonaut Komarov, který v něm strávil poslední noc před startem Sojuzu 1. Jak je tomu dnes, nevím. Předpokládám ale, že hotel Kosmonaut zůstává základnou pro veškeré procedury, lékařské prohlídky a ceremonie. A tradice, že každý člen posádky před letem zasadí v aleji hotelového komplexu vlastní strom, se dodržuje. Noc před misí posádka sleduje film: Bílé slunce pouště. Film patří mezi kultovní ruské snímky, a má anglické titulky. Pokud si někdo musí odskočit během promítání, promítání se zastaví a pokračuje, až je dotyčný zpátky.

Během cesty autobusem na místo startu, v půli cesty autobus zastavuje. Celá posádka vystupuje a společně si ulevuje na levé zadní kolo. I tuto tradici má na svědomí Gagarin, který si takto údajně odskočil během své cesty k raketě.

Jakmile posádka sedí v křeslech, velitel zavěsí na strop kabiny malý talisman od svých dětí. Ten funguje i jako indikátor beztíže. Ostatní členové posádky mohou přidat vlastní maskoty. Po dokončení kontroly přístrojů a podle tradice řídicí středisko pouští do sluchátek hudbu, kterou si posádka zvolí. Po připojení k Mezinárodní vesmírné stanici se otevírají poklopy a následuje další tradice: Vítání chlebem a solnými tabletami. Podobně je tomu na zemi.

Přeji nám všem let do přestavitelné budoucnosti s takovou pravděpodobností úspěchu, kterou nabízí starý a nový ruský kosmický program a jeho nové motory. Souhlasu netřeba.