Podle listopadových aktuálních propočtů ČSÚ klesl HDP ve srovnání se stejným čtvrtletím roku 2012 v 1. čtvrtletí o 2,4 % (podle odhadu z 30. září o 2,3 %) a ve 2. čtvrtletí o 1,5 % (dříve pouze o 1,3 %). V úhrnu za devět měsíců byl HDP meziročně nižší o 1,8 %. A třetí čtvrtletí samostatně se česká ekonomika máchala v propadu 1,3 procenta.

Přičemž se ještě před několika měsíci vše začalo lakovat na růžovo.

„V 1. čtvrtletí 2013 reálný HDP překvapivě silně mezičtvrtletně klesl o 1,3 % a naopak ve 2. čtvrtletí vzrostl o 0,6 %. Ekonomika tak vystoupila z rok a půl trvající recese.  Domníváme se, že vlivem slabé domácí poptávky v roce 2013 ekonomika celkově klesne o 1,1 %. V roce 2014 pak predikujeme její růst o 1,3 %. Ten bude souviset s oživováním vnějšího prostředí s pozitivním dopadem na vývoj zahraničního obchodu a rovněž s mírným oživením domácí poptávky, především z důvodu růstu spotřeby domácností a tvorby hrubého kapitálu,“ tvrdilo optimisticky ministerstvo financí 26. září 2013.

V září se vůbec roztrhl pytel optimistických očekávání. „Česká ekonomika ve druhém čtvrtletí vystoupila z recese a i u zahraničního obchodu by mělo platit, že to nejhorší je za námi," prohlásil jeden z ekonomů. Aby druhý analytik dodal: „Letos patrně ekonomika poklesne v průměru okolo jednoho procenta, příští rok již očekáváme růst o 1,8 %.“

Všichni se shodovali, tak nějak, že tahounem růstu je zahraniční obchod, respektive export. To se však, tak nějak, úplně nenaplnilo.

Samozřejmě připouštěli, opět tak nějak bokem, že na poklesu ekonomiky má podíl si domácí spotřeba. A snižované výdaje státu, investice a další parametry, včetně daňové politiky. A to se naplnilo a naplňuje.

„V  meziročním srovnání se česká ekonomika propadla o 1,3 %. Ve třetím čtvrtletí jí rozhodně nepomohla stagnující spotřeba domácností ani zahraniční obchod. A nakonec už vůbec ne investice, které padaly o 5,6 %. V plusu byla tak pouze vládní spotřeba a zásoby.  Nakonec, proč by vlastně měla spotřeba domácností nějak viditelně růst, když průměrná mzda v reálném vyjádření ve třetím kvartále rostla jen o jednu desetinu? Navíc to je mzda, kterou více než dvě třetiny lidí nevidí na svých výplatních páskách, a tak prostor pro další utrácení zde rozhodně není velký,“ konstatuje dnes analytik Komerční banky Jan Vejmělek.

Nikdo neposlouchal experty Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), že to žádná procházka rozjásanou Moskvou nebude. „Pro ty, kteří po již šesti po sobě jdoucích čtvrtletních poklesech stále netrpělivě vyhlíželi ono pověstné „světélko na konci tunelu“, ho teď v podobě sdělení o mezičtvrtletním růstu konečně po půldruhém roce údajně spatřili. Vydávají ho dokonce za „konec recese“. Kéž by tak měli pravdu! uvedly v srpnu odbory.

„Bohužel, podrobnější pohled na předběžně odhadnutá čtvrtletní statistická data jak o HDP, ale také na poslední data o vývoji v klíčových odvětvích jakými jsou průmysl a stavebnictví, či v zahraničním obchodě nebo na skomírající poptávku domácností, na důsledky tlumení vládních investičních výdajů, narůstající zpoždění v čerpání evropských dotací apod., nás bohužel vybízí k velké střízlivosti,“ konstatovaly odbory. „Jinými slovy – česká ekonomika se dosud pořád potácí na recesním dně, a co hůř: Konce této nejdelší krize v novodobé české historii zatím nevidět – jedna vlaštovka ještě jaro nedělá,“ dodala ČMKOS v srpnu letošního roku. A připomněla, že její experti odhadli pro letošek pokles HDP o 1,5 procenta.

Stále není zcela jasné, proč se mainstreamoví ekonomové domnívají, že příští rok to bude lepší. Již sice začali připouštět, že české plazení se na dně, na rozdíl od okolních států, má původ v experimentálních reformách a opatřeních pravicových vlád – jako je podseknutí spotřeby raketovým nárůstem DPH, zběsilým škrtáním a podobně. Ovšem když daňové kmitání zaváděla během recese Topolánkova, Nečasova, Kalouskova vláda tak ani necekli, ani za pozdvižené obočí jim to nestálo...

Spojovat oživení s novou vládou jistě lze, ostatně i pozitivní očekávání mají svůj drobný dopad. Na druhé straně technokratické myšlení o růstu HDP za pomoci betonu a asfaltu ke zlomu ve vývoji ekonomicky napomůže jen statisticky. „To nás může strhnout do jiného zničujícího cyklu, kdy se budou vytvářet pracovní místa na výstavbě pyramid, jako je Temelín nebo průplav Volha – Don, se kterými uvázneme po další desetiletí v mizejícím století páry,“ říká bývalý šéfredaktor Ekonomu Zbyněk Fiala.

K obratu by nám samozřejmě mohl napomoci (či naopak) vývoj v Evropě a zejména v Německu. Ovšem za podmínky, že nová česká vláda přijde s promyšlenější strategií, než ty předchozí. Tady bych ale, při pohledu na rodící se vládní sestavu, s optimismem vůbec nehýřil.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda