Ale může to smést i šéfa opozice Eda Milibanda, protože Labour Party přijde o svoji voličskou pevnost, která jí dodávala poslance prakticky ze všech obvodů.

Labouristé začali být z případného oddělení Skotska od Británie možná ještě nervóznější než vládnoucí pravicová koalice. Zatímco skotští „secesionisté“ se těší na levicovou budoucnost, která pod dnešním Londýnem není možná, v Labour Party narůstá obava, že případné „ano pro nezávislost Skotska“ v referendu z 18. září je připraví o příležitost otočit kormidlem doleva po příštích parlamentních volbách pro celou Británii.

Skotsko totiž zatím bylo mimořádně spolehlivým dodavatelem labouristických hlasů. V posledních parlamentních volbách tam levice zvítězila prakticky ve všech obvodech, zatímco konzervativci odešli potupeni s jedním jediným poslancem. Odchod Skotska z Británie by tak výrazně změnil poměr sil na ostrovech.

Kdo však sleduje debatu před referendem, může nabýt dojmu, že na podobné stesky je už pozdě, protože tento poměr dávno neplatí. Narůstá podíl těch, kdo nevidí podstatný rozdíl mezi konzervativci a labouristy. I Strana práce přece přistoupila na neoliberální recepty, které podřizují zemi zájmům finančního kapitálu. „Labouristi vlezli konzervativcům do postele,“ vyjadřuje to lapidárně skotský premiér a vůdce kampaně za nezávislost Alex Salmond. Možná přehání, ale když to pronesl v poslední televizní debatě s obhájcem unitárního státu, labouristou Alistairem Darlingem, získal obrovskou podporu a vyhlídky nezávislosti dostaly nečekanou dynamiku.

Na obou stranách nyní kampaň finišuje. Secesionisté sázejí na návštěvy domácností, kde budou vysvětlovat „rozdíl mezi rovnoprávnějším Skotskem v rukou těch, kdo tam žijí, a pokračující vládou vzdálené a nepopulární londýnské elity“.

Do kampaně se nepřímo zapojila i britská měna. Její budoucnost je velkým tématem debat o nevýhodách či výhodách oddělení Skotska. Začíná oslabovat představa, že pokud chce nezávislé Skotsko i nadále užívat jako platidlo britskou libru, nahradí jeden chomout druhým. Opravdu bude podřízeno rozhodování Bank of England? Nikoliv nutně. Může zvolit i jiný režim – ale pak to bude Bank of England, kdo se bude muset přizpůsobovat, pokud bude chtít dodržet cíle své měnové politiky. Tato nejistota dostává zřetelnou podobu prudkého oslabování kurzu britské libry.

Trochu světla se do toho pokusil vpustit londýnský list Financial Times a obrátil se na vedoucí ekonomické osobnosti, aby posoudily dostupné varianty. Nabízí se měnová unie (po dohodě obou partnerů), nebo naopak jednostranná „sterlingizace“ Skotska, dále vznik nezávislé skotské měny a konečně přijetí eura. Preference bylo možno ocenit na škále do 10 bodů. Jména ekonomů nám moc neřeknou, tak alespoň pořadí. Euro jasně prohrálo, nejvyšší známkou byly 2 body. Jak nová měna tak „sterlingizace“ dosáhly v několika případech vysokého hodnocení, ale na desítku dosáhla jen měnová unie. Možná jako symbol smírné budoucnosti, kde zůstane hodně společného.

Spory o majek (severomořská ropná a plynová ložiska) a dluhy (Skotsko bez libry by nemělo podíl na dluzích v librách?) vyvolávají obavy, mohou být kruté a bezvýsledné. Jsou tu ale nadějnější směry. Británie se v minulých letech profilovala jako „nejzelenější“ vláda v Evropě. Přitom volila tržní nástroje, zatímco regulaci reprezentoval hlavně zákon zakotvující každoroční vytváření „uhlíkového plánu“ v podobě poklesu uhlíkové náročnosti průměrně o 2 procenta ročně. Je to trochu jiný model než německý, kde je větší důraz na cílené hospodářské politiky i v dílčích oblastech (odchod od jádra). Nicméně oba modely byly velice efektivní. Bohužel ten britský začal být v poslední době oklešťován, zatímco Skotsko se chce vrátit k původním záměrům. Možná to ovlivní i Londýn.

Ale může to dopadnout i jinak. Také Severní Irsko dlouhodobě míří z Británie a jeho cílem je irské sjednocení. Zatím se to nebralo moc vážně, ale možná dostane podnět. V komentářích se objevily zmínky, že ani oblasti velkého Londýna se už nemusí líbit ve společném státě. Evropských regionů, které čekají na chvíli, kdy „už to začalo“, je víc. Možná se pak začnou dívat jinak i na tu Ukrajinu.