Pokud budou lidé se Zemanovým jménem ve znaku pokračovat nadále tak, jako to předvedli v TOP Hotelu v Praze, budou rádi, že dostanou tři procenta. Nejvíc.

A bylo to tak nadějné
Bohužel se ukázalo, že místo naděje je to parta, která si neumí uspořádat ani vlastní sjezd. Škoda, že se neporadili se sociálními demokraty, nebo neodjeli na špionážní výlet do Ostravy. ČSSD organizaci sjezdu totiž umí. A když už si pozvou Zemanovci novináře (hnůj a póvl), ať jim alespoň zajistí podmínky k práci (chlívek a krmení). Ať jejich tiskoví mluvčí a aparát jsou novinářům k dispozici a netvoří jej jediná osoba, která na sjezdu nikdy nebyla, natož aby jej někdy organizovala.  Hana Burianová se bude muset rozmyslet, zda chce být mluvčí SPOZu, mluvčí prezidenta, nebo jestli se chce živit něčím jiným. V sobotu předvedla výkon  diletanta. Přijít na místo  až v den konání sjezdu strany, jíž je mluvčí, to je katastrofa. Proč jí to, jak se věci dělají, neřekla alespoň mediální poradkyně strany Jana Bartošová, dříve mluvčí Mirka Topolánka, to je záhada.

Základní pracovní podmínkou póvlu je  elektrická zásuvka, rychlý  internet,  přenos ze sálu a oběd nebo aspoň kafe v neomezeném množství. Pokud možno v pohybu nemají bránit jakési podivné gorily. Pokud možno ne kola za 50 a káva za 60. Pokud novináře strana na sjezdu nechce – a to je legitimní – nechť je nezve.

Kolegové, jak se Zemanovci oslovují (soudruzi, přátelé a bratři jsou již obsazeni), nedokázali vytvořit atmosféru. Nikomu. Ani Miloši Zemanovi. Očekávala jsem podvědomě, že se to aspoň trošku bude podobat tomu, co jsme zažili v Ostravě. Nepodobalo.  V Ostravě se „Miloš“ vrátil domů. Za slz, ovací a objímaní. Na Chodov se nevrátil. Neměl kam. Přijel jako hlava státu a i když jeho projev zdůrazňoval neustále, že Zemanovci jsou  jeho strana, nejsou. Chladné uvítání, chladný potlesk v poloprázdném sále. Několik delegátů si během jeho projevu odešlo zatelefonovat.

Zeman se snažil
V projevu vysvětloval delegátům, že „plevel roste rychle“,  zatímco stromu to nějakou dobu trvá. Kopnout si do Grosse je fajn, ale pokud vím, Zeman byl jedním z těch, kteří jej vytáhli do politiky. Bez něj by to byl dodnes pouze strojvůdce. Projev na sjedu SPOZu byl jeden z nejrozpačitějších, které jsem za dvacet let od Miloše Zemana slyšela.  Ale alespoň se zabýval budoucností. Varoval před pastí touhy, sáhnout si na vládní moc. Marně.

Projev předřečníka, prezidentova kancléře a předsedy Vratislava Mynáře, se obracel hlavně do minulosti a ku chvále sebe sama. O budoucnosti nic, než přání být vítězem parlamentních voleb.

Zeman vyhrál prezidentské volby sám. Díky svému chrismatu. Strana mu posloužila jen jako výtah. Zemanův úspěch není v prvé řadě úspěchem strany.  To strana se veze na úspěchu svého kandidáta. Opojena emocemi domnělých vítězů, nevnímá realitu. A pokud si to co nejrychleji neuvědomí,  do žádné sněmovny se nedostane. Rok je dlouhá doba.

Když jsem na Chodov jela, těšila jsem se, že uvidím novou, i když konzervativní  stranu, která rozčeří zabahněný rybník na levici. Těšila jsem se zbytečně. Štika není ani na dohled. Kapři jsou líní a jen otevírají na prázdno ústa. Sumec u dna má už svoje za sebou a je rád, že přežil. Škoda.

Irena Ryšánková