Michal Kraus: Quo vadis, ČSSD?

KOMENTÁŘ

V novodobé historii ČSSD se téměř každý z předsedů strany pokoušel rozhýbat stojaté vody členské základny se snahou o modernizaci rozhodovacích mechanismů, zejména při jednáních o personálních otázkách strany.

16. června 2014 - 07:00

Tento záměr je logický a nezbytný, protože kvalita činnosti, význam a postavení strany je do značné míry odvislý od kvality řídících kádrů či zastupitelů strany, a to na všech úrovních. Zatímco Miloš Zeman se snažil sociální demokracii implantovat rozhodování o stranických lídrech na všech úrovních pouze na základě čisté statistiky výsledků voleb a nárůstu členské základny bez ohledu na míru podílu toho či onoho funkcionáře na těchto číslech, Jiří Paroubek zase prosazoval poněkud kanibalizující princip viny a také přímou volbu předsedů strany na všech úrovních, ze které nakonec sešlo.

Bohuslav Sobotka se od počátku svého funkčního období netajil záměrem zavést při rozhodování o zásadních otázkách politiky ČSSD vnitrostranické referendum. Dvakrát odešel z ÚVV ČSSD s nepořízenou (referendum o vstupu ČSSD do vládní koalice, referendum o koaliční smlouvě), napotřetí ale uspěl s referendem o řešení vnitrostranických otázek, týkajících se, jak jinak, otázky výběru stranických lídrů, tentokrát na kandidátky ČSSD pro všechny stupně zastupitelských orgánů.

Samotné rozhodnutí ÚVV ČSSD o konání referenda, včetně výsledků hlasování o něm, je pozitivní zprávou, protože předseda strany získává nástroj, jak komunikovat přímo s celou členskou základnou prostřednictvím sice nijak levného, ale zcela jistě velmi užitečného korespondenčního referenda.

Tento způsob konání referenda je navíc významným nástrojem kontroly samotného stavu členské základny. Vedení strany snadno zjistí z počtu nedoručených či nedoručitelných dopisů (pokud je pošťáci nehodí do stoupy, ale vrátí s doložkou adresát neznámý), kolik má ČSSD mrtvých duší s neexistující adresou.

Z celkového počtu odpovědí, ať už jakýchkoli, zase zjistí míru ochoty členů s vedením strany spolupracovat. Určité obavy vedení ČSSD z tohoto výsledku jsou zřejmé z nastavení kvóra platnosti referenda na pouhých 25%  hlasujících členů, a to i přesto, že doba na konání referenda bude několik týdnů. Faktem je, že měsíc červenec bývá i v ČSSD časem prázdnin, potom je ovšem otázkou, proč nebylo referendum posunuto na září či říjen. Na jeho vyhodnocení před sjezdem, který se bude konat až v březnu 2015, by bylo jistě dostatek času.

Za naprosto tragický, možná spíše tragikomický, však považuji samotný obsah referenda, hlavně jeho první dvě otázky. A to zejména vzhledem k nadějím, které s očekávanými výsledky hlasování spojují vedoucí představitelé strany. Tedy se zvýšením demokratického principu výběrů kandidátů pro volby do zastupitelských orgánů a se zvýšením jejich odborné způsobilosti a také zvýšením přitažlivosti pro voliče, nečleny ČSSD, kterých je v každém druhu voleb výrazná většina.

Asi nebude žádným uměním předpovědět výsledek referenda (bude-li platné) v první i třetí otázce, který bude ve výrazné většině ano. Výsledek druhé otázky bude odvislý od poměru počtu hlasujících žen a mužů, ale jakýkoli výsledek bude špatný. Ano zavede povinnou 2/5 kvótu pro zastoupení žen na kandidátkách bez ohledu na jejich schopnosti, znalosti, dovednosti a zkušenosti, ne postaví ČSSD do role sexistické či šovinistické strany, která nechce automatické zvýšení zastoupení žen na svých kandidátkách. Stačí jen připomenout, jak těžké problémy měla ČSSD v posledních letech zvolit do svého čela jednu „povinnou“ ženu, coby kvótami stanovenou nejméně jednu místopředsedkyni ČSSD….

Spolu s předsedou ČSSD bych si i já přál, aby případná změna vnitrostranických pravidel pro výběr kandidátů do voleb pomohla k oživení ČSSD a posílení vlivu členů na to, co se ve straně děje.

Připadá mi však, že v tomto případě se Bohuslav Sobotka rozhodl stavět dům od střechy. ČSSD je stranou, která od Zemanových dob a tedy více než 20 let ve svých základních článcích rostla divoce a nekultivovaně jako dříví v lese, a dnes je to nepřehledná směs přesvědčených sociálních demokratů s vlastními ideály a názory a členů ČSSD, kteří jsou ve straně ve službách svých velrybářů a stranických pasáků a nevytvářejí nic jiného než hlasovací mašinerii pro své stranické chlebodárce. A obávám se, že v dnešní době existuje řada místních, okresních a možná i krajských organizací, kde je těch druhých výrazná většina.

Mohu souhlasit s Jiřím Dienstbierem, že současný způsob sestavování a schvalování kandidátek je demokratický jen formálně, ale v žádném případě s ním nemohu sdílet naději, že celostranický výběr kandidátů v současné ČSSD povede k demokratizaci celého procesu a také k jeho zkvalitnění a zvýšení zajímavosti pro obrovskou většinu voličů-nečlenů ČSSD.

Vedení ČSSD musí především hledat mechanismy, jak zvyšovat zejména kvalitu, odbornou úroveň, znalosti, schopnosti a dovednosti kandidátů ČSSD a způsoby verifikace přijatelnosti navrhovaných kandidátů ČSSD pro voliče- nečleny ČSSD, kterým je celkem jedno, jak se sestavují kandidátky, ale kdo na nich je.

Obávám se však, že zapracování předpokládaných výsledků vnitrostranického referenda do volebních řádů pro výběr kandidátů ČSSD do voleb na všech úrovních půjde přesně opačným směrem.

Kandidátky budou plné „osobností“ vybraných „přímou stranickou demokracií“, koordinovanou místními stranickými velrybáři, ale zdaleka ne všichni budou splňovat představy voličů z řad nestraníků. A ti mohou začít hledat osobnosti na kandidátkách jiných stran a hnutí, bez ohledu na to, že je bude třeba osobně vybírat sám předseda této strany či hnutí.

To ovšem vůbec neznamená, že bych snad chtěl jakkoli podpořit Jeronýma Tejce, který svým návrhem na rozšíření referenda sleduje pouze a jenom své mocenské cíle. A právě způsob, jakým tak opakovaně činí, je velice odpudivý a neseriózní.

Přesto by se současné vedení strany mělo připravit na to, že dobře míněná snaha po oživení vnitrostranického života se může velice jednoduše stát nástrojem právě těch stranických velrybářů, pro které je členství v ČSSDjen jakýsi marketingový nástroj pro přístup k byznysu a kteří se dříve šikovali za Michalem Haškem a dnes právě za Jeronýmem Tejcem.

Nakonec to mohou být právě a především oni, kteří mohou díky snahám vedení ČSSD o větší míru demokracie v současné sociální demokracii a oživení činnosti stávající členské základny výrazně posílit a svůj pseudodemokratický vliv na rozhodování ČSSD značně zvýšit. A tím přiblížit budoucnost ČSSD současnosti ODS.

Ostatně i cesta do pekla bývá často dlážděna dobrými úmysly.

Michal Kraus



Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?