Můžeme u nás v rámci našich možností přijmout pár stovek utečenců. Nebo můžeme zkusit zabouchnout před nimi dveře. Fakticky to ale vyjde bohužel téměř nastejno.

Jen boje v Sýrii a Iráku vyhnaly z domovů milióny lidí, kterým jde doslova o holé přežití. Další stamilióny v Africe a jinde žijí v ohromné bídě -a i tito lidé se masově vydávají hledat lepší život. Není v silách nejen České republiky, ale ani celé Evropy pojmout toto moře lidského neštěstí.

Problém masové imigrace opravdu nelze redukovat na otázku, zda povinné kvóty ano či ne. Musíme řešit příčiny, ne až její důsledky.

Musíme se daleko více angažovat ve snahách obnovit stabilitu a elementární právní řád v Sýrii, Iráku, Libyi a dalších zemích rozvrácených občanskými válkami, z nichž těží islámští radikálové. A z nichž prchají lidé, jimž hrozí smrt a jimž jsme dle mezinárodního práva povinni poskytnout azyl.

Musíme jednat se zeměmi, odkud se rekrutují mnohamiliónové vlny ekonomických migrantů. Jde o to, zlepšit podmínky v těchto státech, a to i za pomoci těch, kteří z nich nyní prchají a kteří velmi často patří k těm nejvzdělanějším a nejbohatším vrstvám.

Ani jedno nebude rychlé ani snadné. Ale pokud se nezasadíme o základní bezpečnostní a hospodářskou stabilitu v regionech, které jsou zdrojem válečných uprchlíků a ekonomických migrantů, budeme mít pořád problém: hrozí, že ona stamiliónová vlna zcela rozvrátí ekonomický, sociální a politický řád Evropy.

Krátkodobě samozřejmě musíme reagovat i na zmíněné důsledky. Ale ne kvótami. Musíme daleko více investovat do zlepšení životních podmínek lidí v uprchlických táborech. Takto za stejné peníze pomůžeme mnohosetkrát více běžencům, než kdybychom je usazovali u nás.

Rovněž musíme tvrdě zasáhnout proti africkým pašerákům lidí a evropskému organizovanému zločinu. Tedy proti těm, kteří profitují na dovozu migrantů do Evropy.

Dále musíme nutit Saúdskou Arábii a další bohaté země Perského zálivu, aby nedrátovaly své hranice a naopak solidárně pomohly lidem z okolních zemí, z podobného kulturního prostředí.

My bychom naopak měli převzít odpovědnost za křesťany, jezídy, Asyřany, Kurdy a další menšiny, které jsou v oblastech bojů ohrožené na životě více než arabští muslimové a přitom nemají zázemí v okolních zemích.

Musíme si zkrátka uvědomit, že problém stěhování národů se nás bytostně týká. Je naprosto jasné, že nemůžeme pomoci zdaleka všem. Rozhodně ne ekonomickým migrantům. Ale dokonce ani ne všem válečným uprchlíkům. Kvóty míří pouze k tomu, že místo abychom zachránili ostatní, potopili bychom svou vlastní malou loďku. Musíme pečlivě vybírat ty opravdu nejpotřebnější, kteří zároveň pro nás nebudou bezpečnostní hrozbou a u nichž bude předpoklad, že se dokážou asimilovat do české společnosti. A hlavně, musíme už začít s řešením problému, ne pouze hasit důsledky. Je to naše odpovědnost i náš zájem.

Pavel Bělobrádek