Funkce člena Rady je stále neslučitelná podle §5 odst.1 zákona o Českém rozhlase s jakoukoli funkcí ve veřejné správě. Právně nejasný nástroj - zákon - byl ovšem poslanci nepochopen, stejně jako úmysly zákonodárce při psaní novely zákonů o ČRo a ČT po televizní krizi na počátku roku 2001. Zelenka si přinesl posudky,včetně jednoho z legislativního odboru ministerstva, který zaúkoloval, o tom, že být hlásnou troubou ministra školství Dobeše ve vedoucí pozici (vedoucí jeho odboru komunikace) a kontrolovat nezávislost média veřejné služby je vlastně v pořádku. Protože prodloužená poslušná ruka ministra, potažmo Věcí veřejných se v rozhlase přece hodí...

Poslanci volebního výboru se přiznali (bez rozdílu politické strany), že neví, zda byl zákon porušen, protože neví, co je ,,funkce" a netuší ani, co je ,,veřejná správa". Zdali je to i ministerstvo školství. A tito lidé tvoří a schvalují zákony, ovlivňující miliony osudů. Předseda výboru občanský demokrat Václav Mencl tvrdil, že nerozhoduje na základě stížnosti, i když ta byla poslancům doručena, ale na základě vlastního rozumu. Kdy hodlá rozhodovat o stížnosti, je otázka. Komunistka Levá tvrdila, že když už jednou hlasovala v podobném případě - kauzy členky Rady ČRo a mluvčí hejtmana Zahradníka Marie Ptáčkové - v rozporu se zákonem i zdravým rozumem, bude v tom pokračovat i teď. Zelenka získal měsíční odklad rozhodnutí výboru, právě díky právním posudkům, které byly v rozporu s tím, který Sněmovně vytvořil Parlamentní institut. Kolik právníků, tolik názorů. Zdá se ovšem, že odvolání Zelenky je jen vrcholem ledovce. Protože na volebním výboru leží dalších několik stížností na rozhlasovou radu, kterou chtějí stěžovatelé, některé organizace i někteří poslanci odvolat celou. Dokonce i poslanci ODS... Stejně tak se smráká nad ministrem školství.Možná ale, že bylo tentokrát poslancům Zelenky jen líto. Do konce mandátu má rok a pokud se ho vzdá, tak na školství může taky skončit. Dřív než za rok. Spolu se svým ministrem.

Na veřejnosti se zjevily - abrakadabra - další odposlechy. Jupííí!!!

Každý týden jedny. Možná by na to noviny mohly zařídit zvláštní rubriku. Tentokrát nikoliv štěnice, kterou museli nainstalovat do ministerského auta, protože byla tak obrovská, že potřebovala podvozek. Tentokrát prostě jen někdo nevypnul mikrofony ve sněmovně. Zbyněk Stanjura (ODS) a František Laudát (TOP 09) snad až příliš živě a otevřeně diskutovali o problematice zákona o komunikacích (pozemních) a o tom, komu kdo co dá a jak nenažraný je majitel VV. Zdá se, že volené zástupe lidu už mikrofony, tisk i lid tak nějak netankují. Každý průšvih je jen potvrzením skandálnosti těch předchozích, ale vše jen tiše vyšumí a nic dál se neděje. Jsou takoví hroší....

Nečas odložil ACTA ad acta. Pochopil, že by schvalování neprošlo bez pouličních protestů a občanské kybernetické války. Prozatím to byly demonstrativní DDoS útoky se změnou internetových stránek, ne faktická likvidace hardware či počítači ovládaných zařízení. Ale i na to může dojít. Asi by to nebylo tak ouplně v pořádku. Možná, že ACTA definitivně zmizí. Možná by se ani ve Sněmovně nenašlo 101 poslanců ochotných pro smlouvu hlasovat. Senát už ústy sociálního demokrata Zdeňka Škromacha, který navštívil demonstraci proti ACTA, řekl ,,No pasaran". ČSSD tak hodlá být senátní ¨pojistkou zdravého rozumu.Piráti se vzbouřili, s nimi naivně optimističtí prvovoliči i znechuceně frustrovaní liberální druhovoliči. Někteří mladí už předvolební podvod pochopili. Všichni ještě ne. Nicméně všichni stahují a sdílejí kde co - od učebnic přes muziku po porno. Dlužno dodat, že navzdory tomu, že tu smlouvu vláda bezhlavě a bez přečtení podepsala, stejně jako jiné vlády v jiných zemích, Piráti uměli udělat skvělou kampaň i v mrazech, takže všechny přesvědčili o tom, že ACTA je prasárna. Je. Škoda, že jiné strany, zaštiťující se ochranou lidských práv, tak aktivní a nápadité nebyly.

Škoda, že ani ostatní protestní skupiny neumí takhle zaktivizovat veřejnost. Možná by pak stálo za to postupovat s parlamentem stejně, jako při nákaze nemocí šílených krav či jako ve filmu V jako Vendeta. Masku z filmu používá nejen hackerská skupina Anonymus, ale i další západní masové antisystémové a hacktivistické skupiny - španělští,,Rozhořčení", hnutí "Occupy Wall Street" a další. Občanům, zejména těm mladým, v mnoha zemích dochází trpělivost s jejich otci a dědy.

Mediální realita může být ale jinde ve světě úplně jiná... Zatímco v Česku extenzivní výklad zákonů Úřadem na ochranu osobních údajů zakazuje zveřejňovat na internetu záznamy jednání z radnic, Myanmar je připraven přijmout nový mediální zákon, který by ukončil půl století tamní těžkopádné cenzury.

Evropský soud pro lidská práva v úterý odmítl stížnost na invazi do soukromí princezny Caroliny z Monaka, jeden ze dvou potenciálně průkopnických rozsudků, dodržující právo médií na zprávy o celebritách. Princezna Caroline a její manžel, princ Ernst August von Hannover, podali žalobu,v níž tvrdili, že jejich právo na soukromí muselo být porušeno v Německu v roce 2002 poté, co časopis Frau im Spiegel zveřejnil fotografii z páru během lyžařské dovolené v době, kdy princeznin otec, princ Rainier, byl nemocen. Německý soud potvrdil právo médií podat zprávu o tom, jak se královská rodina vyrovnala s nemocí Rainiera a jak jeho děti ,,sladily své povinnosti v rámci rodinné solidarity s legitimními potřebami jejich soukromého života". Štrasburský soud potvrdil rozhodnutí německého soudu, že princezna Caroline a její právníci nepředložili žádné důkazy, že fotografie vznikly ,,v atmosféře všeobecného obtěžování", nebo že byly pořízeny tajně. Druhým rozhodnutím zvrátil evropský soud předběžné opatření hamburského soudu z roku 2005 k zastavení vydavatelství Axel Springer resp. německého Bildu, aby nebyly publikovány články o známé televizní hvězdě, která byla zatčena na základě obvinění z držení kokainu. Federální soud v Německu později potvrdil příkaz. V obou rozsudcích Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku odkazoval na často složitou rovnováhu mezi právem médií na vyjadřování a právem jednotlivce na soukromí.

Svoboda slova, kterou přinesl internet, se dá vykládat různě. Prokremelská mládežnická skupina chce zdiskreditovat opoziční aktivisty a média. Zjistilo se to na základě soukromých e-mailů, hacknutých skupinou ruských Anonymous. Skupina nahrála stovky e-mailů z účtů Federální agentury pro mládež, v nichž je korespondence mezi Vasilijem Jakemenkem, vůdce skupiny mladých lidí ,,Naši" a nyní šéfem federální agentury, její mluvčí Kristinou Potupčikovou a dalšími aktivisty. E-maily popisují platby ,,trollům" - novinářům a bloggerům za provokace na na blogu LiveJournal během protestů opozice. Potupčiková odmítla potvrdit nebo vyvrátit pravdivost e-mailů, ale zdá se, že její e-mail byl hacknut. Taky.

Řecká média zasáhla naplno finanční krize. V zemi žije 11 milionů lidí, podobně jako v Česku. Řekové až do nedávné doby využívali nepřeberné množství prodejen, 10 kanálů zpravodajství, více než 15 deníků a další měsíčníky. V roce 2011, ztráty hlavních mediálních skupin dosáhly částky 108 milionů eur, zatímco novinové prodej propadl v rozmezí 9 - 20 %, po poklesu v rozsahu 25 - 30 % v roce 2010. Situace není o nic lepší ani u veřejně financovaných médií - tři kanály a internetová televize, stejně jako polostátní tisková agentura ANA snižují o 25 procent plat redaktorům, škrtají výdaje a propouštějí.

Německá mezinárodní veřejnoprávní televizní stanice Deutsche Welle prošla celkovou proměnou -má nový program, nové webové stránky a nový firemní design, dostala internetovou stanici broadbandtvnews.com.

Írán zprovoznil svůj nejnovější cizojazyčný zpravodajský satelitní kanál - státem financovanou Hispan TV pro španělsky mluvící diváky. Cílem je ,,oslovit miliony lidí v Latinské Americe, USA a Evropě." Írán financuje i arabský kanál Al-Alam a anglicky hovořící televizní kanál Press TV. Část programů chce také nabídnout v turečtině, francouzštině a urdštině.

Svět médií veřejný prostor se štěpí. Na jedné straně nesporný přínos z demokracie a možnosti publikovat pro každého, na druhé straně přehlcenost balastem, dezinformacemi a stoupající agresivitou. Mediální hack reality má ambivalentní výsledky. Politický reality hacking spoléhá na narušení všednosti a vylepšování každodenní komunikace za účelem probuzení politického a komunitního uvědomění většího počtu obyvatel. Současnost ovšem nepřipomíná Monty Pythony, ale buffer overflow.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Irena Ryšánková