Tak se ptám Andreje, „co je podle tebe svoboda?“ „No…“ – odpovídá Andrej „… svoboda je, když si mohu dělat co chci.“ „Tak…“ - říkám mu já – „… zatni pěst a udeř mě.“ Podíval se na mě s překvapením a dodal – „proč bych to dělal?“ Když se k ničemu neměl, tak povídám já: „Andreji, říznu tě, protože se mi chce“. Opět se na mě podíval s překvapením. „Věříš, nebo nevěříš tomu, že to lidé jeden druhému dělají, protože se jim chce? Jsou svobodní. Ty mne nepraštíš, já tě neříznu, protože nám v tom brání náš přátelský vztah. Takže nejsme svobodní?“ Na chápání svobody musíme jinak.  

Vysvětlím ontologické, gnozeologické, sociální i psychologické pojetí svobody. Co je ontologické a gnozeologické vysvětlím v průběhu.

Ontologické pojetí svobody

Ontologické souvisí s bytím, existencí, jsoucnem. Uvedu na příkladu. V šedesátých a sedmdesátých letech byla populární syntetická droga LSD. Experimentovala s ní i CIA. Lidé po požití této drogy nabývali představ, které neodpovídaly realitě. Někteří například nabyli dojmu, že mohou létat a skutečně vyskočili z okna mrakodrapu. Jejich dojem svobody létat narazil na zemskou gravitaci.

Minule jsme byli s manželkou na procházce u jezera. Bylo hezky, tak hezky až to lákalo si zaplavat. Je to místo, kam chodíme v červenci. Mohli jsme se svobodně rozhodnout skočit do vody. Ale ta měla nějakých 10 možná 12 stupňů. Po chvilce přišli starší manželé, svlékli se do plavek a vešli do vody. Pobyt v chladné vodě měli natrénovaný. Byli svobodni. My v tomto případě ne. Rozhodnutí ke koupání limitovala naše nedostatečná otužilost a chladná voda.

Svoboda je poznaná nutnost. Tuto větu nesnáší velká část inteligence. Má dva důvody. Dává přednost voluntarismu a dojmu nabyté absolutní svobody po roce 1989. A pak nesnáší tuto větu, protože je připisována marxismu. Marx s Engelsem ji však převzali od Spinozy. To už se nějak nerozšířilo, tak zůstalo v platnosti, že výrok o tom, že svoboda je poznaná nutnost, pochází z marxismu. Tím pádem je to špatné a nepravdivé. Přeceňování svobody činit cokoli v rozporu s přírodními zákony vrcholí ve voluntarismu.

Jedním z projevů voluntarismu je záměr ochladit planetu. Co na tom, že slunce dodává planetě 128 milionů GW a výkon všech elektráren na světě je 0,008 milionů GW. To je 16.000 krát méně, než energie dodávána Sluncem. Klimatičtí alarmisté špatně poznali realitu a vytyčili nutnost ochlazovat planetu. Ať to stojí, co to stojí. Klimatičtí skeptici říkají, že není nutnost ochlazovat planetu. Omezené limity lidských možností nedokáží planetu ani oteplit a ani ochladit. Klimatičtí alarmisté nás mohou svým počínáním přivedou do bídy a možná i do záhuby.

Gnozeologické pojetí svobody

Gnozeologie je teorie poznání. Gnozeologie je o tom, co a jakými metodami poznáváme. V první řadě řeší filosofickou otázku, zdali je svět poznatelný, nebo ne. Řekli jsem si, že svoboda je poznaná nutnost. Z ontologické stránky je svět plný zákonů, pravidel daných přírodou. Věřící říkají, zákonů a pravidel daných bohem. Lidstvo je v průběhu historie poznává, řídí se jimi a využívá je pro sebe. Uvedu příklady. Lidé poznali, jak rozdělat oheň, jak ho udržovat, využít pro získání půdy, přípravu stravy, tavení kovů, nebo výrobu páry, kterou přinutili pohánět stroje.  Lidé poznali zákony termodynamické, gravitační, elektromagnetické, spoustu zákonů chemických, biologických i sociálních. Ví, co od nich mohou očekávat. Ví, kdy je tyto zákony ohrožují, a kdy mohou sloužit. Poznáním zákonů poznají lidé nutnost, která nastává s určitou pravidelností.

V souvislosti s poznáním a dosavadní zkušeností si položme otázky. Když nebudeme mít dostupné a levné energie, budeme svobodní ve výrobě? Když nebudeme mít další potřebné suroviny, můžeme být svobodní ve výrobě? Když nebudeme mít kvalifikované inženýry a kvalifikované dělníky, můžeme být svobodní ve výrobě? Když budeme mít milion omezujících předpisů, můžeme být svobodní ve výrobě? Dle vládnoucí vrchnosti prý ano. Pětikoalice nám slibovala svobodu, a co jsem poslouchal její politiky v poslední době, tak nám tu svobodu i dopřávají. Posuďte sami, vážení čtenáři.

Sociální pojetí svobody

Představte si, že cestujete v městské hromadné dopravě. Vedle vás stojí člověk s velkým batohem na zádech. Občas se pohne a baťoh se vám kovovou přezkou otře o tvář. Pokud způsobí zranění a jizvu muži, bude to čestný znak jeho maskulinity. Pokud způsobí jizvu mladé dívce, bude to pro ni trauma. Co se týče svobody, jedná člověk s batohem na zádech svobodně? Kolik svobodného prostoru zůstává ostatním? Batoh na zádech dříve, nebo později někoho zraní. Nutně však znepříjemňuje jízdu ostatním cestujícím. Dotyčný člověk si může uvědomit tuto nutnost. Sundá si batoh z ramen a položí si ho k nohám, kde je více místa a kde méně vadí ostatním. Poznaná nutnost, v souvislosti se vztahy mezi lidmi v autobusu, zafunguje jako mravní jednání.

Svoboda jednoho a nesvoboda druhého. Aby byly výhody ze svobody vyváženy, vznikla pravidla vzájemného soužití. Někteří lidé pravidla respektují až moc a jiní méně. Sociopati na druhé lidi neberou vůbec ohled. Protikladem objektivní existence lidí, kteří spolu musí nějak vycházet, je morálka, včetně vnímání spravedlnosti. Spravedlnost a morálka určuje nějakou vyváženou svobodu všech. Měla by. Existují však společenské řády, které některé skupině, některé třídě přiřknou více svobody a jiné méně. Kolik svobody zůstalo otrokům? Kolik svobody měli nevolníci? Kolik svobody se dostalo dělníkům v devatenáctém století? A kolik svobody má otec rodiny, který musí vydělat na hypotéku, auto, dovolenou u moře, koníčky dětí? Může někde svobodně říct svůj názor, aby nepřišel o místo a mohl splácet hypotéku? Kolik svobody mají poslanci, kteří si s poslaneckým platem nabrali hypotéky? Mohou vyslovit svůj svobodný názor, a dokonce podle něj hlasovat bez toho, že by riskovali vyloučení z dobře placeného postu poslance? Jsou svobodné volby svobodných poslanců pouze deklarace, ideologická floskule, nebo jsme skutečně svobodní? Absolutně svobodní, tak, jak to hlásají novináři mainstreamu?

A co pravidelné předvolební vymývání mozků propagandou, opírající se o nejnovější poznatky psychologie, sociální psychologie, propagandy, manipulace, marketingu. Nebo jsou vůči tomu občané imunní? Byli by, kdyby byla naplněna teze svoboda je poznaná nutnost. Pro většinu občanů přírodní a sociální zákony společnosti, zákony, podle kterých se společnost vyvíjí, nejsou poznány (nemám na mysli zákony přijaty parlamentem). Lidé se rozhodují emocionálně. Velmi často pro svobodu jiných a nesvobodu vlastní. Racionálně si toto své emocionální rozhodnutí zdůvodňují.

Psychologické pojetí svobody

Svoboda kuřáka. Je kuřák svobodný, když se svobodně rozhodne, že si kdykoli zakouří a kdykoli přestane kouřit? Nebo je nesvobodný, závislý? Když nemá svůj nikotin, svoji cigaretu, nemůže se soustředit, nemůže pracovat. Viděli jste někdy svobodného kuřáka bez cigaret a daleko od možnosti si je obstarat? Jsou i jiné drogy. Jsou pro někoho drogou peníze? Je moc drogou? Co udělá ten, který je závislý na penězích nebo na moci? Co vše je ochoten podstoupit, aby svoji drogu dostal? Když se mu nikdo nepostaví, když nenarazí na odpor, roste jeho chuť získat více moci, aby mohl vnucovat svou vůli jiným lidem, tj. z jeho pohledu více svobody. Pak se stane jeho tužba po moci, po jeho svobodě neomezenou.

Závěr a určení kvality svobody

Svoboda je určena zvenčí a zevnitř. Svoboda je projev moci činit. Zvenčí je určována přírodními, sociálními objektivními zákony. Také je určována kulturou a civilizací, pravidly, konvencemi, právními regulativy, etikou, rodinnými a přátelskými i nepřátelskými vazbami. Zevnitř je určována subjektivním vnímáním vnějšího určení a mírou poznání limitů nutnosti, tj. určení zvenčí.