Chápu plně, že ti noví jsou čistí a bojují proti korupci (nějak se nám to rozmáhá, nová kandidátka pravocentristických „socialist“ na prezidentku Brazílie je „ekoložka“ Marina Silva , jejíž předchůdce  tak vhodně havaroval s letadlem, je také protikorupční), ale jsou nudní a neznají jednací řád. A jsou na to hrdí.

S tou Brazílií je to poučné. Nejsilnější je tam dlouhodobě Dělnická strana - Partido dos Trabalhadores, jedna z největších a nejvýznamnějších levicových stran a hnutí v Latinské Americe. Má 88  poslanců z 513 a dlouhodobě vede Brazílii doleva. Luiz Inácio Lula da Silva byl v roce 2006 zvolen  více než 60% hlasů brazilských voličů, Dilmah Rousseffová jako první žena v dějinách Brazílie v čele státu získala s Lulovou podporou v roce 2010 56% hlasů. V Dělnické straně existuje asi třicet frakcí (tendências) včetně marxistické levice, trockistů, radikálních socialistů, demokratických socialistů a křesťanských socialistů, hnutí socialistické indentity… Všichni dohromady tvoří  jednu partaj a ta partaj umí dělat i předvolební bloky, nejen povolební koalice.

Vzácná schopnost citlivého konsensu,  které by se měli a mohli naučit i zdejší levicoví politici.

Peter Mandelson , blízký poradce britského premiéra Tony Blaira v roce 1998 prohlásil, že návrhy Dělnické strany  jsou "staromódní a out-of-date". Z Brazílie udělal out-of-date program regionální velmoc s vlastním kosmickým programem, v new labour Británii vládne nyní pravice.   Mandelson se stal "ministrem pro podnikání, inovace a dovednosti", pak "historicky nejméně nepopulárním mezi členy Labour party",  za odměnu baronem a členem Sněmovny Lordů, pak poradcem investiční  banky   Lazard,  lobboval pro těžaře dřeva z Indonésie a měl i  silné vazby na ruský zbrojní konglomerát Sistema. Zván byl i  jako host Bilderberg Group.  

Druhá největší brazilská politická strana je centristicky populistická Strana brazilského demokratického hnutí. Ta v sobě integruje i bývalé městské partyzány z  Revolučního hnutí 8.října, podle kterých byl Lula "žlutý unionista" a "imperialistický agent". Mezi slavné partyzány této skupiny patřila kdysi i Dilma Rousseffová…  
Třetí největší stranou v Brazílii jsou Toucanos - centristická Brazilská strana sociální demokracie s modrožlutým   tukanem jako stranickým symbolem, vyznávající ideje sociálního liberalismu, křesťanské demokracie, "třetí cesty" s minimálně velkým státem,  a spojenectví s pravicovou liberální frontou. Přes své jméno není strana jako sociálně demokratická vnímána.

Brazilským členem Socialistické internacionály je Demokratická labouristická strana PDT, slabší a bezmocnější než Brazilská socialistická strana. Mimo to ještě existuje Brazilská Labour Party - Partido Trabalhista do Brasil, Sociálně křesťanská strana - Partido Trabalhista Cristão,  dvě  komunistické strany PCB a PCdoB, "lidová" Populárně socialistická strana - Partido Popular Socialista, Křesťanská Labour party, Obnovená Labour party Brazílie., trockistická Sjednocená socialistická dělnická strana a další. Nejstarší stále aktivní  politickou stranou je komunistická PCB, která se ustanovila v roce 1922. Nee, v hospodě U kaštanu to nebylo.

Fascinující je,  že téměř všechny politické strany Brazílie jsou na levé straně spektra nebo mají levici či lid ve svém názvu,   odkazují se na dělnické    tradice a boj proti pravicové diktatuře. Pravicovou stranu aby jeden pohledal. I ona narychlo nominovaná  Maria Osmarina Marina Silva Vaz de Lima, oceněná americkou Goldman Environmental Prize a norskou  Sophiinou cenou, kandidovala v minulosti za Stranu zelených, i když je na prezidentský úřad nyní nominována za pravostředovou Brazilskou socialistickou stranu (pouhých 34 poslanců z 513)  namísto zahynulého Eduarda Campose. Dá se od ní čekat, že by upřednostnila ochranu deštného pralesa nad rostoucím růstem HDP, agroprůmyslem a energetikou, že by preferovala Greenpeace a  biopaliva. Je letniční křesťankou a letničními křesťany zároveň kritizovaná za to,  že navrhla referendum o potratech a dekriminalizaci marihuany. Protože má silnou podporu mezi mladými voliči a evangelikály, bude se  v nadcházejících prezidentských volbách nejspíš rozhodovat mezi ní a Dilma Rousseffovou, kterou nominuje volební blok „Se silou lidu“.   

Třetí relevantní kandidát, absolvent Papežské katolické univerzity, člen  strany centristické, sociálně liberální Brazilské sociální demokracie PSDB a vnuk  bývalého prezidenta Tancredo Nevese  Aécio Neves, kterého nominoval volební blok „Změna Brazílie“, upadá.  Dilma podle posledního průzkumů CNT/MDA  a Obole  z konce srpna preferuje 34.2% (34%) voličů, Marinu Silvu 28.2% (29%) a Nevese 16% (19%). Pro druhé kolo by voliči podle stejných průzkumů hlasovali pro Marinu Silvu (43.7%,  45%) spíš než pro Dilmah (37.8%, 36%). Průzkumy ovšem nejsou volby,  i když je Mariin přítel mediální magnát.

Není třeba říkat, že sousedním Spojeným státům je mladá liberální ekoložka zachraňující deštné pralesy sympatičtější, než jednoznačně proekonomický, emancipační a socialistický kurs obrovské Brazílie. Ten má tendenci spolu s Venezuelou integrovat i další země, vytvářet geopolitický multilateralismus v UNASUR  a hledání politické koordinace s ostatními zeměmi BRICS, protiváhy k MMF  a dalším západním globalistickým uskupením v rámci MERCOSUR,  neposlouchat ve věcech zahraničního obchodu, liberalismu trhu a strategických priorit obrany Washington  a způsobit tak USA bolení hlavy až po mexický krk. Představa, že se vytvářejí Spojené socialistické státy jihoamerické od And až po Xingu,  a Kubu, vyzbrojené Ruskem, Čínou a Indií, je pro Pentagon důvod k poplachu.

Česká mainstreamová média ovšem stále řeší Ukrajinu. Kupodivu o spadlém malajsijském letadle není už ani zmínka. Protiruští jestřábi jsou nervózní, ale což. Ukázalo se, že ruský humanitární konvoj byl humanitární konvoj . Jen trochu nechápu, proč tam konkurenční humanitární konvoj neposlala třeba  Evropská unie.

Začíná třetí vlna demonstrací na Majdanu a ta tentokrát není proevropská, ani ultranacionalistická. Demonstruje se za nemožné – zachování míru  a holého života. A k tomu je třeba přestat vraždit východoukrajinské spoluobčany a možná i rezignovat na územní celistvost.

Blíží se zima a plynu a ropy je pod kyjevskou vládou pomálu. Peníze na placení už nejsou vůbec, exportní možnosti průmyslu prakticky nulové poté, co se na Donbase bojuje. Evropa nic ukrajinského nechce a ukrajinské zbraně a bojová vozidla kupovalo doteď pouze „bezedné“ Rusko. To je ovšem nyní používá, ale nenakupuje. Schizofrenní situace.

Generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan dostal odměnu za první pololetí. Dostal teda o pár korun méně, než je půlmilionové maximum, ale dostal ji.  Chápu, že za rozvrácení rozhlasu až do kořenů si odměnu zaslouží – posledním, kdo prozatím opustil potápějící se loď,  je technický ředitel Jakub Papírník. Nejspíš kvůli nově nastoupenému kurzu generálního ředitele, který vyházel celý strategický rozvoj se slovy,  že už nebude potřeba. Do funkce ředitele Úseku techniky byl Papírník sice jmenován v dubnu 2011, v rozhlase ale pracoval víc než 15 let.  Papírníka asi rozhlas bavil,  chtěl, aby přežil budoucnost a nutil management digitalizovat.  Předpokládám, že Papírníka nahradí Michal Koliandr, který touží nahradit úplně každého.    

Pozoruhodný je ovšem zápis z rady, který sice uvádí, že všech devět členů je pro onu odměnu, sníženou o hloupých pět procent kvůli několika stížnostem na (ne)objektitivitu a (ne)vyváženost. Nicméně se v zápise z Rady objevuje neuvěřitelná věta: „Radní Mgr. Milan Badal se po ukončení zasedání vyjádřil, že nesouhlasí s tímto postupem rady a nepovažuje jej za legitimní, neboť porušení kodexu či statutu není opřeno o konkrétní usnesení rady.“ Mno, takže součástí zápisu ze zasedání Rady je něco, co se nestalo na zasedání Rady ale až po ukončení zasedání Rady? To se kardinálův mluvčí probudil? Nebo to byl debatní soukromý příspěvek Milana Badala ve dveřích? Zasedání po zasedání? Život po životě? Rada po radě? Nebo teď bude mít každý radní doma či v práci štěnici a součástí zápisu ze zasedání Rady bude, co si doma špitá radní s manželkou/ milenkou/ milencem či Bohem? Nemusím dodávat, že takto vedený zápis je v rozporu se zněním zákona.
Kuchař Vodochodský z Rady pro konflikt zájmů stále ještě sám neodstoupil,  takže ho bude patrně nutné odvolat Parlamentem a z rádia vynést. Vodochodský je stále zastupitel, i když zákon říká, že být oboje nemůže.

Rada Českého rozhlasu si objednala vnější sledování kvality, objektivity a vyváženosti. Průzkumy mají stát více než 5 miliónů z rozpočtu Českého rozhlasu. Přitom má rozhlas interní analytické oddělení, které stojí rádio více než 8 milionů. Rada se ovšem o interní průzkumy nezajímá. Jinak by si je nechala předvádět každý měsíc.

TV Barrandov chystá podle všeho naprosto fantastický diskusní pořad, který měl původně uvádět sporťák Tittelbach s někým, kdo byl ještě včera ochranka. Ovšem koncepce, zdá se, se změnila bleskově a nyní již bude  pořad uvádět jen gorila. Srdečně gratuluji, slibuji, že se budu dívat.

Úterní mediální výbor bude projednávat výroční zprávu ČTK za rok 2012 a 2013. Přiznávám, že trochu nechápu onu manickou touhu této sněmovny  řešit i věci, které obvykle padají pod stůl. Ekonomika ČTK už nikdy lepší nebude. Její tržby budou klesat a kvalita už půjde také dolů. Taková je neúprosnost budoucnosti. Jediným možným a perspektivním řešením pro ČTK, aniž by se privatizovala a v soukromých rukou skončila i zpravodajská historie je změna zákona o ČT a o ČRo, vytvoření společného podniku na výrobu zpravodajství veřejné služby a pohlcení četky tímto společným podnikem.

Výbor také bude řešit stížnost na výši odměn  generálního ředitele ČT. Chápu kritiku, ale na druhé straně si nemyslím, že by měl mít šéf veřejného podniku se sedmimiliardovým obratem a stovekmiliardovým majetkem minimální mzdu. Poslancům navíc do mzdy generálního ředitele nic není, neboť schválili výroční zprávy Rady ČT, které obsahují i usnesení o tom, jak se má Dvořákova mzda a prémie počítat. Tak se nesmí poslanci divit, že se nyní platí. Odpovědnými osobami za výši mzdy generálního ředitele ČT ovšem nejsou a nemohou být poslanci, ale jsou a musí být radní. Ti jsou sice ze své činnosti Sněmovně odpovědni, ale po schválení zprávy mohou poslat poslance s jejich otázkami k čertu či ještě dál.

Předseda volebního výboru, poslanec Martin Komárek  by si měl přečíst zákon, aby už konečně  věděl, co poslanec dle zákona může a co nemůže.

Po odchodu Jaroslava Plesla do Mladé fronty Dnes (a je to vidět, titulky mluví za sebe) je šéfem časopisu Týden Daniel Koppl.  Uvidíme, jaká to bude změna, ale zdá se, že si může budovat pověst časopisu se zajímavými tématy. Jen možná vzít zpátky Martina Hekrdlu a přibrat další autory. Ovšem  pokud by MfD vyšla vstříc čtenářské poptávce,  mohla by být opravdu seriózním, respektovaným deníkem bez politické nálepky a ne propagandistickou přípravkou s klesajícím nákladem. Vzít příklad jak deník vypadat nemá si může vzít z Práva. Tamní editor Dengler nechává v redakci už dvacet let ty samé komentátory a Právo klesá shodně s křivkou úmrtnosti svých čtenářů. Poslední ať hodí drn.

Po Praze už visí předvolební billboardy. První  kampaně před komunálními volbami. Zejména je vidět hnutí Pro Prahu, další miliardářský projekt. Z plakátů a billboardů na mne zírá tvář Zbyňka Passera, mladšího bratra Radima Passera, který postavil v Praze BB Centrum a slíbené „společenské centrum“, které měl Praze 4 postavit za ty hromady pozemků,  je adventistické.  Adventisté nepochybně hnutí nepochybně Pro Prahu volit budou, ale spojení církve s politikou se mi trochu nelíbí. A to říkám při vědomí toho, nejsem kdysi s Radimem Passerem dělala rozhovor a nebyl rozhodně nepříjemný, jakkoliv biblické citáty na zdech firem nemusím. Vtipné je, že miliardář nebyl tak prozíravý, aby zaplatil grafikovi a ideamakerovi za logo a reklamní koncept, a tak autor díla prodal logo konkurenci. A ta se hodlá s Passerem soudit. Někdejší poradce Jiřího Paroubka a majitel reklamní agentury Petr Dimun, který se podílel v roce 2013 na vzniku ideového konceptu loga Pro Prahu, jej odprodal. Bývalé sociální demokratce, posléze neúspěšné euroskeptičce Janě Volfové. „Pan Passer si asi myslí, že si může vzít, co chce, zadarmo.“, nechala se slyšet politička. Passerova snaha politickou akcí změnit Územní plán ke svému prospěchu už asi jen těžko vyjde.

Kromě hnutí Pro Prahu se zjevují billboardy menších kandidujících subjektů (ano, je to děsivý výraz, ale nevím, jak jinak to popsat), které mají obvykle záporné sdělení. Slogan „Dost rozkrádání Prahy“ je sice emocionálně působivý, ale co s tím, že.

Slavná (kdysi) hvězda Joan Rivers byla uvedena do umělého spánku poté, co upadla do komatu během operace. Patrně to byla asi dvoutisící osmistá plastická.

31. srpna zemřela princezna Diana. Velmi dobrá píáristka své vlastní popularity. Její jméno vydělává i po smrti.

Kalifornie ztrojnásobila slevy na dani  pro filmové a televizní produkce. Brání se tím odlivu filmařů do zemí, kde jsou buď slevy na dani či filmové pobídky a práce tam je tedy výhodnější. A nemuselo jít jen o zahraničí. Filmařům nabízely výhodné podmínky i země v rámci Spojených států, například Louisiana či Georgia. Politici si od toho slibují snížení nezaměstnanosti, studia pak výhody.  „Jistěže to bude mít obrovský dopad, zejména, pokud se úlevy budou vzahovat na širší okruh produkcí,“ řekl pro oborový list Variety prezident společnosti Filla Paul Audley. Jeho společnost vydává povolení k natáčení na území Los Angeles. „Je to dobrá zpráva, ovšem otázkou je, zda je to dost ve srovnání s Lousianou, Georgií a New Yorkem.  Zda je to dost na to, aby se vrátila celá produkce. A já myslím, že odpověď je, že ne.“ Ve třech jmenovaných státech je totiž úleva na dani až třicet procent. Kritické hlasy říkají, že Los Angeles stále spoléhá na to, že má prostory, vybavení a profesionální personál a rovněž na to, že režisér rád točí někde, kde je doma.

Kdyby ČT vybavila své nově postavené brněnské studio kamerovým řetězcem s neuvěřitelným rozlišením 28000x9334 pixelů, mohlo by se spolu s filmařskými pobídkami od státu stát Česko rájem pro filmaře jako středoevropský Hollywood. Protože jinde ve střední Evropě takovou koncentraci kvalifikovaných filmařů, počítačových grafiků  a filmových techniků nejde najít. Jen je třeba mít technologii, kterou se například točil Avatar. Ta totiž jinde v Evropě není.

Irena Ryšánková