Ano. Příběh Babiš x Šincl nám pootevřel dveře do kuchyně mistra uzenin a ministra financí.

Není to pěkný pohled. A to nechám stranou párečky a vuřty. Pojďme tedy rovnou na tu legislativu. Návrh kolegy Ladislava Šincla na regulaci odměn pojišťovacích agentů má hlavu a patu. Je to návrh dobrý, dokonce bych řekl, že jeden z těch přímočarých a zjevných ve své užitečnosti. Nechci teď vysvětlovat podstatu věci, protože pro další samotné děje není klíčová.

Tak jen krátce. Nyní dostane zprostředkovatel za uzavření pojistky s klientem (u kapitálového a investičního životního pojištění) i více než dva objemy ročního zaplaceného pojistného. Jde tedy o desítky tisíc korun, mnohdy o stovky tisíc a vzato jednoduše platí, že kdo takové pojištění sjedná na dvacet let, ten desetinu této doby platí za zprostředkování.

Proč se věci neupraví samy, což by v tržním prostředí mělo fungovat, to je trochu složitější – ale princip je ten, že bez prodejců jsou poskytovatelé pojištění a dalších produktů v podstatě odříznutí od kupujících. Nezbývá jim tedy, než koncipovat svoje produkty jako kompromis, který přináší nějaké benefity klientům, ale který je především lákavý pro prodejce a prodejci z něj mají maximum možného.

Protože když jiný poskytovatel služby přijde na trh s něčím, co je nevýhodné pro klienta, ale velmi výhodné pro poradce, poradci raději – jaké překvapení! – prodávají tento nikoliv kvalitní produkt. Proč? Protože z toho mají spoustu peněz. A proto také vždy po několika letech přiběhnou za svými klienty s očima navrch hlavy a s nějakou novou pojistkou, přemluví svou oběť ke stornování staré smlouvy a k uzavření nové. Jaksi již nesdělí, že to celé je dobrý kšeft pro ně, ale mizerný pro klienta.

Návrh kolegy Šincla podpořilo původně ministerstvo financí i Česká národní banka jako krok správný. Náměstka Martina Prose stála tato podpora místo, ministr Andrej Babiš ho obratem vyhodil. Už tehdy bylo opravdu divné, proč ministra rozčiluje tato jednoznačně pro-spotřebitelská novela, jejímž dopadem je jediné, totiž eliminace nečestného jednání některých finančních poradců a náprava trhu. Nyní se karty ukázaly. Podle sdělovacích prostředků totiž na český trh finančního poradenství vstoupila společnost vlastněná bratrem pana ministra a té se jistě nehodí, že veletok desítek miliard plynoucí naprosto zbytečně od klientů k poradcům ustane.

Kolega Šincl se ministra Babiše na tento aspekt zeptal. Prostě se jen zeptal na to, co je pravdy na článcích v novinách. Výsledek zná každý – hysterický výstup s demonstrativním výčtem „převodů nemovitostí“ a dalších rodinných záležitostí kolegy Šincla. Místo toho, aby pan Babiš řekl třeba: Ano, bratr zde ve vaší zemi podniká v oblasti finančního poradenství nebo řekl: Nikoliv, tato informace není pravdivá, tak dosti brutálně a nevybíravě zaútočil na někoho, kdo má prostě jenom jiný názor.

Dostalo se nám všem lekce z toho, jak je řízen podnik podle Andreje Babiše. Šéf vytáhne složku a začne ukazovat, že o tom druhém „ví všechno“, že „ví, co je zač“. Vytvoří tlak, zastrašuje. Asi mu to při konstrukci „privatizačních vehiklů“ a jiných fiškuntálií vycházelo. Naše politika není nějaká zářivá oblast čestnosti a pravdomluvnosti, ale Aristoteles říkal, že „jsou jisté hranice, které nelze překročit“. Pan ministr financí právě na jednu dokráčel a rovnou jí i překonal.

Co mne těší je, že politická scéna i veřejnost panu ministrovi ukázaly, že vytahování složek a zastrašování možná na Slovensku či v této zemi fungovalo v letech devadesátých, ale určitě nebude fungovat teď a tady. Nejlépe to stvrdíme tím, že pozměňovací návrh pana kolegy Šincla prosadíme do českého právního řádu.

Ostatně nám pan ministr stále dluží odpověď na otázku, co mu na zákonu dobrém pro 99,9 procent obyvatel vlastně vadí…