Sice to byla pocitově desetiletí, ale jeho pětiletá vláda rozhodně nebyla ověnčena vavřínem úspěchů, což pocítili zejména Češi, kterým sliboval ukončení dvojí kvality potravin. Se jménem odcházejícího předsedy se tak budou spojovat nejvíce jeho nechvalně slavné alkoholové taškařice na oficiálních zasedáních EU a zahraničních cestách, ale hlavně vejde do evropských dějin jako někdo, za jehož vlády poprvé došlo k odchodu členské země z EU.

S Junckerovým jménem je kromě brexitu spojen i skandál LuxLeaks. V tomto případě vyšlo na povrch, že až 340 nadnárodních firem uzavřelo s Lucemburskem tajné dohody, aby mohly platit nižší daně. To způsobilo ztrátu miliard eur zemím, v nichž tyto podniky vytvářejí zisk. Důvěryhodnost a efektivita Evropské komise v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a škodlivé daňové soutěži v rámci EU, byla oslabována kontroverzní úlohou, kterou ve skandálu LuxLeaks hrál její stávající předseda Jean-Claude Juncker. Ten byl téměř po dvacet let lucemburským premiérem a ministrem financí. Juncker nikdy neosvětlil svou vedoucí úlohu při zavádění a prosazování Lucemburska jakožto kvetoucího offshorového finančního centra na úkor ostatních členských států EU. Považuji za neuvěřitelně paradoxní, že Evropský parlament, který má za úkol kontrolovat Evropskou komisi, není schopen upozornit na to, že předseda Komise Juncker udělal dříve z Lucemburska daňový ráj a že tedy není trochu divné, že proti nim bojuje.

Komise nehnula prstem pro Katalánce a ani Kurdy. Juncker se v médiích do Trumpa sice pouštěl, ale v Bílém domě se tvářil jako školáček a šel mu na ruku. Komise navíc vyjednávala smlouvu o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), která byla vyjednávána potají, pod vlivem korporací a jejíž vyjednávání zastavil až Trump, který od té doby vede s EU celní válku. Namísto toho Komise uzavřela a předložila dohodu CETA, která se ve svých principech neliší od smlouvy TTIP a byla vytvořena za účelem další privatizace a deregulace veřejných služeb. To v důsledku může vést k ohrožení zdraví spotřebitelů a práv zaměstnanců.

Slavně nedopadla ani revize zmíněných evropských občanských iniciativ (ECI). Přes některé pozitivní body navrhované změny i nadále omezují šance na vznik nových úspěšných iniciativ v důsledku značných překážek, jako je například přerušení jednotlivých systémů elektronického sběru dat, jelikož by nyní Komise měla zřídit a provozovat centrální online systém sběru prohlášení o podpoře. Jelikož tato reforma vážně poškodila příležitosti občanů EU k účasti na evropské demokracii, nemohla jsem ji podpořit. ECI je jediným nástrojem, který může spojit občany EU, aby získali přímé a formální slovo v politických procesech EU a revize nenapravila to podstatné. Není přece možné, aby Komise ignorovala výsledky roční práce aktivistů. Pokud jsou splněny všechny Komisí dané podmínky, pak by měla přetavit ECI do legislativního návrhu tak, aby na rozdíl od nikým nevolené Komise, rozhodli přímo volení zástupci v Evropském parlamentu. Pokud nedojde k této změně, stane se z naděje, že se občané budou podílet na rozhodování vícekrát než jednou za pět let a že jim EU přiroste více k srdci, naprostý výsměch a docíleno bude opaku.