představovat si budoucnost je dnes těžší než kdy jindy. Tempo změn je rychlejší než kdykoliv v minulosti. Vývoj již dávno není lineární, ale skokový a často nepředvídatelný. Právě v takovém prostředí je nesmírně důležité sledovat a vyhodnocovat trendy a na tomto základě vytvářet a sdílet vize o dlouhodobém rozvoji, které slouží jako základ pro dlouhodobé plánování.

Svou vizi o rozvoji světa do roku 2030 přijala v minulém roce Organizace spojených národů – zformulovala ji do 17 Cílů udržitelného rozvoje, které zachycují rozvoj v jeho úplnosti. Věnuje se nerovnostem, zdraví a důstojné práci, udržitelnému zemědělství i zdrojově šetrným ekonomikám. Česká republika bude mít, jak doufám, již brzy i svou vlastní vizi a strategii rozvoje do roku 2030 – strategický dokument s názvem Česká republika 2030. Jeho úkolem je posloužit jako základní orientační bod pro státní správu při tvorbě veřejných politik. Příkladem by měl být samosprávě a inspirací soukromému a neziskovému sektoru. Česká republika 2030 v šesti klíčových oblastech shrnuje, kam rozvoj České republiky dospěl, jakým čelí rizikům a jaké ho čekají příležitosti. Pro každou oblast formuluje strategické i specifické cíle.

Česká republika 2030 vychází ze dvou hlavních přístupů – kvality života a udržitelnosti. Perspektiva kvality života nám připomíná, že pokrok ve společnosti nelze hodnotit pouze ekonomickými ukazateli. Například HDP roste i v případě, když stojíme v dopravní zácpě a spotřebováváme benzín – příspěvek ke kvalitě života je však přinejmenším sporný. Kromě makroekonomického hlediska se musíme soustředit také na jednotlivce, rodiny a společenství v různých stránkách jejich životů. Česká republika 2030 proto navrhuje sledovat rozličné parametry kvality života, jako je zdravotní stav, rovnováha mezi prací a soukromým životem, vzdělávání a dovednosti, mezilidské vztahy, občanská angažovanost, kvalita životního prostředí, osobní bezpečí a subjektivně vnímaná životní pohoda.

Princip udržitelnosti nám připomíná, že rozvoj společnosti ovlivňují fyzické limity planety a krajiny. Většina přírodních zdrojů je konečná a jejich nadměrné čerpání může naši společnost poškodit a je v podstatě rozvojem na dluh. Česká republika 2030 akceptuje, že člověk je součástí přírody; soustřeďuje se však na lidi a jejich potřeby. Zákon o životním prostředí z roku 1992 říká, že „udržitelný rozvoj je takovým rozvojem, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím.“ Perspektiva udržitelného rozvoje se v posledních letech stala hlavním názorovým proudem politické debaty v Evropě i ve světě. Řeší totiž palčivé výzvy současného světa, jimiž jsou změny klimatu, demografické změny, ztráta úrodné půdy či narůstající nerovnosti. Stará se také o narůstající propojování současného světa, které nutí vidět jej v souvislostech a brát ohled na zodpovědnost každého státu vůči globálnímu společenství.

Strategickému rámci předcházel téměř dvouletý proces příprav. Do jeho přípravy se v různých fázích zapojilo přes 500 osob z různých institucí a organizací. Dokument byl průběžně představen, projednán a konzultován na mnoha fórech, včetně veřejné elektronické konzultace přístupné široké veřejnosti, která byla první svého druhu v české státní správě.


Dámy a pánové,
pokud chceme do roku 2030 zajistit vysokou kvalitu života pro všechny obyvatele České republiky, aniž bychom ohrozili kvalitu života budoucích generací, budeme muset udělat velké změny. Budeme muset opustit růstový model založený na zahraničních investicích a nízkých mzdách a posílit domácí podniky, zejména malé a střední, ve kterých se skrývá velký růstový potenciál. Jedná se o kvalitativní skok, který se neobejde bez změn v systému vzdělávání a tvorby i využívání inovací. Vzdělávání bude muset také reagovat na ohromné změny, které se již nyní dějí na trhu práce. Postupující robotizace a digitalizace jsou velkou příležitostí pro postupné odstraňování rutinní práce a rozšíření volného času, pokud ovšem nenabídneme jiná pracovní místa, například v zelené či stříbrné ekonomice, mohou ohrozit zaměstnanost. Nečelíme ovšem pouze změnám technologickým a společenským. Velkými výzvami do budoucna bude naše schopnost přeměnit zemědělské hospodaření, tak aby zajistilo potravinovou bezpečnost a zároveň nevedlo k ekologickým rizikům, jako je kontaminace vod hnojivy či stále větší degradace půdy.

Zmínil jsem jen několik oblastí – u všech je však zjevné, o jak komplexní problémy se jedná a kolik energie, důvtipu a dobrého rozhodování si vyžádá jejich postupná transformace. Do centra naší pozornosti se proto nutně musí dostat i sama otázka vládnutí. Odpovědí na zmíněné výzvy není vláda odborníků, filosofů či jakékoliv jiné technokracie, ale vytváření důvěry v instituce i lidi kolem nás, v demokracii, otevřenou veřejnou debatu a společnost, která každému zaručí důstojnost a svobodu.

Dámy a pánové, věřím, že v krátké době dojde v meziresortním připomínkovém řízení k vypořádání všech připomínek k dokumentu Česká republika 2030, aby jej vláda mohla projednat a schválit a poskytnout této republice tolik potřebný dlouhodobý nadresortní dokument. Děkuji všem, kteří jste se podíleli na přípravě strategického rámce Česká republika 2030, a doufám, že bude dobře sloužit nám všem.