Nepříjemná zpráva nevládní společnosti Social Watch (SW) kritizuje především Nečasovu vládu. Suše konstatuje, že pravicový kabinet neměl vizi, ani pozitivní národohospodářský program. Jediným cílem se prý stala "fiskální konsolidace", tedy škrty v rozpočtu. Podle SW přispěly ke stagnaci ekonomiky a omezily spotřebu, která se propadla se o 3,5 procenta. Inflace naopak rostla o 3,3 procenta. Nárůst cen postihl hlavně lidi s nižším příjmem.

Navíc chudoba ohrožuje až pětinu pracujících, a to více ženy, píšou autoři zprávy. Konstatují také, že poklesla reálná mzda, zhoršilo se postavení nezaměstnaných lidí.

A také upozorňují, že se "korupce stala nejviditelnějším problémem české politiky". Tím se vracíme opět k odměnám pro úředníky podřízených expremiérovi a exlídrovi občanských demokratů Petru Nečasovi, a takto konzervativnímu, šetřícímu a rozpočtově odpovědnému mančaftu.

Nejsou sami. Evropští statistici také konstatovali skutečnost, kterak životní úroveň České republiky se od roku 2010 vzdaluje průměrné úrovni Evropské unie. Ukazatel od roku 2009 klesá nebo stagnuje a loni bylo Česko na 79 procentech průměru celé Evropské unie. A vzdalujeme se vyspělým zemím (72 procent).

Normální občané v každé hospodě, přiznejme, že dost negativně, komentují platy zákonodárců – čili 56 tisíc základu a až 35 tisíc korun náhrad. A nyní přišly dvě rány. Měsíční plat 180 tisíc pro, byť pracovitou („jako kůň“), ale stále jen úřednici, plus to samé nebo i větší částkou odměn, což ročně dělá sumu přes dva miliony a za tři roky pět a půl milionu korun. Stejně tak druhá pecka, že si šéf Českých drah nejen měsíčně přišel na půl milionu základu a statisícové odměny, které vyústily v nekalouskův padák v hodnotě 12 milionů českých korunaček. K efektivitě činnosti člověka s astronomickým platem, který stovkami procent přesahuje plat průměrného železničáře je třeba dodat, že za jeho šéfování se část ČD Cargo se propadla do gigantickém dluhu 24 miliard korun. Jak vidno, tyto úspěchy se musí podle pravice trestat odměnami, čili pozitivní motivací pro dalších „úspěšné“ jedince jediné víry, že stát neumí hospodařit. Kterou tak pilně – tito „odborníci“ – naplňují ve své praxi.

Kolega Lukáš Bek z časopisu Týden v této souvislosti připomněl větu bývalého premiéra (z dílny ODS) Mirka Topolánka: "Pokud budeme lidem říkat, co máme v plánu, nikdy ve volbách nevyhrajeme." Věta je to pěkná, poněkud odhaluje strategické myšlení pravicového politika, ale není zcela přesná. Předvolební program TOP 09 sestavený Miroslavem Kalouskem se totiž s voliči, kteří programy nečtou a pokud, tak jen headliny, nemazlil a jasně nastínil škrty a politiku vedoucí k likvidaci sociálního státu. Perly, že by se zvýhodnilo zdanění například soukromně zaměstnaných služek a sluhů, to už si ani nikdo nepamatuje. A jak by to přitom mohlo být aktuální. Zvláště pro horníky na Ostravsku. Třeba v domácnosti u Bakaly.

Jen tak na okraj, pan Kalousek se proslavil vyděšením občanů „řeckou lží“ doplněnou příslušnou složenkou. Ale už se nechlubí, že stejně jako řecká vláda lhala o parametrech pro přijetí eura, tak jeho ministerstvo lhalo o „chybkách“ v projektech ohledně dotací EU. Do Bruselu zaslalo tvrzení, že jsou na úrovni dvou procent z celkového objemu (v roce 2011). Nu a posléze lucemburští auditoři EU zjistili nemilý, ale následně bagatelizovaný rozpor, že jen v nejdražší oblasti – dopravě – kde lidé ministerstva financí zatajili 42 procent zfušovaných projektů! Nejlepší ministr financí zanechal pěkný pomníček nejhůře čerpaných prostředků ze všech zemí EU, a které mohly české ekonomice v recesi pomoci. Jistě, úspěšného člověka nezastavíš, ale nemělo by nás to asi stát hrozivých dvou stovek miliard korun. Tolik k odbornosti a kvalitě.

Na druhé straně se zase k Topolánkově výroku akčně přiblížil expremiér Petr Nečas (už je nudné opakovat, že z ODS, ale co kdyby na to někdo zapomněl, že), když se bránil zveřejnění platu své milenky v podřízeném úřadu. Ve strašidelném duchu rozpočtově odpovědném utajení informace, jež by ty, kteří tyto platy sanují ze svých daní, patrně měly ušetřit vysokého tlaku. Veřejnost má ale smůlu. Stejně tak Rusnokova vláda zveřejnila, že si konzervativní pravičácká ministerstva, která dbala tak o zdírání všech, na něž pohlédla, si před svým odchodem rozdělila čtvrt miliardy korun na odměnách.

Dva miliony korun v hrubém přepočtu znamená pro většinu pracujících občanů České republiky příjem za devět deset let. Policisté, hasiči, učitelé a další státní zaměstnanci, jimž se plat snížil o deset procent šetřivou koalicí ODS, TOP 09 a VV – proměněnou na cosi, zvané LIDEM, by měli zřejmě odložit poznámky, které zavání závistí. Mělo by je hřát, že máme z jejích útrob tolik odborníků, kteří musí obsadit mnoho správních a dozorčích rad státních podniků, aby se rozhodovalo třeba výběrovým řízením, ale rovnou instalací géniů typu pana Tluchoře.

Jen jedna věc s tím koliduje – sedm let zde vládlo tohle – ani nevím, jak to nazvat – a výsledkem je, že je Česká republika v recesi rekordní dobu, s rekordním dluhem a rekordní nasraností všech.