Co by za to zástupy intelektuálů za i před kamerou dali. Náhle se ale Jan Hřebejk ocitl v trochu jiném světě. Začal se vyjadřovat na adresu svých diváků (neboť, zopakujme si, v mase Zemanových voličů jich jistě byl bezpočet) způsobem, který se ve slušné společnosti nepoužívá. Dal jim najevo své opovržení. Co by tedy měli dělat ti, které Hřebejk tak velkopansky nazval prasaty, a to jen proto, že měli jiné volební preference než on sám? Inu, jednoduše ignorovat Hřebejkovy filmy.
Mimochodem, něco takového se vlastně již děje. Zatímco např. Hřebejkův film Pelíšky (1999) zaznamenal přes milion diváků a Pupendo (2003) bez pár tisíc rovně milion, teď se Hřebejka drží smůla. Kawasakiho růže (2009) se „vyšvihla“ na nějakých 130.000, Nevinnost (2011) dosáhla cca 150.000 diváků, následováno Svatou čtveřicí (2013, cca 140.000 – vše zdroj: www.filmy.cz). O nejnovějším filmu s opravdu lákavým názvem Odpad město smrt a jeho atraktivitě pro návštěvníky kin snad ani nemluvme. Jaký div, že se pan režisér chce zviditelnit aspoň v politice, když mu v kině už tolik té pšenky nekvete.
Tedy zpátky: Nemá smysl s Hřebejkem jako člověkem svérázně hodnotícím spoluobčany polemizovat. Polemizovat lze jen tam, kde to má nějakou úroveň a význam. Jediný způsob, jak Hřebejkovi odpovědět, je nadále vynechat návštěvu jeho filmů. Na nic jiného totiž lidé jako on neslyší.
Apropos: někdo by měl též České televizi vysvětlit, že by neměla koncesionářské poplatky vynakládat za nákup filmů režiséra, který nazývá své spoluobčany prasaty. Přinejmenším, dokud se neomluví.
Petr Žantovský