Parlament má 300 mandátů, z nich 250 se rozděluje podle procentuálního výsledku a 50 získá jako stabilizační bonus vítězná strana. Podle řecké ústavy je vše pevně nalinkováno - 3 dny sestavuje vládu vítěz, 3 dny 2., 3 dny 3. strana. Pokud po 9 dnech není dohoda, jsou vypsány nové volby. Ale tím pro nás zajímavá inspirace končí a začíná politická krize.

Ve volbách před osmi dny (6.5.) vládní strany velké proreformní koalice přišly o 100 křesel z cca 250 na 149. Zvítězila pravo-středová (členka Evropské lidové strany) "Nová demokracie" - 18.65%; která díky stabilizační klauzuli má 108 mandátů. Druhá je koalice silně levicových stran "Syriza", 16,78%, 52 křesel. Sociální demokraté PASOK drtivě prohráli - 13,18% (z 44% v 2009!) a 41 křesel. Zbylých 99 křesel si rozdělili komunisté ze 3 stran, a překvapením bylo 7% pro "Zlatý úsvit" - jasně vyhraněnou neonacistickou stranu.

Takže před osmi dny vítěz voleb lidovec Samaras dostal tři dny, aby sestavil vládu. Ale během 24 hodin svůj pokus složil. Prezident pak pověřil charismatického a mladého lídra druhé nejpočetnější strany "Syrizy" Tsiprase, který své tři dny využil v kampaňovitém stylu (Syrizin raison d'etre je odpor proti Unii, euru, Německu a romantický naivní anarchosocialismus), ale musel rovněž pověření vrátit. Nyní vládu sestavuje úřadující premiér a předseda socialistů E. Venizelos, rovněž neúspěšně. Zítra v úterý budeme vědět víc. Průzkumy mínění naznačují, že "Syriza" by tyto nové volby vyhrála a připsala si tak vítěznou klauzuli. Bohužel, pokud se koalice "Syriza" rozdělí na jednotlivé strany a hnutí, tak by v řeckém parlamentu bylo zastoupeno 18-30 stran a hnutí! V Řecku je samotná demokracie ve vážném ohrožení.

Zítra budou v Řecku vypsány nové volby, pokud nás Řekové nepřekvapí, a po dnešním neúspěšném večerním jednání přece jen sestaví technokratickou vládu, kterou bude sice spojovat nechuť k Evropě, ale i ochota staré dluhy a závazky splácet.

V šeptandě se objevilo, že nejmenší z parlamentních stran, proevropští extrémní socialisté (DIMAR) by mohli podpořit vládu ND a PASOK, ale toto se dosud nepotvrdilo. Rovněž se diskutuje o tom, zda řecká armáda neprovede puč, čímž jednak dlouhodobě zachrání demokracii a jednak vyřeší obtížné postavení Řecka v Unii - bude z něj totiž vyloučeno. Ovšem důstojníci dobře vědí, že by je později čekal soud a věznění, vzhledem k tomu, že by svou vládu mohla udržet proti odporu lidu jedině krvavou represí.

Myslím si, že další řecké volby budou de facto i referendem o tom, zda řecký bankrot bude pokračovat jako řízený či neřízený. Přes politický chaos a naštvanost řeckých voličů zůstávají šetřící programy a plán financování přes Evropský stabilizační fond - EFSF (a splácení půjček Evropské centrální bance -ECB) jedinou alternativou, kterou Řecko má, pokud nechce odejít z eurozóny.

Zatím ještě pokračuje podle plánu Evropská pomoc nesolventnímu Řecku. Minulý týden ve čtvrtek bylo do Řecka posláno z EFSF 4,2 miliardy euro (plánováno 5,2, 1 miliarda zadržena kvůli nejasnostem v sestavování vlády), z toho se ovšem 3 miliardy vrátí zpět do ECB jako splácení její půjčky. ECB drží za 40 miliard euro řeckých dluhopisů, řecké banky mají u ECB dalších 140mld vlastních ("toxických") vkladů.

Pokud řečtí voliči svěří svou důvěru mixu komunistů, neonacistů a anarchosocialistů, bude pravděpodobně na stole legitimní otázka členství Řecka v Unii. Nikoliv však kvůli řeckému dluhu, ale kvůli tomu, že se Řecko od demokracie posune k anarchii a přestane tak plnit politická kritéria členství .

V tomto kontextu se tedy Řecko přibližuje k historické výhybce, která jej možná vyvede načas mimo hlavní evropskou kolej. Pro nás jako pro Evropany vzniká problém, protože na takový rozvod nemáme legální nástroje. Lisabonská smlouva totiž umožňuje jen dobrovolný odchod člena.

Zuzana Roithová