D. Rath bezdůvodně strávil 17 měsíců ve vyšetřovací vazbě, což samozřejmě narušilo jeho přípravu na soudní projednávání. Byl jsem, společně se svou ženou, přítomen několika soudním projednávání této kauzy a musím říci, že soud vůbec nic nepředstíral.
Soudce okřikoval advokáty D. Ratha, pokud přišli s nějakým vyjádřením, přísedící soudu buďto spal anebo se výsměšně smál vyjádřením obžalovaných či jejich advokátů. Byl to proces jako z časů revolučního tribunálu v době jakobínské diktatury v letech 1793–1794. Tohle divadlo, které nemělo s právem nic společného, muselo skončit drakonickými tresty.
Poznamenávám, že několik týdnů před tím, než byl D. Rath zadržen, jsem byl vystaven policejní provokaci, která, pokud bych nebyl obezřetný, by vedla k tomu, že bych byl nejspíše obviněn spolu s D. Rathem. V té době byl rovněž policií odposloucháván můj telefon. Chtěl bych znát důvody, pro které soudce umožnil odposlouchávání mého telefonu. A konec konců nedávno vyšlo najevo, že jsem byl odposloucháván také při své činnosti v době svého působení ve straně LEV 21. Jako bychom žili v orientální despocii… Je to opakovaná snaha o kriminalizaci mé osoby. Nemám proto žádné iluze o orgánech činných v trestním řízení v kauze D. Ratha.
Vůči některým lidem, a k nim patří i D. Rath, prostě nemůže být výkon spravedlnosti objektivní. Rozsudek je stejně smutný jako skandální.