Moderátoři i komentátoři neskrývají své zlomyslné potěšení a informují nás o tom, že režim Vladimíra Putina má na kahánku a je jen otázkou času, kdy se Ruská federace octne ve víru ekonomického chaosu a ekonomicky se zhroutí jako kdysi Sovětský svaz. Vždyť k tomu, aby Rusko přežilo mu schází přístup k západním úvěrům, technologiím a zejména radám expertů z MMF, Světové banky a EU.
          
Zdá se, že paměť českých novinářů i některých expertů, stejně jako jejich úsudek ovlivnila protiruská propaganda, které sami uvěřili. Rusové si dobře pamatují, co vedlo před šestnácti lety ke krachu jejich státu. Proto velmi ochotně přebírají tezi svého prezidenta, že jejich současné těžkosti způsobil na jedné straně zlý Západ, který je tak trestá za nezávislou a suverénní politiku, na druhé straně pak Saúdská Arábie, která uměle zvýšila těžbu ropy a snížila její cenu. Mstí se tak za ruskou podporu syrského prezidenta Bašára Asáda v jeho boji proti Islámskému státu. Saúdové prý doufají, že katastrofálně nízké ceny ropy donutí RF od boje proti Saúdy placeným islámským radikálům ustoupit.
         
Vladimír Putin své spoluobčany ujistil, že Rusko našlo východ ze své těžké situace – celá země, a zvláště pak její ekonomika, nastoupí cestu modernizace. Prostředků a vůle k tomu má země i její vedení dost. Za posledních dvacet let zaznělo z Kremlu podobných prohlášení vícero, ale sliby se naplnily jen v obranném průmyslu. Dnešní prohlášení má trochu jinou váhu – je to poprvé, kdy Ruská federace nemá na výběr. Buď uspěje nebo ji čeká kolaps. Ruský prezident Vladimír Putin učinil prvý důležitý krok: přesvědčil své spoluobčany, že jejich země je v hospodářské válce se zrádným Západem a proto se musejí připravit na krev, pot a slzy, aby nakonec (již za dva roky) zvítězili.
          
Nebral bych tento vývoj na lehkou váhu s ohledem na jednu analogii. Když v historicky nedávné době Čína nastoupila cestu modernizace, byla na tom hůře než dnešní Rusko – neměla finanční rezervy ani surovinové zdroje, přesto se letos stala nejvýkonnější světovou ekonomikou. Obávám se, že v krizových situacích je autoritativní způsob vládnutí a možnost plánovat v horizontu desetiletí (RF) či generací (ČLR) ve srovnání se čtyřletými volebními obdobími Západu výraznou komparativní výhodou.
          
Nelíčená radost, kterou předvádějí naše mainstreamová média, když referují a komentují události v Rusku, je ve své podstatě velmi pošetilá. Připomínají mi člověka, který se raduje, že jeho neoblíbenému sousedovi hoří střecha a tak si nevšímá, že jiskry zapalují i jeho dům a on tím, že nepomáhá hasit, způsobí katastrofu, která postihne všechny. Ve středověku žháře či jejich obdivovatele prostě hodili do plamenů jimi rozpoutaného požáru. Byla to krutá doba, ale žili v ní moudří lidé.