Bohužel, ale podle očekávání jsme zjistili, že není. Jedno z doporučení WHO nabádalo, aby děti a dospívající ve věku 5 až 17 let omezili ve volném čase dobu, kterou stráví u různých obrazovek (telefony, tablety, PC…).

Jelikož se i v naší republice stále častěji hovoří o problematice (kladech i záporech) interakce dětí s moderními komunikačními přístroji, staly se otázky zjišťující vztah dětí k těmto prostředkům, součástí některých průzkumů, realizovaných v poslední době Střediskem analýz a empirických průzkumů SANEP. Pojďme se nyní na vyhodnocení některých z nich podívat.

 
Ponechme stranou absolutní čísla a nyní nehodnoťme, která jsou nízká a která vysoká. Nemůžeme si ale nevšimnout, že i v průběhu pouhých 15 měsíců se výrazně zvýšila doba, kterou děti ve volném čase vyplňují intenzivní zábavou na těchto přístrojích. Zatímco v září 2021 trávilo hraním na telefonech dvě a více hodin necelých 39 % dětí, v listopadu už to bylo téměř 50 %. S přihlédnutím k poznatku, že děti výrazně omezují své pohybové aktivity (také viz minulý komentář), se můžeme kvalifikovaně domnívat, že se to děje právě ve prospěch fyzicky pasivní zábavy, při které děti sedí nebo leží. A také je nesporné, že postupné omezování aktivního pohybu dětí a nárůst jejich pasivní zábavy nelze rozhodně pokládat ani za součást zdravého životního stylu, ani za společensky prospěšný trend.   

Je jasné, že moderní elektronické přístroje jsou dnes neoddělitelnou součástí našich životů. Až na zapřísáhlé staromilce si také všichni uvědomujeme, že tyto přístroje mohou, a měly by být, naším „dobrým sluhou“. Ale jak je vidět, už ne všichni chápeme, že by neměly být, a bohužel často jsou, naším „špatným pánem“. Ano, je obtížné se obrazovkám zcela vyhnout, ale také dnes už víme, že nadměrný čas u nich strávený může mít negativní vliv na duševní, sociální i fyzické zdraví lidí.  

Jak k tomuto fenoménu dnešní doby přistupují rodiče dětí? Ti rozumní si jistě uvědomují, že určitý čas pobytu u obrazovky může mít pro rozvoj dítěte kladný vliv, ale také že kontrola času, které děti stráví interakcí s těmito moderními technologiemi může být velmi náročná.

Společensky důležitější je ale širší pohled na tu či onu situaci ve větším počtu rodin, proto se krátce podívejme na vyhodnocení odpovědí na dvě otázky již zmiňovaného průzkumu, které se právě týkají zájmu rodičů a to, jak jejich děti tráví volný čas.

  
Velmi si vážím těch rodičů, kteří systematicky a důsledně usilují o to, aby jejich potomci nevyrůstaly jako stromy v lese, protože vědí, že bezbřehá výchovná volnost jim nemůže prospět, ale naopak může hodně ublížit.

I proto mě vysoké procento rodičů, kteří se nezajímají o náplň volného času dětí, a tudíž o ni nemají ani přehled, nejen nepříjemně překvapilo, ale také vyděsilo. Cožpak tito rodiče nevědí a nebojí se, že takto „napospas“ ponechaným dětem hrozí některé z nových typů závislostí, jako jsou netolismus (chorobná závislost na internetu, hraní her apod.) či nomofobie (závislost na vlastním smartphonu) a další?! O tom, že jakákoli neléčená závislost mívá na život člověka neblahé až tragické účinky, a že její léčení nebývá procházkou růžovou zahradou, přece existuje široké společenské povědomí. Opět bychom mohli dlouze diskutovat, rozebírat příčiny a následky, vynášet soudy, často již mnohokrát vynesené) atd., ale možná by bylo dobře, abychom si každý pro sebe položili otázku, zda jsou to právě rodiče, kdo mají v tomto směru na děti největší vliv, nebo zda je něco v nepořádku i v jiných oblastech našeho života.

Vraťme se ale k nedostatku pohybu mladé generace. Před časem jsem i na tomto místě vyslovil přání, aby fyzicky pasivní trávení volného času našich dětí a mládeže bylo s tím pohybově aktivním alespoň v rovnováze. Současná realita sice dává mému přání nádech utopie, ale já se nevzdávám a věřím, že nejsem sám!