Patří sem, že ve věci musí být činné příslušné státní zastupitelství a každý má právo na zákonného soudce. Pokud je ve věci činný nepříslušný státní zástupce, je to vada, která může mít za následek neúspěch pozdější obžaloby. Je-li činný nepříslušný soudce, je to neústavní.

Trestní řízení dozoruje a obžalobu podává to státní zastupitelství, kde se čin stal. V případě Ratha se trestný čin stal ve Středočeském kraji, snad část jednání proběhla v Praze. Z těchto dvou krajů ze zákona měl být určen státní zástupce i soudce pro jeho případ. Nicméně dnes je řešena v severních Čechách, kam trestní oznámení předal nejvyšší státní zástupce. Při vzpomínce na mediální a politický řev u odnětí a přikázání věci J. Čunka, kdy trestní stíhání místo příslušného státního zastupitelství ve Vsetíně, dozorovali nezákonně v Přerově, než bylo přikázáno do Jihlavy, a ticho vůči tomuto postupu nejvyššího státního zástupce, se musí dojít k závěru, že se neměří všem stejně.

Příslušnost státního zastupitelství není upravena ústavou, jen zákonem. Je tedy možné, že zákon stanoví, že státní zástupce dozorující trestnou činnost může být libovolně určen vyšším státním zastupitelstvím. Pokud však zákon stanoví, že se místní příslušnost odvozuje od místa spáchání trestného činu, musí se dodržovat. Ústavně je garantováno právo na zákonného soudce. Zákonným soudcem je v přípravném řízení trestním soudce, který působí u okresního soudu v obvodu dozorujícího státního zástupce. Ovšem zákon předpokládá, že to bude opět tam, kde se trestný čin stal. Tím, že se změní dozorující státní zastupitelství, změní se i soudce rozhodujícího o vazbě a to již má ústavní rozměr. Byli jsme svědky situace, kdy ústecký soudce cestoval do Prahy. Státní zástupce si jakoby dovezl svého soudce na rozhodnutí o jeho návrzích. Pokud se připustí volnost příslušnosti v dozorování trestního řízení u státních zástupců, rozhodně se to nemá týkat soudců. Ustanovení zákona, které to dnes připouští, by mělo být změněno. Před soudem je státní zástupce stranou řízení, stejně jako obviněný. Mezi stranami má platit rovnost zbraní. Pokud jedna strana sporu, může svým opatřením změnit příslušnost soudu a obviněný takovou možnost nemá, je porušena rovnost zbraní a férovost soudního procesu.

David Rath má právo na dodržení zákona, i když jej on sám porušoval.  Právo na zákonného soudce je jedním ze základních práv. Zákon umožňuje vyššímu státnímu zastupitelství věc odejmout nižšímu a přikázat jinam. Příslušnost může být změněna i tím, že se spojí skutek s jiným činem spáchaným v jiném kraji. Takový krok však musí být řádně odůvodněn a obhajoba má právo žádat jeho přezkum i Ústavním soudem, pokud bude mít za to, že obviněný byl v důsledku tohoto kroku svévolně odňat zákonnému soudci. Libovolně měnit místní příslušnost státního zástupce a tím i soudce, je pochybné. To odporuje textu zákona a ústavy. Samozřejmě zastánci materiálního jádra ústavy tímto jádrem odůvodní i tuto věc. Stejně jako němečtí právníci materiálním jádrem ústavy obhajovali „právnost“ noci dlouhých nožů, protože tímto jádrem pro ně byla vůle vůdce a nacionálně socialistické právní přesvědčení. A komunističtí právníci tím odůvodňovali popírání platných právních norem, pokut to bylo potřeba z důvodu třídního boje a socialistického právního vědomí, což bylo materiální jádro komunistické ústavy. Pokud se však právo nemá rozpadnout, je nutné dodržovat znění právních norem. Svá práva mají i obvinění z trestných činů.

Pro Prvnizpravy.cz
Zdeněk Koudelka