Pamatuju všelijaká ta Íčka, Vodníky a spol, ale musím uznat, že nové odposlechy přinášejí zcela nový typ poetiky, kterou by měl nějaký jazykovědec prozkoumat. Možná i na Akademii věd. Způsob komunikace těchto lidí je mnohem zajímavější než to, co si vzájemně říkají – to je totiž pořád stejný příběh.

Kdo, kam, co, za kolik a co za to. Život je rychlý a pestrý. Jako kolibřík.

Seznamy kandidátů do „malých“ rad už vypluly na povrch. Kromě obvyklých podezřelých je tam tentokrát i pár zajímavých jmen, ale ta se tam, pravděpodobně (jako obvykle) nedostanou. Mediální svět užasl při absenci jména Dany Jaklové do Rady Českého rozhlasu. Jsme zvědaví, kde se vynoří. Doufejme, že ne jako náměstkyně ministryně kultury pro média.

Naše drahá země přežila další pokus o odvolání vlády. Vcelku logicky, při sněmovních počtech (nejdůležitější je matematika – umět sčítat do 101) se nic jiného čekat ani nedalo. Vláda by musela odstoupit sama, a to dobrovolně. Nebo by musel premiéra osvítit Duch svatý. A tak předem očekávatelné sáhodlouhé projevy o hříších ministrů sice televize jako veřejnou službu přenášela, ale soukromá média se příliš nevzrušovala.Proč taky. Všechno, co nám opozice chtěla říct, jsme už slyšeli. Hodinové projevy, přednášené se šarmem nádražního rozhlasu, nejsou něco, u čeho by národ chtěl trávit večer. S výjimkou SM orientovaných diváků. Je to sice zaznamenáno pro dějiny, ale to je tak všechno. Frustraci opozice zcela chápu. Ale permanentní svolávání schůzí o nedůvěře vládě k ničemu nevede. Mediálně je to díky hlavním aktérům nudné až běda. Všichni víme předem, jak to dopadne. Tak by možná bylo nejlepší, kdyby příští nedůvěru svolala opozice v nějaký vhodnější čas než v šest večer a mezitím si našla nějakého opravdu dobrého táborového řečníka. Tribuna lidu. Nebo si „lid“ nějakého najde sám a všichni budeme jen koukat. Našlápnuto už k tomu má. Na nádražní rozhlas a věty, jimž většina lidí nerozumí, už není nikdo zvědavý. Ostatně doufám, že na odborářskou demonstraci v dubnu dorazí tito milovníci pracujících v oblecích a lakýrkách přímo ze sněmovny.

Nejlepší ministr všech dob skončil. Sám, bez přispění opozice. Co k tomu Josefa Dobeše vedlo zrovna teď, nevíme. Pravděpodobně má pocit,že bude teď vypadat ušlechtile, zatímco dřív by vypadl „pro ostudu“. Kdo bude na jeho místě, také nevíme. Věci veřejné určitě najdou někohoještě bizardnějšího. V době, kdy píši tento sloupek, se hovoří o Dagmar Navrátilové, poslankyni Věcí veřejných. Je sice moc milá, ale… to nestačí. Ale asi stačit bude. Také by mne zajímalo, jestli na školství zůstane Dobešův mediální expert Antonín Zelenka, ale to už je jen taková malá jedovatost… Zdá se, že nějak nejsou lidi. Nebo spíš lidi jsou, ale mimo partaje. Štítí se těchto politických stran, kterým se navíc do jejich teplých pelíšků nechce nikoho nového pouštět. Co kdyby se ukázalo, že to umí. Těm skutečně chytrým se teď ani moc nechce. Už se neřeší otázka, jestli se politika přenese na náměstí nebo ne, řeší se už jen kdy. Obávám se, že i v tu chvíli budou politici stávajících stran debatovat ve sněmovně, místo na ulici. A v tu chvíli už o ničem. Je to divnej svět.

Divnej svět, ve kterém fotbalista Messi prostřednictvím televizní obrazovky předává během fotbalového zápasu tajemná poselství syrské opozici. Zdá se, že plánovačům převratu se povedlo netušené - rozložit zdravý rozum systému. Prorežimní média zachvátila poslední paranoia. Akta X kombinovaná s The Unit.

To v Egyptě to je jasné. Tam místní kontrarozvědka zjistila, kdo podrývá režim dolary i idejemi Gene Sharpa. A pak vtrhla policie do několika amerických „neziskových“ organizací, zatkla padesátku lidí včetně syna amerického ministra dopravy, zabavila z trezorů miliony dolarů v malých bankovkách, dokumenty, počítače a harddisky. A po jejich prozkoumání uspořádala ku potěše egyptského lidu soud. Viník je jasný, obhajoba nemá moc šancí. Polehčující okolnosti nejsou. Přitěžujících je spousta. Hlavní organizátory, koordinátory a iniciátory státního převratu, zvaného „egyptské jaro“, nechala prokuratura nakonec uprchnout do USA. Snad i proto, že by mohli při výslechu říct něco víc, než by bylo současné vládě a parlamentu milé. Zbytek jejich egyptských spolupracovníků si posedí v káhirském vězení za podvracení státu a špionáž. Stejně nevědí, čemu a proč pomáhali.

Kromě „čistých peněz“, o kterých podávají ministerstva zprávu do Kongresu, USA odesílají do zahraničí i „jiné dolary“. Moskevský politolog Oleg Popov říká, že seznam amerických organizací, které financují opozici v Rusku, je dost dlouhý. Americká agentura pro mezinárodní rozvoj - USAID nevládním"organizacím v Rusku pomáhá už od listopadu 1961, kdy vznikla během vlády demokratického prezidenta Johna F. Kennedyho. Spolu s ní nyní pracuje v Moskvě Helsinská skupina Ústavu pro hospodářskou politiku Jegora Gajdara. Klíčoví lidé v těchto organizacích jsou „důchodci“ amerických zpravodajských služeb. Aktivisté za lidská práva v Rusku jsou vypláceni prostřednictvím National Endowment for Democracy, ve které působí bývalý velitel NATO, dobře známý ze Srbska, Wesley Clark a bývalý ministr obrany Frank Carlucci, Madeleine Albrightová a Elliott Abrams - autor falešného příběhu, že Írán spolupracuje s drogovými králi v Jižní Americe. Mezi nimi je i Otto Reich, který byl spolu s Wolfowitzem a Boltonem spoluautorem příběhu o tom, jak měl Saddám Husajn chemické zbraně.

Italskou televizní společnost Mediaset, ovládánou bývalým premiérem Silviem Berlusconim, postihl ve fiskálním roce 2011 prudký pokles čistého zisku o 36 % na 225 mil. EUR spolu s poklesem reklamy na jejich kanálech v Itálii a ve Španělsku. Trend poklesu pokračuje - kvůli tvrdé ekonomické situaci. Reklamní příjmy Mediasetu na italském trhu klesly o 3,3 procenta a pokles se očekává i přes Mistrovství Evropy ve fotbalu UEFA a olympijské hry v Londýně letos v létě.

V roce 2011 průměrný celosvětový denní čas sledování televize dosáhl tři hodiny a 16 minut na osobu a den, což je nárůst o šest minut ve srovnání s rokem 2011, ale o 20 minut více za deset let. Tento nárůst byl výraznější v Asii a především v Číně, kde zaregistrovali růst o 12 minut v průběhu jednoho roku. Podobné zvýšení bylo hlášeno také v několika evropských zemích - nárůst o 15 minut ve Francii, o 7 minut v Itálii a o 5 minut ve Španělsku. Televize se prosazuje jako vedoucí médium, pokud jde o živý obsah a exkluzivitu - s více kanály a tím větším výběrem obsahů k dispozici. Průzkum GFK Eurodata TV uvádí, že v roce 2011 bylo zakoupeno v Německu více než sedm milionů FullHD televizorů, stokrát více než před pěti lety. Ve Velké Británii má polovina domácností videorekordér, zatímco v Austrálii 44 procent domácností, což je 11 procentních bodů více než před rokm. Digitální záznamová zařízení (PVR) také podporují časově posunuté sledování, což přidává 11 procent každodenní sledovanosti v USA a 10 procent ve Velké Británii.

Množství zábavy je v médiích větší,vše ale není pravda… Holanďan, který tvrdil, že se mu podařilo udělat křídla o rozpětí 17 metrů, které mu umožní létat jako pták, přiznal v holandské televizi, že celý projekt je podvod. „Ikarus“ Jarno Smeets je ve skutečnosti nizozemského režisér a animátor Floris Kaayk, který vyvinul osmiměsíční projekt jako experiment,ukazující, jak fungují on-line média. Start Ikara v parku v Haagu vidělo přes tři milióny diváků na You Tube.

Místo toho budou muset například ve Švédsku poskytovatelé internetových služeb shromažďovat údaje o telefonu svých klientů, zasílání zpráv, a použití internetu po dobu šesti měsíců. Schválila to konzervativní vláda – přes odpor levicové a zelené opozice. Česku hrozí návrat téže povinnosti, i když ústavní soud už jednou tuto povinnost operátorů zrušil a prohlásil, že jde o protiústavní činnost.

V jedné zemi Evropa tlačí na zpřísnění ústavních sbobod šířit informace bez ohledu na hranice, v jiné naopak. Thorbjörn Jagland, generální tajemník Rady Evropy, se setkal v Budapešti s premiérem Viktorem Orbánem a členy jeho vlády nad spornými zákony, které umožnily v Maďarsku cenzuru médií a také zpřísnily pravidly pro uznání určité náboženské skupiny. Jagland naléhal na ochranu nezávislosti soudnictví a svobody sdělovacích prostředků.

Demokracii v šíření informací po internetu neomezují jen drakonické zákony, ale i novinka, zvaná paywall. Vzhledem k rapidně klesajícímu nákladu klasických "papírových" novin hledají vydavatelé jiný ekonomický model. New York Times oznámil na svých webových stránkách, že se rozhodl snížit počet volně dostupných článků pro ty,kteří nejsou předplatieli internetového vydání, na polovinu. Lidé bez předplatného mohli doteď přečíst 20 volně dostupných článků měsíčně. Od dubna množství klesne na 10.

Evropská komise uvedla, že byla překvapena rozsahem odporu k celosvětové dohodě ACTA a podcenila sílu sociálních médií k mobilizaci demonstrantů., místopředseda Evropské komise, slovenský diplomat a politik Maroš Šefčovič připustil,že Komise musí přehodnotit svůj postoj, když statisíce lidí v tomto roce vyšly do ulic na protest proti dohodě. "Co je moc lidí? Viděli jsme to nedávno v lednu a únoru, kdy jsme si náhle uvědomili, že i přes mráz statisíce lidí na různých náměstích v Evropě protestují proti ACTA - dohodě proti padělání a k ochraně práv duševního vlastnictví. Myslím, že je to lekce pro nás všechny - v budoucnosti musíme být mnohem více aktivní a mnohem komunikativnější, když jde o taková citlivá témata, "řekl Šefčovič. Protesty se konaly v několika desítkách měst v Evropě, což mělo za následek, že řada členských států se rozhodla pozastavit ratifikaci. Evropská Parlament, který může odmítnout smlouvu, dostal dva miliony podpisů Globální petice proti ACTA.

Jak si komunikační aktivity představují politici mimo Evropu? Většina útoků proti mexickému tisku pochází z policie a armády, a orgánů, spolupracujících s organizovaným zločinem tím, že nevyšetřují a netrestají případy poškození zdraví při realizaci svobody projevu, podle studie s názvem „Nucené ticho: stát  spolupachatelem násilí proti tisku v Mexiku“. Zpráva byla vydána organizací monitorující svobodu tisku „Článek 19“ v Mexico City 20. března. Podle zprávy jsou agentury odpovědné za udržování veřejného pořádku zodpovědné za jeden ze tří útoků na novináře. Tyto agentury patří státu, federální a městské policii, stejně jako armádě. Hlavními oběťmi útoků bezpečnostního sboru byli fotografové a kameramani. Organizovaný zločin je podle studie zodpovědný pouze za jeden ze sedmi útoků proti tisku. Svoboda slova vadí víc politikům než organizovaným zločincům. Nevyměnili si místa?