Dnešní Řecko a bývalá třicátá léta fašismu
Čekají nás v blízké době dost zajímavé události. Kdo zná historii, ten ví, o čem je řeč. Vinou ekonomie a na ni navázané politiky se pomalu dostáváme - i díky plánu „Řecko“ - do doby Výmarské republiky před nástupem fašismu. Dne 25. ledna 2015 se budou konat parlamentní volby v Řecku. Situace vypadá na to, že ze hry vypadávají tradiční politické strany. Konzervativci Antonyho Samarase, a bohužel, jako opětovně v historii, i socialisté, kteří zradili zájmy svých národů. Nepoučení historií by se měli podívat na tyto dva grafy, které uveřejnil web Neopresse a porovnat si údaje se situací v roce 1935 v Německu. Tabulky ukazují propad důvěry tradičních politických stran a nástup stran nových. Tam, kde vítězila německá nacistická NSDAP, dnes nastupují jiní zachránci, ať už zleva nebo zprava.
U nás zatím žádná skutečně alternativní strana větší podporu nezískala. Co nebylo, však může být. Je jenom otázkou, co se ze Syrizy, Alternativy pro Německo nebo italského Hnutí 5 hvězd vyvine. Řecká Syriza již však oznámila, že hodlá ukončit úsporný program Trojky a v případě vítězství ve volbách se země začne vůči zahraničním věřitelům a finančním institucím chovat jinak. S otevřenou náručí ji přivítají do svého středu země BRICS, jako to udělaly v případě Argentiny, která se vzepřela finančnímu diktátu USA. Tomu se však musí za každou cenu zabránit.
Eurozóna se připravuje na výbuch. Plán Maria, Angely a Wolfganga, jak pomoci příteli Samarasovi k vítězství, je už na stole. Syriza podle předběžných odhadů vede s 30,4 % před konzervativci Samarase s 27,3 %. Socialistický Pasok, naprostý premiant v děsivých korupčních aférách, by získal pouhých 3,2 % a zůstal by dokonce za extrémní pravicovou stranou Zlatý úsvit, která má našlápnuto na necelé 4 %. A jedna nová vlaštovka z Řecka. Tři týdny před volbami oznámil bývalý premiér Papandreu založení nové politické strany.
Jedinou cestou, jak zabránit vítězství Syrizy, je podle Wolfganga Schäubleho, Maria Draghiho a Angely Merkelové vzdání se státní suverenity zemí eurozóny a předání moci do Bruselu, jeho „komisařům“ a centralistické vládě, ovládané ovšem bankéři prostřednictvím ECB. Centrální vláda může rozjet dobré investice a nechat si přitom poradit od Sorose, že válka proti Rusku umožní Evropě nastartovat konečně kýžený hospodářský růst a bankéři rádi poskytnou pro tyto účely Evropanům peníze. Jak jednoduché! Sleduj peníze a všechno pochopíš.
Chudák Angela Merklelová a Wolfgang Schäuble! Ani o svátcích nemají trochu klidu a jsou plně zaměstnáni vypracováváním nouzového plánu na záchranu eurozóny ve stylu „Začněme to dělat jako v USA!“. ECB natiskne peníze a vykoupí státní dluhy od bank a uvolní jim chudákům ruce, aby prý mohli více investovat do ekonomiky. Třeba financovat zbraně pro Ukrajinu či pobaltské země a Polsko a připravit je do boje proti Rusku. Země začnou opět vzkvétat, jako tomu bylo od září roku 1939, kdy to v Evropě a pak na celém světě, začalo opravdu ve velkém.
Jak se stát legálními otroky ECB a Goldíka
Tím, že ECB natiskne peníze a odkoupí od bank státní dluhopisy, za které banky dostávaly zatím úrok, dojde ke klíčovému kroku, který běžný smrtelník nepochopí. Totiž, že se země vzdají definitivně rozhodování o svém státním rozpočtu. A to je konec suverenity národních států.
Do dvou let musí mít každý občan EU, jak bylo řečeno včera rakouským divákům ve zprávách, povinně otevřený bankovní účet, a to i ti největší chudáci ho musí mít. Mít bankovní účet a bankomat kartu bude „lidské právo“. Následuje konec hotovostních peněz a skleněný daňový poplatník. A bude finanční diktatura, o které se nám v socialismu ani nesnilo.
A neptejte se, prosím, jak to, že státy mají zakázáno (kromě USA pochopitelně), aby si půjčovaly u své centrální banky a musí žebrat „na finančních trzích“ a platit jako my v Česku obrovské úroky – peníze, které pak chybí tu na školky, tu na nemocnice, či opravu cest a najednou přijde ECB a může dluhy států financovat? Kdo jí dal toto právo?
Den 14. leden 2015, historický mezník ne/svobody
Tohoto dne přednese předseda Nejvyššího evropského soudního dvora návrh ve věci C-62/ 14, kterým by měl být odsouhlasen návrh prezidenta ECB Maria Draghiho a legitimizován program OTM Evropské centrální banky, který umožnil výkup státních dluhopisů. Pokud se tak stane, pak si Evropský soudní dvůr uzurpoval politický mandát, který je v rozporu s jeho deklarovanými hodnotami. Jeho úkolem bude hnát dopředu proces nedemokratické a násilné evropské integrace. Zespolečenštění soukromých dluhů bank je přesně takovým krokem.
ECB je připravena po tomto rozhodnutí, pokud bude přijato, odpustit Řecku část dluhů a napakovat bankomaty v Řecku pro případ útoku na banky před volbami a tím pomoci tomu, aby zvítězil Samaras. Dávka finanční drogy je pro Řeky připravena. Probuzení poté bude ještě horší. Bohužel ale nejenom pro Řeky. Řecko je Trojským koněm Evropy. Na něm se pak svezeme všichni. Naše pozornost, a zejména pozornost Němců, má být odvrácena v těchto dnech jinam.
Máme tu PEGIDU, opakované pondělní demonstrace v Drážďanech proti islamizaci Evropy. Angela Merkelová vyzvala o vánocích občany východní části Německa, aby se těchto demonstrací nezúčastňovali. Byla za to pochválena zemí, ve které jsou prosazována lidská práva tak, že každý pátek se stínají veřejně hlavy, ženy jsou kamenovány, nesměly donedávna řídit auto a tak dále. Saúdská Arábie je proslovem Merkelové k Němcům nadšena. Kolínská katedrála opět zhasne na protest proti účastníkům demonstrací zítra, tak tohle teď hýbá Německem. Nikoliv to, co čeká evropské občany, dostane-li Evropská centrální banka právo rozhodovat o osudu jednotlivých národů EU.