Mnoho z lidí, kteří na přelomu roku zaznamenali výše uvedené výroky, si zprvu mohli myslet, že jde o jeden z žertů, jimiž se tradičně hemží oslavy příchodu Nového roku. Zjistili však, že o žádné vtipkování nejde. Názory prezentoval v samém závěru roku 2016 v rozhovoru pro vídeňský Kronen Zeitung rakouský kardinál Christoph Schönborn, s nímž církev mimochodem počítala v roce 2005 i 2013 na post papeže.
Poté, kdy i německá kancléřka Merkelová upustila od svých demagogických striktních názorů, že „terorismus nepřišel s uprchlíky“ (viz její projev in Bundestag, září 2016) znělo Schönbornovo prohlášení odmítající i po krvavých vánočních událostech v Berlíně specifické nebezpečí islámského terorismu, značně absurdně. Lze zcela pochopit obavu lidí z masového přívalu migrantů, když i Merkelová, dosud úporně bagatelizující negativní dopady uprchlické krize, byla pod tíhou berlínského masakru přinucena ve svém novoročním poselství přiznat, že „je obzvlášť trpké a odporné, když teroristické útoky páchají lidé, kteří v naší zemi údajně hledají ochranu."
Ve chvíli, kdy strach o život v důsledku islámského terorismu oprávněně dolehl i na obyvatele střední Evropy včetně Česka, lze Schönbornovy názory o tom, že muslimům nelze vytýkat, chtějí-li islamizaci Evropy, („protože konkurence mezi náboženstvími je stará, jako sám svět“) vnímat jako cynické. A nic na tom nezmění jeho tvrzení, že lidé si sami mohou za to, že křesťanství v současné době vyklízí v Evropě pozice (kardinál arg.: "V Nizozemsku se prodává jeden kostel za druhým, když jsou pro nás supermarkety důležitější, než evropské křesťanské kořeny..."). Lze totiž jen stěží očekávat, že „život bez křesťanského boha“, jenž dle rakouského kardinála devastuje evropskou společnost, vyléčí v Evropě nastoupení islámu.
Islamizaci nelze bohužel oddělit od islámského terorismu. Je historicky potvrzeno, že islám se (na rozdíl např. od buddhismu) šířil vždy militantní formou. Je známo, že jedna z největších bitev 17. století odehrávající se v září 1683 u Vídně, byla jednou z klíčových událostí v konfliktu mezi křesťanskou Evropou a islámem.
Vítězství 70 000 vojáků říšské, habsburské a polské armády nad 150 000 armádou, kterou vedl osmanský vojevůdce Kara Mustafa Paša, znamenalo ukončení turecké islámské expanze do Evropy. Co by znamenalo Pašovo vítězství, je nabíledni. Důsledky by byly patrné dosud.
Ačkoli lze namítat, že rakouský kardinál Christoph Schönborn je filozof a takto je zapotřebí jeho myšlenky o výměně náboženských kultur a jejich konkurenci vnímat, přesto si je nutno uvědomit, že je pronáší v dnešní explozivní době, kdy není prostor ani nálada na poklidný, dalo by se říci „kavárenský“ intelektuální diskurz. Nelze se proto divit, jakým způsobem si Schönbornovu myšlenku o pochopení snahy muslimů islamizovat Evropu vyloží řada (obyčejných) lidí kupř. ve světle berlínského masakru.