Írán provedl přímý raketový útok na Izrael. Večer 13. dubna odpálil desítky bezpilotních letounů a raket na Izrael v reakci na zničení budovy íránského konzulátu v Sýrii 1. dubna a zabití 13 osob. Útok trval asi pět hodin. Izrael uvedl, že sestřelil 99 % raket a dronů, které na něj byly vypáleny. To je jedna strana mince. Ta druhá: 300 let se Irán nevydal nikam válčit.

Skutečnost, že po 300 letech došlo k útoku na jiný stát z vlastního území představuje hlavní význam a výsledek událostí předvčerejší noci. Přitom vojenský aspekt úderu, škody nebo dokonce izraelské odvetné akce nejsou tak důležité. Ani to, že veřejně USA, Velká Británie, Irán a další země nechtějí velkou válku. Ale malá se některým z uvedených zemí hodí. Proč?

Zmiňuji se o vydírání, o této nepříjemné možnosti použití jaderných zbraní proti Iránu, protože o těchto plánech se skutečně diskutuje. Izraelský tisk píše: Izrael má příležitost, která se pravděpodobně už nikdy nebude opakovat, zaútočit společně se Spojenými státy na hlavu teroristické osy, Írán.  A současně John Bolton, známý jestřáb a bývalý poradce prezidenta Donalda Trumpa pro národní bezpečnost, vyjadřuje naději, že Biden se nesnaží Netanjahua odradit od útoku na íránská jaderná zařízení.

To je ruský standard, který nikam nevede, nikdo se jim řídit nebude do té doby, než Rusko vojensky porazí západní koalici na Ukrajině a klíčové státy podporující tu či onu stranu konfliktu tam nebo jinde ve světě otevřeně přiznají, že se jedná o antropologickou válku, tj. válku na dlouhá léta, možná desetiletí. Proč? Protože útok Izraele a odveta Iránu dokázaly, že stále ještě existuje fungující unipolární svět pod vedením USA a Velké Británie.

Připomínám, že Kongres se měl konat v německém Mnichově, ale kvůli odporu ze strany vůdců pravoslavných a reformních komunit se Herzl rozhodl přenést setkání do Basileje.

Proto při hledání odpovědí a při každé analýze nelze ignorovat Kongres, mezitím dosažené výsledky, včetně skutečnosti vyhnání Palestinců. Většina z nich opustila zemi v letech 1947 až 1949. Pak přišla druhá vlna vyhánění v roce 1967, a nyní vidíme třetí vlnu, tsunami. Je způsobené snahou vyřešit problém silou bez morálky, etiky a akceptování pravidel vedení války, zastrašováním palestinského obyvatelstva a vyhnáním lidu z jeho domovů.

Útok na iránské velvyslanectví a iránská odveta proto nemusí být, a s pravděpodobností hraničící s jistotou nejsou reakcí na útok Hamásu (odkojence Britů) ze 7. října loňského roku. Skutečnost, že Izrael kontroluje, a snaží se kontrolovat oblast, která je domovem zhruba stejného počtu Palestinců a Izraelců představuje logickou příčinu eskalace ve vztahu mezi Izraelem a Íránem, a pohodlnou zbraň hromadného odvádění pozornosti veřejnosti. V daném případě od problému Izraele v Gaze a s občany Gazy, jehož řešení je v nedohlednu. Proč?

V této souvislosti připomínám skutečnost, že Izrael a zejména jeho tajné služby byly a jsou v Íránu aktivní dlouhá desetiletí. Tuto činnost zpomalila iránská revoluce, jejíž vůdci (Šiíté) byli a jsou k palestinskému problému a osudu Palestinců (Arabů) mnohem pozornější než arabské země. To vysvětluje do značné míry neústupný postoj Íránu vůči Izraeli. Ale ve skutečnosti problém je nuancovanější, složitější a citlivější, a proto ve veřejnosti téměř nediskutovaný.

Nevidím proto ani důvod proč by se neměla vytvořit nová organizace v případě, že Izraeli se podaří zničit Hamas. Za pár let bude vytvořena nová struktura, protože dokud Palestinci budou pod tlakem, jako dnes a nedostanou možnost vést a být odpovědni za vlastní život, vždy bude existovat odpor. Takový je zákon fyziky. Tlak, budí protitlak. A také proto, že Izrael vede vojenské operace prakticky proti civilnímu obyvatelstvu a jedná beztrestně. Proč je tomu tak?

Irán zvýšil svoji váhu a zkvalitnil svoji roli nejenom v regionu svým principiálním postojem vůči Palestincům. Nejde ani tak o přiznání a konstatování, jako spíše o to, co je spravedlnost, co je vlastní kultura a civilizace. Civilizace totiž ztrácí na životaschopnosti, když dovolí útlum, nebo dokonce se zřekne vlastní kultury, hodnot a jazyka. O konceptu spravedlnosti a práva na důstojný život, jako sil zahraniční politiky, nemluvě. Proto současná západní politika není akceptovatelná a správná pro Irán, a v podstatě ani pro Evropu. O české kotlině nemluvě.

To samé ale nelze tvrdit o arabských nebo muslimských národech. Proto solidarita muslimů nebo solidarita Arabů ke svým vládnoucím elitám je rozdílná a ve srovnání se solidaritou vládnoucích elit s USA a Velkou Británií prakticky bezvýznamná. Jinými slovy, vládnoucí třída v arabských zemích má mnohem blíže k vládnoucí třídě ve Spojených státech a Británii než ke svému vlastnímu obyvatelstvu. Přestože je veřejné mínění v Jordánsku, Saúdské Arábii a všech ostatních arabských zemích na straně Palestinců, nedojde k nějakým vážným střetům.

Vývoj situace po odvetě a hodnocení historických faktů indikují, že se Izrael tentokrát přepočítal: Izrael se v důsledku íránské reakce opět stane obětí. Ve skutečnosti se obětí již stal. A proto bude snazší pomoci této oběti (Izraeli) než zemi (Gáze), která za posledních šest měsíců ztratila cca 33 000 civilistů díky Izraelským vojenským akcím.

Kromě toho podpora západních elit, křesťanských sionistů a výborná hra Izraele v roli oběti, dokazují unipolaritu světa, množství výzev a úkoly před prezidenty Putinem a Si a nově rodícími se organizacemi a institucemi.

Reakce Západu na situaci v pásmu Gazy jsou velmi mírné, na porušení tabu útokem na velvyslanectví v Damašku prakticky žádné. Žádná země nepřerušila vztahy s Izraelem. Nikdo nemluví o sankcích proti Izraeli. Nikdo nemluví o vojenské akci proti Izraeli. Z uvedených skutečností vyplývá, jak jsem konstatoval předem, že svět stále funguje podle pravidel Spojených států a Velké Británie. V Moskvě i Pekingu si to uvědomují. Doufám, že z toho vyvodí patřičná opatření. Především v kontextu speciální vojenské operace na Ukrajině.

Pokud bude předem zmíněný a v patové situaci se nacházející zákon amerického Kongresu přijat v důsledku toho, co se nyní stalo mezi Íránem a Izraelem, ovlivní to bojeschopnost ozbrojených sil Ukrajiny. V tomto případě mohou být důsledky pro Rusko významné. Skutečnost, že je jeden pán a vlády cizích států se podle toho chovají, zvětší riziko pro Evropu.

K velkým chybám Izraele počítám skutečnost, že Izraelské obranné síly vedou válku v pásmu Gazy proti civilnímu obyvatelstvu již sedm měsíců. Kromě vysokého počtu obětí tento konflikt dosud Izraeli nic podstatného nepřinesl. I proto jsem přesvědčen, že jedním z cílů útoku na velvyslanectví, kromě těch operačních, bylo odvést pozornost i od rétorických neshod mezi vládami USA a Izraele. Proto útok hodnotím jako zbraň hromadného odvádění pozornosti.

Za velkou chybu budu považovat odvetu Izraele, kterou mnozí jestřábi si přejí, a která se nabízí před Pesachem, židovskými Velikonocemi. Tématem židovského svátku pesach je návrat k fyzické svobodě a náročný proces, kterým je proměna člověka s otrockou mentalitou v člověka vědomím svobodného. Pesach (tj. překročit) připomíná biblický mýtus o otroctví Izraelitů v Egyptě a úsilí jejich vůdce Mojžíše vyvést je pod vedením Boha zpět do Izraele.

Jeví se mi na základě hodnocení veřejně dostupných informací a na základě povrchní lingvistické analýzy, že diskuse o neshodách mezi Spojenými státy a Izraelem patří do kategorie slovní potyčky. Proč? Prezident Biden nemá potřebu kritizovat Izrael, a mohl by z technických důvodů přerušit vojenskou pomoc. Problém je ale v tom, že my bychom to pochopili, ale Američané a křesťanští sionisté ne. Proto se nabízí nezvětšovat rozsah existujících neshod.

V důsledku války v pásmu Gazy je více než 60 procent Izraelců přesvědčeno, že IDF nedělá dost pro vítězství. To znamená, že Benjamin Netanjahu není sjednocujícím článkem vládní koalice, a odráží veřejné mínění v menší míře než jeho konkurenti. V některých ohledech zůstává Benjamin Netanjahu jedním z nejzdrženlivějších politických vůdců, protože jeho soupeři, jestřábi, jsou mnohem více agresivní.

V islámské eschatologii existuje představa, že kdyby Židé postavili Třetí chrám, nebude to chrám židovského boha, ale chrám lháře, Antikrista a začátek světové války.

V tomto kontextu je na bíle dni připomenout, že íránští generálové Islámských revolučních gard byli zabiti v Sýrii izraelskou raketou. A že v současné době probíhá eschatologická mobilizace Izraele s cílem radikálů vyhodit do povětří Al-Aksá. Nelze proto vyloučit, že dochází i k eschatologické mobilizaci šíitů v Iránu. Vlivní v USA, Velké Británii a Rusku to jistě vědí lépe, než mohu vědět já. Proto mají obavy z velké války s nedozírnými následky a vybízí ke zdrženlivosti. Na tomto místě se vracím k moderní politice a setkání 42. prezidenta Spojených států Bill Clintona s bývalým izraelským premiérem Barakem a bývalým prezidentem Palestinské národní samosprávy Arafatem před odchodem Clintona z úřadu.

Netanjahu, který vzlétl se svým Boeingem 767-338 do vzduchu během íránského útoku v noci 14. dubna a kroužil nad Beerševou ještě dlouho poté, co útok skončil, podle neověřených zpráv řekl: Jsme připraveni udělat proti Íránu cokoli a neočekáváme slitování pro žádného Íránce.

Jestliže předem uvedené je pravda, znamená to, že Izrael je připraven zvýšit teplotu na bojišti. Nelze proto vyloučit reakci do 22. dubna, před židovským svátkem Pesach. A nedej Bůh, dojde-li k bombardování Al-Aksá. To by bylo příliš pozdě na hledání viníka a míru na světě.

Evropským politikům, včetně českých, a kandidátům do EP, kteří mudrují jako mladá a krásná o podpoře vojenského průmyslu po vzoru USA jako páteře prosperity a kvality života v české kotlině, si dovoluji připomenout, že Židé budují budoucnost tak, jak ji chápou a považují ji za nezbytnou pro sebe. Jsou stejně jako my, lidské bytosti, které v rámci svého nábožensko-mystického světonázoru vytvářejí budoucnost vlastníma rukama. Souhlasu netřeba.