Chlouba americké ekonomiky se stává její černou můrou.

Vliv koronaviru je teď nejzřetelnější na začátku ekonomického potravního řetězce. Už se sype i evropská ropa Brent, cenový tvůrce na našem kontinentu. V úterý její cena klesla o skoro o pětinu a skončila těsně pod 16 dolary za barel, nejníže posledních 21 let.

Je to zlé, ale mohlo to být horší. Texaská WTI šla dokonce do mínusu, jak jsme očekávali. Součástí termínového kontraktu, který je uzavřen na komoditní obchodnické burze v New Yorku, je povinnost na konci příslušného termínu nakoupený objem fyzicky převzít. K tomu ovšem musíte mít dostatek najatých nádrží v texaském Cushingu, který je hlavní křižovatkou amerických ropovodů.

S tím nepočítali obchodníci, kterým ropa slouží jen jako mazadlo na roztočené peníze v burzovních operacích. Když je těsně před vypršením květnových kontraktů zaskočil prudký propad odbytu, nakonec nechtěli od kupujících nic, ale naopak jim sami mocně připláceli, aby se zbavili povinnosti ropu skladovat.

Cena americké ropy WTI tak v úterý krátce klesla až pod mínus 40 dolarů za barel. Nebyl to jediný způsob, jak přijít o peníze. Další obchodníci, kterým kontrakt zůstal na krku, se pokoušeli proplatit do zbylých volných tankovacích kapacit v Cushingu. Tam byla údajně volná ještě třetina ze 76 milionů barelů, na které bylo toto skladiště ropy rozšířeno loni v září. Ale teď tam mají starost hlavně s tím, jak udržet ropu v pohybu, aby jim v trubkách nezatuhla.

Účastnici dohody OPEC+ se pokoušeli situaci uklidňovat náznaky, že v květnu dojde k dalšímu snížení těžby z dosavadních 10 na 20 milionů barelů denně. Ale OPEC v tuto chvíli může těžko někoho zajímat. Těžba se zastavuje sama. Přebytek těžby v tuto chvíli činí 30 milionů barelů denně.

Uvidíme, jak zabere unikátní nápad Trumpova týmu nabídnout rozšiřování federálních rezerv tím, že ropou se budou plnit vytěžené podzemní prostory na břehu Karibského moře. Má to zabránit propouštění v oboru. Jenže ani tímto způsobem nelze trhu odlehčit o víc jak půl milionů barelů denně, tedy jen nepatrný zlomek přebytku.

Některé úvahy sahají ještě dál a sice, že ropa bude nakoupená do strategických rezerv, ale zůstane pod zemí.  Nelze se přitom ubránit vzpomínce na ostrou tužku někdejších plánovačů, která radostně přebíhala realitu a nahrazovala ji iluzí, že výstavba je téměř v cíli krátce poté, co vyrostla ráznými tahy na papíře.

V epicentru břidlicového raketového růstu, který dostal Spojené státy nejen k ropné nezávislosti, ale dokonce na první příčku světového žebříčku, v texaském Midlandu, jsou dříve přeplněná parkoviště prázdná, popisují chmurnou situaci New York Times. Obrovitá cisterna projede jen velice zřídka. Šéfové pracují z domova a většinu času věnují dohadování s kolegy, co kde zavřít a koho propustit. Největší společnosti jako Exxon Mobil už srazily letošní rozpočty na průzkum a těžbu na pouhou třetinu, a udělaly to ještě začátkem tohoto týdne, kdy došlo k naprostému kolapsu na ropných trzích, informují NYT.

Dvacátý duben tak vstoupí do ropné historie jako první den, kdy ceny této suroviny klesly pod nulu.  Zda šlo o unikátní událost nebo jev, který se bude vracet jako na trzích s elektřinou, to zatím nikdo neví. Současný stav obrovského přebytku je pochopitelně výhodný pro dovozce jako je Česká republika. To je jistě radost, ale než to s tím radováním přeženeme, měli bychom si připomenout, že velké cenové výkyvy, ať nahoru nebo dolů, jsou signálem rostoucího rizika.

Například zpráva, že velké ropné společnosti omezují náklady na průzkum znamená, že po nějakém čase se může situace zvrátit a těžaři nebudou vědět, co za svůj produkt chtít. Velké počty zkrachovaných firem a propuštěných dělníků znamenají, že nebude snadné těžbu obnovit. Nebude ji snadné ani financovat, když ztratila vyhlídku bezpečného růstu. Drastický pokles ceny ropy znamená také konkurenční šok pro energetické alternativy, které bychom běžně s ropou nákladově porovnávali. Ale bylo by bláznovství podlehnout vidině okamžitého zisku a ztratit ze zřetele hlediska dlouhodobé bezpečnosti.

Nezapomínejme také, že ceny, které teď dorazil koronavirus, zároveň podlehly logice cenové války, která se vedla mezi Saúdskou Arábií a Ruskem. Skutečnou příčinou přitom byl pokus získat zpět podíl na trhu obsazený americkými těžaři. Až se situace obnoví, tedy až sevření pandemie povolí a až ekonomiky naberou dech a něco ze zásob se podaří odprodat, ceny se trochu vrátí, ale s nimi i příčiny napětí na ropném trhu.

Americká břidličná revoluce je nákladná, arabská a ruská ropa se těží levněji. To není řešitelné jinak než umělým vystupňováním ceny, ale pak začne arabský a ruský podíl na trhu erodovat znovu. Jedná se tedy o zásadní konflikt, který není řešitelný nějakým banálním smírem.

Avšak tento konflikt se odehrává také uvnitř americké společnosti. Břidličná těžba nesmírně škodí životnímu prostředí, otřásá krajinou, kontaminuje podzemní vody drastickými rozpouštědly a fakticky vybydluje obrovské rozlohy. Polovina zásob z vrtu se vytěží hned v prvním roce, pak výtěžnost prudce klesá a musí se vrtat jinde. Domácí konflikt o ropné zdroje se odehraje už v listopadových volbách v USA, kde se utkají stoupenci frakování (Republikáni) s jejími odpůrci (Demokraté).

Česko mělo velkou kliku, že v době největšího zájmu o ropu z břidlic dokázalo zájemce o frakování odrazit. Byli totiž připraveni vrtat v místech, kde je z národního hlediska daleko cennější zdroj v podobě největšího podzemního ložiska pitné vody ve východočeské křídové tabuli ozdobené pískovcem Prachovských skal. Jako první tady zasáhli ekologičtí aktivisté kolem Jiřího Malíka, ale okamžitě se zapojil i sociálně-demokratický náchodský starosta Jan Birke. Tuhle bitvu jsme nakonec vyhráli a Malík se může věnovat návratu vody do krajiny se svým spolkem Živá voda. Řeší tak ještě naléhavější krizi, než je ta ropná, protože ropy se nenapijeme.

Koho zajímá, jak tady postupovat, ať se podívá na předjarní Nedej se!