Nikdo z investigativních novinářů se však nepouští do úvah či hypotéz, jak to tehdy vlastně bylo. Tedy, jak to bylo v červnu 2008, když tehdejší poslanec Wolf přeběhl z ČSSD s vlajícím praporem do vládního tábora a umožnil tak prodloužit agónii Topolánkovy vlády o dalších tři čtvrtě roku. Minulý týden byl M. Dalík provláčen médii po svém zatčení policií kvůli údajnému podvodu, jímž se měl domáhat půlmiliardového úplatku jako provize za koupi transportérů Pandur českou armádou. Médiím se tak přímo nabízí ideální možnost začít v tomto týdnu pátrat po tom, jak proběhl v červnu 2008 transfer poslance Wolfa do vládního tábora. Zatím se toho nikdo neujmul. A neujme. Došel by ke znepokojivým záběrům. A média sama mají ve své většině mlčet, protože jejich role v této kauze byla velmi smutná.
Je zřejmé, že pokud by byl Wolf ještě jako poslanec ČSSD policií obviněn, byl by obratem podle platných Stanov zbaven členství v této straně a také v poslaneckém klubu ČSSD. Pak ovšem by byl pro vládní koalici k podpoře vlády již nepoužitelný, i kdyby stokrát chtěl přestoupit do vládního tábora. A dříve či později by se musel odplížit ze sněmovny zadními vrátky po odevzdání mandátu, jako osoba zcela nevěrohodná. Ten, kdo s Wolfem jednal, musel mít validní, přesné informace z policie, co se chystá a jaké to bude pro Wolfa mít důsledky. Dovolím si vyslovit pracovní hypotézu, že toto jednání s Wolfem nevedl nikdo jiný nežli nejbližší přítel, rádce a poradce tehdejšího premiéra Topolánka M. Dalík.
Této hypotéze odpovídá ostatně autentické vyjádření M. Topolánka z počátku roku 2009: „To, že jsem požádal Marka Dalíka, aby pomohl poslanci Wolfovi s tím, jaké štvanici, honu na čarodějnice, v situaci, kdy ten jeho případ já pokládám za přestupek v nejhorším případě, kdy se znovu opakují praktiky z kauzy Čunek, které nakonec znemožnily, aby se celý případ dostal k soudu, protože byla spousta pochybení a procesních chyb už v průběhu vyšetřování a dozorování celého případu, aby mu pomohl s určitým mediálním tlakem, aby mu pomohl na tu situaci reagovat, tak to je pravda.“ Dalík s Topolánkem v březnu 2009 jen pokračovali s Wolfem ve spolupráci, kterou zahájili tři čtvrtě roku předtím. Tehdy v červnu 2008, ovšem utajeně, bez skrytých kamer. Wolf chráněný před dotěrností médií v červnu 2008 i v následujících měsících, to je sice hezké, ale je to málo, určitě mu museli slíbit při vyjednávání o přestupu roku do řad koaličních poslanců ještě něco jiného, většího.
Pomoc s médii je banalita a Wolf není prosťáček, je to docent vysoké školy. Slíbili mu beztrestnost v těch jednáních předcházejících jeho přestupu do vládního tábora, tedy, že z celé věci elegantně vyklouzne, když bude podporovat Topolánkovu vládu? Je to velmi pravděpodobné. Ostatně i M. Topolánek ve svém vyjádření, které jsem již výše uvedl, hovoří v souvislosti s Wolfovou malverzací peněz z evropských fondů jako o pouhopouhém přestupku, a to „v nejhorším případě“. Čiší z toho možná nízké právní vědomí M. Topolánka, možná vědomí, že ještě existuje v záloze připravená justiční mafie, která už dokázala zasáhnout v Čunkově kauze. V případě Wolfa platí, že tonoucí se stébla chytá… Rád tomu uvěřil, nic jiného mu nezbývalo.
M. Dalík byl ostatně také při samotném vyvrcholení Wolfovy aféry. Tedy když nutil redaktora ČT Bártka, aby neodvysílal „smrtící“ reportáž ČT o P. Wolfovi. A co na to tehdy M. Topolánek? Ten se vyjádřil, že Wolf je vystaven velkému tlaku médií, který ještě podporuje opoziční ČSSD. Podle Topolánka je dokonce prý „Wolfovi … vyhrožováno smrtí“.
No a jak se chovali představitelé tehdejších koaličních stran v červnu 2008, tedy poté, co Wolf změnil politické barvy? Připomínám, že minimálně špičky těchto stran musely být Topolánkem přesně informovány, o co ve Wolfově kauze jde. Musely vědět, že Wolf má být stíhán pro závažný trestný čin a že se přesto stane ve sněmovně hlasem, který bude odumírající koaliční vládu držet dál při životě. Byl totiž několik měsíců tím pověstným stoprvním hlasem vlády. Představitelé koalice vypouštěli při přestupu Wolfa do vlastních řad kouřovou clonu, jež Wolfa heroizovala jako bojovníka proti režimu osobní moci, brutálnímu tlaku a znásilňování svědomí v ČSSD, které slušného člověka prostě donutí odejít z takové prohnilé strany. A sám Wolf to tehdy korunoval následujícím výrokem: „Chci znovu zdůraznit, že jediným důvodem mého odchodu z poslaneckého klubu a ČSSD je atmosféra vyhrožování a nátlaku, které v ČSSD vládnou, a to jak v Moravskoslezském kraji, tak na celostátní úrovni.“ V podobně hnusném duchu se nesly také výroky ministrů tehdejší Topolánkovy vlády Langera, Schwarzenberga, Julínka ad. (mohu na požádání kdykoliv doložit). A média to všechno – v zájmu zachování pravicové vlády – kryla.
Občanští demokraté ve sněmovně nepodpořili ve své většině vydání P. Wolfa k trestnímu stíhání. Prý proto, že Wolfův případ má politické pozadí.David Kafka dokonce sdělil, že Wolfova firma UT 2002 již uzavřela s ministerstvem životního prostředí dohodu o narovnání a škoda státu tak nevznikla. „Když nevznikla žádná škoda, tak nemohl být žádný trestný čin. Kauza je jednoznačně politická,“ tato slova nevypustil z úst nikdo jiný nežli tehdejší místopředseda ODS a Topolánkovy vlády a dnešní premiér P. Nečas.
A za zaznamenání stojí, jak se P. Nečas vypořádal s tímto mým vyjádřením: „Tak jeho (P. Wolfa) kriminální činnost se nikdy netýkala sociální demokracie. Jeho kriminální činnosti využila ODS ve své době a dostala ho do svého tábora. To je všechno.“ Petr Nečas na to reagoval takto: „Jiří Paroubek musí být hodně nervózní, když pronáší tyto neuvěřitelné a hloupé výroky, kterým přece nemůže věřit ani on sám.“ Bylo to opravdu neuvěřitelné a hloupé? Ne, čas mně dal plně za pravdu. Já se pod to, co jsem řekl před více, než čtyřmi roky mohu bez uzardění podepsat. P. Nečas nikoliv.
Takže, doc. Ing. P. Wolfe, oblafli Vás a půjdete sedět na šest let. Nastal čas, abyste sdělil, kdo s Vámi manipuloval a co Vám slíbil, pokud jeho vábení podlehnete. Teď už nemáte co ztratit.
V každém případě je Wolfův případ vynikající ukázkou morální schátralosti pravicové vlády. Kromě akčního dua Dalík-Topolánek totiž jádro Topolánkovy vlády zůstalo i ve vládě P. Nečase (Nečas, Schwarzenberg, Kalousek, až donedávna Pospíšil ad.). K udržení existence své vlády použili na přelomu let 2008 a 2009 kombinace politické korupce, zastrašování a vydírání. A to vše v souvislosti s poslancem P. Wolfem. Jsou to metody, které jsou naši „demokraté“ schopni použít kdykoliv, kdy bude jejich moc ohrožena.
Jiří Paroubek