Volební série nás vytáhla z teplého prostředí loňskými volbami do sněmovny, a hned nato eurovolbami. Ty už byly znepokojivé a proto většina usoudila, že je bude ignorovat. I beztak byly informace ze zahraničí dostatečně odpudivé, tak proč je vpouštět zadními vrátky. Uzené v pasti, kterou však politické strany nachystaly do komunálních voleb neodolaly dvě pětiny obyvatel, ale lidé se naštěstí vzpamatovali a na misce vah mezi druhým kolem senátních voleb a dosbíráním ještě zbylých hub se 87 procent rozhodlo radši houby.

Přesto si dozvuky voleb ještě užijeme.

Politické strany nyní s jistými obavami počítají, co jim po volební smršti zbylo ve stranických pokladnách, některé do nich hledí s obavami, jiné spokojeně mručí.

Sociální demokraté ztratili jen v senátních volbách 11 milionů za mandáty, což je o čtvrtinu méně, než dosud pobírali. Osm stovek zastupitelů, které ztratila, hodí také slušnou sumu.

Nejhůře si ze zavedených stran může trhat vlasy účetní TOP 09, nejen komunální ztráty, ale stejně tak nula bodů za Senát. To samé platí pro KSČM, kteří ale vždy na kampaních dost šetřili. Nicméně se ještě ukáže, jak velké ztráty to nakonec budou. Ani ODS nevyšla z voleb bez těžkých šrámů a její dluh okolo 40 milionů korun za neodvedené dávky sociálního a zdravotního pojištění to jen zvýrazní. Jediní, kdo na svá konta naopak připíší každoroční zisk ze státního, jsou lidovci (na 8,5 milionů ze Senátu), „chudé“ Babišovo ANO 3,4 milionu a Starostové a nezávislí tutéž částku. Pomohou si i zelení. Nakonec i zkomírající zemanova Strana práv občanů si polepší 855 tisíci ročně za Františka Čubu (paradoxně za předsedu Jana Velebu v Senátu nedostává nic, protože se do horní komory dostal před dvěma lety jako nezávislý, kdy ještě nerušil, že bude předsedou SPO). Prachy a strany, toť téma, které nikdy nezemře.


Součástí návratu do českého bahnitého normálu následně bude honička za sponzory, kde ovšem strany vládní koalice mají navrch upevnění své moci jak vertikálně, tak horizontálně. Naopak ODS a TOP 09 se budou muset podělit o donátory ve rvačce o dominaci napravo, jehož důsledkem bude bude buď sloučení (Karel Schwarzenberg), nebo pokračující přetahovaná, která bude pro jednu z partají fatální. Davy fanoušků už nyní chystají velkolepou show.

Nezůstane jen u stran samotných, na talíř k diskusi veřejnosti se dostává jak služební zákon a spor prezidenta se sněmovní „velkou koalicí“ (zde již před, během a po volbách boje ztichly, neboť zájem na politických náměstcích v zákoně, který odpolitizovává státní správu, je přednější). A samozřejmě návrh státního rozpočtu. Ten zvláště veřejností hýbe – je proinvestiční nebo má pravdu Kalousek, že vláda (a Babiš) investice škrtí, bude znít vzrušená hádka v každé hospodě.

Nu a také se začneme analyticky s veškerou vážností věnovat konečně zásadním otázkám dneška, třeba kolik rektorů pozve Zeman na Hrad, zda premiér Sobotka vymění některé ministry a spoustu dalších lákadel, bez nichž se náš život a politické komentování neobejde.

Dá se sice předpokládat, že nám něco a někdo ze zahraničí zaklepe na dveře. Vždy je to nemilé a obvykle nám to rozdělí společnost. Proto musíme být ostražití a na znepokojivé vzruchy nereagovat. V neposlední řadě proto, že bychom si také pak mohli udělat názor i na tu naši bažinu. Shrek může závidět.

Jiří Kouda