Přelom července a srpna je v bruselském unijním společenství vždy předzvěstí počínajícího letního spánku, jenž obvykle potrvá do prvních zářijových dnů. V letošním roce však bude tento spánek obzvláště neklidný.

Kombinace výsledku britského referenda s každodenně se zhoršující bezpečnostní situací v Evropě, podivně se vyvíjejícím vztahem k Turecku a potřebou řešit zásadní rozvojová či další strategická témata a do toho pak zajišťovat, aby se dosavadní unijní systém vlivem silných odstředivých proudů provázených klesající důvěrou v něj zcela nerozpadl, nepředstavují úplně příhodné podmínky pro spánek, který by měl vést k potřebnému odpočinku a nabrání budoucí pozitivní energie.

Reflexe brexitu musí mít nutně dvě složky: způsob a podobu dohody, podle níž nejen Británie z EU vystoupí, ale zejména podle které budou příští britsko-unijní vztahy fungovat; a za druhé: reakci EU na množství racionálních a pádných momentů, které byly Británií zmíněny jako problematické v dosavadním fungování EU (ať už byl důvod jejich poukazování jakýkoliv). EU prostě musí v zájmu své vlastní sebezáchovy na tyto podněty věcně reagovat; jinak si dále podrývá šanci na pokrčování své další holé existence.

A do této nelehké doby se ujímá taktovky rotujícího předsednictví Radě EU Slovensko, donedávna součást našeho společného státu a dodnes nám nejbližší spojenec.

Zaměříme-li se na jednotlivá témata, která nynější horké letní období doprovázejí, je žádoucí zmínit aktuální diskusi o revizi směrnice o vysílání pracovníků. Znalí podotýkají, že pokud existuje nějaký potenciální jednorázový spouštěč další destrukce unijních vztahů, může to být právě toto téma, resp. nezdar při přijetí takové jeho odpovídající podoby, která vykáže co největší přínos pro většinu při eliminaci jejích negativ.

Téma vysílání pracovníků do jiných členských států EU představuje zcela praktický a současně naprosto zásadní a navíc vůbec ne triviální problém; k jeho racionálnímu vyřešení je nutné primárně přistoupit tržně (mzda jako cena práce na příslušném trhu), teprve sekundárně pak ochranářsky.

Z diskuse je žádoucí vyčlenit ideologické koncepty tzv. sociálního dumpingu a vnímat celý problém ve své komplexnosti při eliminaci vnitřních rozporů (pracovník z chudší části EU by měl být při vyslání odměněn mzdou a sociálními výdobytky obvyklými ve vyspělejší části Unie; na straně druhé velká korporace z bohatší části ve svých provozech umístěných v méně rozvinutých oblastech EU nabízí též mzdu výrazně nižší, než ve své mateřské firmě).

Koncept by měl též respektovat fakt, že mzdová konvergence je proces trvající velmi dlouhou dobu a umělé stanovování limitů a administrativních požadavků představuje vážnou překážku nejen k přirozenému vyrovnání mzdové úrovně, ale zvláště pak pro intenzivnější volný pohyb pracovníků v rámci Unie (jenž je doposud s ohledem na celkový objem zaměstnanosti zcela zanedbatelný – menší než 1% celkové zaměstnanosti).

Nadto, poměrně značné rozdíly ve mzdových hladinách existují i uvnitř jednotlivých národních ekonomik, přičemž jejich odstraňování není prováděno administrativně, ale též přirozenou cestou. A konečně, situaci se mzdou je vhodné spojit s celkovou situací na trhu práce. Proč například nedochází v tomto kontextu též k řešení kritické nezaměstnanosti v některých částech EU prostřednictvím mobility pracovní síly do zemí, které naopak čelí zásadnímu nedostatku disponibilní pracovní síly?

Za pozornost stojí i několik dalších událostí, které se pokusíme zmínit v jedné větě:
Jako hlavní vyjednavač pro přípravu a vedení jednání s Británií byl za EU jmenován bývalý místopředseda Evropské komise a bývalý člen francouzského kabinetu Michel Barnier. Evropská komise přistoupila na základě doporučení Evropské rady k neudělení pokut Španělsku a Portugalsku za jejich nelichotivou fiskální situaci a rozhodla se těmto zemím stanovit nové fiskální postupy.

Došlo též k předložení souboru dalších opatření pro urychlení přechodu k nízkouhlíkovým emisím ve všech odvětvích ekonomiky EU v podobě závazných ročních cílů členských států pro emise skleníkových plynů na období 2021–2030 v odvětvích dopravy, stavebnictví, zemědělství, nakládání s odpady, využívání půdy a lesnictví (tedy těch, které nespadají do systému obchodování s emisemi).

Evropská bankovní autorita zveřejnila výsledek stress-testů významných evropských bank; nabízí smíšený obrázek – oproti roku 2011 došlo k výraznému kapitálovému posílení v evropském bankovnictví; na druhé straně proces stabilizace bank ještě není ukončen, když byly identifikovány banky například v Itálii, Irsku, Německu či Rakousku, kde proces bankovní restrukturalizace bude muset ještě pokračovat.

A aby ten letní evropský spánek byl alespoň v českých končinách pokud možno klidný: česká ekonomika, po potvrzení Evropskou radou, patří mezi sedm ekonomik EU, která se nepotýká se závažnými fiskálními a makroekonomickými nerovnováhami; z pohledu výskytu závažných systémových poruch je na tom dokonce nejlépe v celé Unii.