V kontextu pokrytectví, používání lži a vykonstruovaných příběhů, které známe z mnoha soudních jednání a výmyslů o válce, včetně studené, o které nemá mladší generace ani tušení, se nachází emocionální titulky na téma použití chemických zbraní RF na Ukrajině, vojenské pomoci ČLR RF nebo, že prezident Putin je nemocný, jako kdyby všichni na Západě byli zdraví. Ve spojení s prezidentskými volbami ve Francii a bojem Macrona s Le Pen neuškodí připomenout staro-novou myšlenku o ose Paříž – Berlín – Moskva.  Již čtyři desetiletí tato myšlenka vyvolává obavy u zastánců stárnutí. Jim bylo svého času řečeno, že se dožijí konce Brežněvovy éry, kdyby byly v SRN rozmístěny americké balistické rakety.

V článku autor vyzývá k tomu, aby se svět stal udržitelnějším a méně závislým na vojenské ochraně USA a nabízí celou řadu kroků k dosažení menší závislosti na USA. Prvním je podpora Ukrajiny při současném zabránění eskalace vedoucí k přímé konfrontaci mezi USA a RF. Dále uvedu čtyři úkoly pro prezidenta Bidena, které autor definoval.

1. Administrativa by se měla držet cíle nebránit Ukrajinu, ale pomoci jí bránit se a ukončit současnou krizi. Administrativa by měla usilovat o mírové urovnání se stejnou razancí, s jakou uvaluje sankce na Rusko.
   
2. Biden by se měl vyhnout nejhorším scénářům na Ukrajině a využít příležitosti, která se naskytne jednou za generaci: Nechat Evropu starat se sama o svoji bezpečnost. Zdá se totiž, že ochota k tomu roste. Pokud však administrativa bude tento proces obstruovat, ke změně nedojde.
   
3. Biden by měl podpořit evropskou strategickou autonomii a vypracovat šestiletý plán, předat úkol vedení států a administrativa by měla přinutit evropské země, aby vyslaly do východních zemí NATO personál, který by nahradil americké vojáky vyslané do těchto zemí.
   
4. Administrace by měla pomoci Evropanům koordinovat jejich kroky zvyšováním připravenosti a odolnosti jejich sil, rozvojem schopností pro operace na vysoké úrovni a sladěním obranných schopností EU se silami NATO vedenými Evropou s cílem podpořit USA v agresivnějším prosazování své strategii v Asii. Krátce: Drang USA nach Osten.

Není třeba být prorokem ke konstatování, že priority, které si Biden stanovil při svém nástupu k moci - zajištění prosperity pro obyčejné Američany a boj proti změně klimatu a pandemii – v kontextu krize na Ukrajině jejich řešení podstatně ztížila. Ruská vojenská operace a západní sankce vyvolávají globální recesi, případně stagflaci, o které jsem nedávno psal. Ta může být doprovázena poklesem bezpečnosti. V neposlední řadě článek hlásí o nebezpečí rozdělení světa do hospodářských bloků. O blocích jsem před delší dobou a opakovaně také psal.

Z rozdělení vyplývající obava USA, že nepředvídané geopolitické okolnosti, představitelné občanské nepokoje, které se objeví při prezentaci konceptu nedostatku, mohou jednoho dne donutit některé spojence USA připojit se k tomu či onomu uskupení. Taková představa bude důvodem k posílení kontroly EU ze strany USA jinými prostředky. Přidám-li skutečnost, že Ukrajina odvléká a oslabuje pozornost USA od ČLR, je pravděpodobné, že víceúrovňová šachová partie rozehraná USA povede ke snaze o globální vojenskou nadvládu a paradoxně ke zvýšenému riziku ztráty sebekontroly. Vzdalování se světa od unipolarity a multilaterality směrem k technologicky suverénním civilizačním blokům, riziko ztráty sebekontroly se bude zvětšovat a sním i pro asymetrické spojence USA. Otázka: Kde poté domov můj?

Zvětšující se riziko ztráty sebekontroly USA, NATO a EU indikuje důvod, proč šéf evropské diplomacie Josep Borrell prohlásil, že vojenský konflikt Na Ukrajině je třeba vyhrát na bojišti. Jestli se Borell nezbláznil, nebo ztratil kontrolu nad nápovědou, tak jeho postoj znamená nejenom zvýšení a rozšíření rizik pro EU, ale i radikální obrat v poslání EU. Její transformace do terče pro ruské rakety znamená dvojsečný dárek RF a důvod pro modifikací prvotních cílů ruské vojenské operace na Ukrajině. To i proto, že jediný precedens evropského vojenského bloku vznikl pod britskou záštitou. Borrellovo prohlášení objasňuje rozsah a zaměření evropské pomoci NATO a jasně koreluje s hlavním důsledkem EK a vládami členských států EU podceněného brexitu: Geopolitickým rozšířením Lamanšského průlivu. Vědoucím z historie válek se nabízí vidět přímé paralely v předvečer druhé světové války, včetně odloučení Anglosasů od kontinentu, vyvolané v roce 1929 britským embargem na zahraniční obchod.

Odloučení vyvolalo velkou hospodářskou krizi, která v Německu vynesla k moci nacistickou vládu. Na její podporu vložily mocenské a podnikatelské kruhy USA a Spojeného království obrovské finanční, organizační a politické prostředky. Nabízí se otázka: Bude se opakovat historie? A s otázkou se nabízí konstatování: Systém evropské bezpečnosti se více a více podobá ruské matrjošce. V příspěvku předem zmíněná čtvrtá říše a matrjoška jsou nutné proto, aby se anglosaské námořní mocnosti nezapojily do konfrontace s RF dříve, než potřeba, aby mohly jednat v logice poslední světové války a rozhodovat, kdy a za jakých podmínek mají do konfrontace vstoupit. Anglosasové potřebují vyloučit opakování doby 1941-1945, kdy musely vstoupit do války na straně SSSR a poté akceptovat sovětská vojska ve středu Evropy. Nebudu se dále rozepisovat o následcích prohlášení Borrella, který možná ani netuší, co vše sdělil vědoucím, jaké dilema představil Kremlu a jakou službu udělal pro zánik EU.

Od doby, kdy Rusko zahájilo speciální vojenskou operaci na Ukrajině, se mnohé změnilo nejenom ve vztahu Vatikánu a RF. Zatímco dříve byl iniciátorem a hybnou silou katolicko-pravoslavného dialogu Vatikán, nyní moskevský patriarchát potřebuje podporu Svatého stolce. Navzdory mírotvorné rétorice patriarchy Kirilla a jeho výzvám k zastavení vzájemných sporů mezi bratry, příslušníky téže církve, kteří vyznávají stejnou pravoslavnou víru, západní média a někteří představitelé katolické a pravoslavné církve z nějakého důvodu nevěří Kirillovu mírumilovnému postoji a proto ho zařadili mezi ruské jestřáby.

Evropský parlament, jemuž jsou teologické argumenty obvykle cizí, přijal prohlášení, v němž odsuzuje roli patriarchy při poskytování teologického základu pro ruskou agresi proti Ukrajině a oceňuje odvahu 300 kněží ruské pravoslavné církve, kteří podepsali dopis odsuzující agresi. Iniciativa kněží Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, kteří podepsali dopis požadující církevní tribunál pro patriarchu Kyrilla, nabírá pod tlakem tajných služeb na síle. A jak poznamenal americký religionista Peter Anderson, začíná sbližování s částečně uznanou Pravoslavnou církví Ukrajiny, proti níž moskevský patriarchát aktivně vystupuje.

Jeden italský a blízký Vatikánu známý mi svého času řekl, že tímto způsobem Vatikán vyjadřuje svou pozornost vůči Moskvě, přibližuje se k ní z periferie, a že Rusko není hlavním cílem Svatého stolce. Tím je získání hlavní ceny 21. století pro Vatikán: ukotvení se v ČLR a s ním spojený status globální církve v globálním světě. Postsovětský a ruský prostor pro Vatikán představují tranzitní území na cestě k cíli. To by mělo být všem se selským rozumem jasné poté, co státní sekretář Svatého stolce kardinál Pietro Parolini v rozhovoru pro ACI Stampa řekl: pandemie přerušila probíhající dialog s ČLR, ale nyní se jej snažíme obnovit. To není ale všechno z Vatikánu. František se rozhodl otevřít destinaci v nebezpečné Střední Asii.

Osobně jsem přesvědčen, že aktivity Vatikánu v postsovětském prostoru budou pro něj efektivnější, pokud si zajistí alespoň neutralitu a podporu ruské pravoslavné církve. Apoštolská nunciatura na Ukrajině zveřejnila 11. dubna prohlášení, ve kterém se konstatuje, že se vedou veřejné debaty o některých církvích, jejich právním uznání a užívání majetku. V této souvislosti nunciatura považuje za vhodné poznamenat, že Svatý stolec se staví proti jakýmkoli restriktivním opatřením vůči jakékoli církvi nebo náboženské organizaci v jakékoli zemi a v jakékoli situaci. To je pokrok pro část ukrajinské ortodoxní církve věrné moskevskému patriarchátu. Cenu za pokrok bude muset zaplatit ruská ortodoxní církev. Cena je důležitá. Podobně důležitou bude cena za odkládanou ratifikaci Smlouvy mezi vládou ČR a Svatým stolcem o úpravě vzájemných vztahů, podepsané Cyrilem Svobodou a Erwinem Josefem Enderem 25. července 2002. Závěr příspěvku představuje doporučení z islámského soudku.

Tamim Ansari, napsal knihu - Zničený osud: Dějiny světa očima muslimů. Vydalo ji nakladatelství Eksmo, 2021.  Hlavní tézí autora je konstatování, že kapitalismus vytváří iluzi, že se celý svět stal jednotvárným. Kulturní rozdíly zůstávají, ale redukují se na konfrontaci minulosti a budoucnosti, civilizace a barbarství. Lidé tuší, že je něco v nepořádku, ale jdou do druhého extrému - jedinečné národní cesty. Cynický kapitalismus svádí boj se slepým fundamentalismem a formuluje otázku: Jak najít zdravou rovnováhu mezi univerzálními zákony a specifickými zkušenostmi lidí?  Jsem přesvědčen, že se jedná o všeobecně platnou a aktuální otázku nejenom pro české občany, všechny církve a vládu ČR. Není totiž pochyb o tom, že se bude často opakovat chování západních diplomatů, na které reagoval ex-premiér Imran Khan, tvrdou otázkou: Jsme vaši otroci, abychom plnili vaše příkazy? Za otázku zaplatil odstraněním od moci a nastolil druhou: Hádej, hádej hádači, kdo to zařídil!?