Trump poražen, Clintonová vítězí jen on desetinky procenta. Velký cirkus prezidentských voleb, který se potáhne až do listopadu, začal v pondělí ve státě Iowa, a byl tak poznamenán atmosférou silně věřícího – a rozzlobeného - amerického venkova.

Nejprve k souboji Republikánů. Realitní magnát Donald Trump, který vedl všechny žebříčky ještě o víkendu, nakonec získal jen 24 procent hlasů a byl málem dostižen třetím v pořadí, floridským senátorem Markem Rubiem (23). Nejlépe uspěl texaský senátor Ted Cruz (28), který věnoval státu kukuřičných lánů nejvíce času a dokonale využil toho, že jeho zázemím je kaple a jeho vojskem pobouření členové evangelické obce.

V několika dalších zemědělských státech to může zafungovat podobně, ale hlavní zpráva vzešlá z první příležitosti, kdy dostali slovo občané, spočívá jinde – z plejády uchazečů dopadli nejhůř osoby s politickou praxí. Stranické centrum ve Wahingtonu bylo zesměšněno. Odneslo to pět současných a bývalých guvernérů v řadách kandidátů, kteří dostali dohromady 8 procent hlasů a byli pokořeni senátorskými nováčky nebo osobami úplně mimo politiku.

Zastánci stávajících pořádků dohromady dostali dokonce méně než kandidát, který se umístil na čtvrtém místě, vysloužilý neurochirurg Ben Carson. Pořadím zamíchala rekordní účast 185 tisíc občanů (na republikánské straně), kteří byli ochotni stát dlouhé hodiny ve frontách před místnostmi s urnou. To může signalizovat další významnou stránku letošních voleb.

Otřesy ve volebním poli představují příležitost pro sázkové kanceláře. A taky pro úvahy dárců na volební fondy, protože první výsledky obyčejně usměrňují toky peněz na stále dražší kampaň.

Peníze je třeba vnímat jako druhý plán volebního klání, ve kterém jde také o charakter americké demokracie. Známé rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2010 (Citizens United vs. FEC) zrušilo omezení pro velikost darů korporací, což bylo vnímáno jako vítězství velkého kapitálu nad svobodnou vůlí občanů. Nicméně nezabránilo druhé volbě Baracka Obamy, který získával podstatnou část financí nástroji crowdfunding, z drobných darů po internetu a podobnými technikami. Také letos může zůstat tento souboj několika balíků z velké kasy a milionů drobných z prasátka otevřený.

Velké peníze teď zaostřily na třetího v pořadí souboje o republikánskou nominaci do prezidentského finále, floridského senátora Marka Rubia. První dva, náboženský blouznivec Ted Cruz i poražený Donald Trump, jsou zatím považováni vedením strany i převažujícím tiskem za hrozbu pro Spojené státy, či snadnou kořist Demokratů.

Ostatně Rubio také lovil mezi věřícími, podobně jako Carson. Dokonce i Trump o sobě tvrdil, že je „obrovský křesťan“, leč nezapadlo, že je třikrát ženatý a je ochotný plácnout i jiné věci. Například: „I kdybych někoho zastřelil na 5. avenue, moje volební preference to nezmění.“

Klíčovou chybu však nejspíš udělal už dříve v kampani, kdy vulgárně napadl moderátorku Fox News kvůli vedení televizní debaty, a to se mu teď vymstilo, když byla nasazena znovu na debatu těsně před hlasováním. Trump svoji účast raději odřekl – a sešel z očí. Avšak průzkumy po primárkách ukázaly, že jen část účastníků jeho mohutných shromáždění nakonec skutečně hlasovala pro Trumpa. Hodně bylo takových, kteří se tam přišli jen pobavit.

Ze souboje velkých a malých peněz na straně Demokratů vzešla plichta. Bývalá ministryně zahraničí Hillary Clintonová (velké příspěvky) i senátor Bernie Sanders z chudého Vermontu (proud drobných) si rozdělili hlasy zhruba 50:50 a na třetího O´Malliyho už zbyl jen zlomeček procenta.

Clintonová je vnímána radikálními voliči jako reprezentant Wall Streetu, odkud dostala velké dary na kampaň. Ale ani Sanders na tom není finančně špatně, přestože jeho peníze se skládají z pramínků drobných darů. Ačkoliv je stařík, je mu 74 let, dokázal zmobilizovat mladé aktivisty, kteří obcházejí domácnosti a šíří jeho zvěst zásadní změny, cizím slovem revoluce.

Z toho má Washington kopřivku, ale i Clintonová, kterou ve volební vřavě účinně podporuje její manžel, bývalý americký prezident Bill Clinton, pochopila, že musí přitvrdit a hřímá proti privilegiím bohatých. Nejvtipnější je její útok na americké společnosti, které utíkají před daněmi do zahraničí prostřednictvím předstíraného prodeje zahraniční skořápce. Říká se tomu inverze. „Jakápak inverze?“ zvolala o víkendu silným hlasem. „Perverze!“

Kdyby někdo dal na můj názor, myslím, že zoufalí Republikáni už nemohou vyklouznout ze své iracionální rétoriky a rozhodující bitva o Bílý dům se odehraje na straně Demokratů. Jejich těsný výsledek z Iowy – a očekávané Sandersovo vítězství v New Hapshire za týden – přitom nemusí moc znamenat. Bývalá ministryně zahraničí je důsledně opřádána sítí skandálu s přísně tajnými maily, které si nechala posílat na své soukromé konto (byť byly jako přísně tajné označeny až dodatečně). Nevylučuje to (formalistické, účelové) trestní stíhání, které ji může vyřadit ze hry. Kdyby pak Sanders vedl příliš jednoznačně, je tu ještě v záloze viceprezident Joe Biden, který zatím tvrdí, že do toho nejde.

Před lety jsem narazil na analýzy, podle kterých byly nejlepším indikátorem šancí jednotlivých kandidátů černé sázky na internetu, protože lidé, kteří do toho vkládali peníze, investovali i pečlivou a nezaujatou analýzu. Ale jiné příběhy amerických prezidentských voleb zase ukazují na nepředvídatelnost procesů, ve kterých se do posledního okamžiku nabízejí nejrůznější varianty. Včetně zkoumání míry proštípnutí dírky na volebním lístku, která měla sdělit, zda to volič opravdu chtěl, nebo asi ne. Takhle to nakonec kdysi na Floridě vyhrál George W. Bush, bratr floridského guvernéra Jeba Bushe, dalšího miláčka republikánského establishmentu, který teď získal v Iowě hladová 3 procenta.

Výkop tedy máme za sebou. Vítězové budou tvrdit, že hlas lidu je hlas Boží, ale poražení poukážou na historickou zkušenost, že v Iowě žijí pytlíci, kteří vítězného kandidáta nikdy nedokážou trefit. Něco se však dá říci s větší určitostí. Pokud nám nebude záležet na jménech, ale na atmosféře, je tu silná nespokojenost se systémem, který hraje jen pro horní promile nejbohatších. Část voličů na něj sesílá hněv Boží, jiní věří v revoluční zástupy. A toho už si všimly obě strany. Trump dost neohrabaně, třeba se ještě poučí. Ale i sucharská Clintonová měla na posledních shromážděních stejně vzrušené publikum jako předtím Sanders.

Mohly by to být druhé volby v řadě, které něco změní. Obama se snažil, ale byl obklopen nepřátelským Kongresem. Nyní se bude podstatná část Kongresu (celá Sněmovna reprezentantů a třetina Senátu) volit znovu. Volí se i na státní úrovni, kde se odehrává ještě zajímavější vývoj. Například Kalifornie ignoruje federální politickou mrtvici a přijímá zákony na ochranu životního prostředí, jaké by prošly i v Bavorsku. To také projde testem voleb. Letošní americký super-rok tedy opravdu stojí za pozornost.