Jeho ideologické působení může být účinné pouze v tom případě, když si lidé, kterým je sdělení strategické komunikace určeno, neuvědomí logické souvislosti. Přesně s touto slabinou Foltýnova skupina strategické komunikace počítá. Lidem, kteří musí ovládat své řemeslo, musí mít rozsáhlé znalosti z toho co je živí, aby byli úspěšní v každodenní práci, není možné vyčítat, že nejsou zběhlí v logice. Ale mohou si její některé aspekty osvojit. Ukažme si, jaké metody zkreslení reality byly použity v případě zahájení strategické komunikace.

Emoce v roce 1968 a posilování emotivního vnímání v roce 2024

Skupina ve svém prvním strategicky komunikačním počinu uvádí 14 konkrétních příběhů lidí, kteří byli v šedesátém osmém v dětském věku. (Viz.  https://x.com/Stratkom_CZ) Jsou to silné emocionální prožitky z pohledu jejich dětského chápání tehdejších událostí. Ostatně v té době jsem měl čtrnáct let a vím, kolik jsem toho znal o mezinárodní politice. Cítil jsem pouze atmosféru očekávání změn dospělými. I když každého jinak, ale všeobecně s nadějí příchodu změny k lepšímu. Někdo očekával překonání stagnace a urychlení vývoje socialismu, někdo viděl příležitost k založení živnosti, někdo zase cítil příležitost revanše za křivdy způsobené v padesátých letech. 

Racionální vyhodnocení celkové politické situace v podmínkách studené války trvalo dlouho a u většiny obyvatel neproběhlo vůbec. Až po pětatřiceti letech dochází někteří lidé k poznání, že osvobození ze sféry Sovětského svazu, dnes Ruska, je bolestivější než život za přítomnosti sovětských jednotek v jejich kasárnách. A právě tento trend změny vědomí lidí je potřebné zastavit. Proto strategická komunikace vlády začíná uvedením čtrnácti emocionálních příběhů ze srpna 1968. 

V prvopočinu strategické komunikace někdo popisuje, jak stáli frontu na potraviny, někdo, jak nepustil tanky do železničního depa, další, jak fotil dění na Vinohradské ulici, další si pamatuje, že se lidé báli války. Někdo si vzpomněl na to, jak mu babička v osmašedesátém řekla o jáchymovských uranových dolech, ve kterých musel pracovat odsouzený příbuzný. Velmi silné jsou tři příběhy s českou vlajkou namočenou v krvi mrtvých českých občanů. Nechybí ani aktualizace pro dnešní dny a obhajoba vojenské pomoci Ukrajině.  Uvedený příběh vlajky stojí za to odcitovat doslovně.

Každého života je škoda. Jestli ztráty životů u Československého rozhlasu byly nezbytně nutné, nebo to byl nezamýšlený důsledek emočně vypjaté situace, ať posoudí čtenář. Jedno je jisté, že na vypjatých emocích se podílelo samotné vysílání Československého rozhlasu. Není mu to možné vyčítat, protože to tak rozhlasové stanice dělají. Vzpomeňme si na dobu covidovou, kdy emocionální strašení vydrželo televizním a rozhlasovým stanicím téměř dva roky. Není možné vyčítat přítomnost ruských tanků u Československého rozhlasu. Ono se to při vojenských operacích vždy dělá. Obsazení rozhlasových stanic je vždy součástí vojenských plánů. Tenkrát se tam střetly dvě síly. První byla vojenská jednotka s úkolem obsadit rozhlasovou stanici. Druhou sílu tvořil dav lidí emocionálně vybuzených k odporu. Je zázrak, že za této situace byli pouze čtyři mrtví. Nebyl jsem u toho, proto pro pochopení situace uvedu slova přímého účastníka, který zmíněnou československou vlajku namočil do krve padlých.

Opravdová okupace v roce 1939 si počínala úplně jinak. Gestapo i jednotky SS cílevědomě zatýkaly české občany, popravovaly je a vymazali z povrchu země celé obce. Lidice, Ležáky. Životice, Zákřov, Ploština, Prlov. Přestavlky, Vařákovy paseky, Javoříčko, Leskovice, Konětopy, Lejčkov, sídla na území Slovenské republiky Tokajík, Veľká Domaša, Jakušovce, Kolbovce, Vojtovce, Soľník, Korunková, Brusnica, Cimenná, Kľak, Ostrý Grúň, Kalište. Celkem bylo povražděno a vypáleno obyvatelstvo ve 111ti sídlech. Československo mělo za druhé světové války 350.000 obětí. Po odečtu padlých na frontách 2. sv. války a v partizánském odboji stále zůstává 317.380 popravených, umučených a fyzicky zlikvidovaných československých občanů. Dle zdroje : https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/okupace-ceskoslovenska-21-srpen-1968-vojska-varsavske-smlouvy.A230821_080739_domaci_tty bylo v roce 1968 v celém Československu v první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108. Většina byla způsobena dopravními nehodami, nebo shodou nešťastných okolností. Například událost dle přeživšího pamětníka Václava Vilímka, kolegy rozstříleného Jiřího Koldy. Zdroj:https://plus.rozhlas.cz/sovetska-okupace-jeden-z-urcujicich-momentu-zivota-vzpominky-pavla-landovskeho-7581512.

Jiří Kolda i Václav Vilímek událost přežili. Čtenář ať opět laskavě posoudí, nakolik byla událost úmysl a nakolik nešťastná náhoda. Vím, že racionální úsudek má malou šanci proti emocionálně vybuzenému postoji. Kdo chce vidět úmyslnou vraždu, tomu námitka o nahodilosti jeho postoj nezmění. A právě tento poznatek o lidské mysli je skupinou strategické komunikace využíván. 

Je samozřejmé, že události v srpnu byly nepříznivé jak pro SSSR, tak i pro vývoj ČSSR po srpnu 1968. Ale když porovnáme řadu kvantitativních parametrů „okupace“ v srpnu 1968 a jiných okupací Československa nebo jiných krajin, musíme dospět k závěru, že kvantitativní parametry nedosahují takových rozměrů, aby bylo možné srpen 1968 považovat za plnohodnotnou okupaci. 

Někteří analytičtí historici vysvětlují události v roce 1968 jiným způsobem. Než by šlo o klasickou okupaci sledující získání zdrojů, šlo spíše o vynucené prosazení vyrovnání sil Varšavské smlouvy a sil NATO ze strany Sovětského svazu. 

Z hlediska vyrovnání poměru sil a připravovaných odzbrojovacích dohod SALT1 bylo politicky výhodné mít pro vyjednávání pevnou a stabilní linii pokrytou vojenskou silou. Reformační hnutí nazvané Pražské jaro stabilitu pro mírová jednání oslabovalo. Nebylo jisté, jak reforma v roce 1968 dopadne. Mohla, jak posílit pozici KSČ v Československu a jeho socialistickou orientaci, tak mohla oslabit, nebo dokonce zastavit budoucí charakter vývoje v Československu směrem k socialismu. A tím i účast ve spojeneckém svazku Varšavské smlouvy. Reforma se zkrátka odehrála v naprosto nepříznivých mezinárodních podmínkách. Západ a východ stál proti sobě a současně doufal v mírová odzbrojovací jednání. Vedení Sovětského svazu stálo před rozhodnutím, kdy obě varianty byly špatné. Nereagovat bylo špatné řešení a reagovat invazí bylo také špatné rozhodnutí, zejména pro budoucí spojenecké vztahy. 

Racionální a emocionální vnímání historie

Rostoucí uvědomění části občanů o narůstajícím úpadku České republiky vyžaduje od vedení republiky podniknout protiopatření. Logickým krokem je využít rusofobního naladění velké části populace, a proto byl vybrán právě srpen 1968, aby posílil rusofobní nálady. Skupina strategické komunikace využívá indukce neboli zobecnění dvou událostí. Spojuje okupaci Československa v roce 1968 a okupaci Ukrajiny v dnešních dnech. Cílem tohoto zevšeobecnění dvou událostí je působit proti odmítání vojenské podpory Ukrajiny pro další vedení války. Nepřímo směřuje i proti kritice vlády za její hospodářské výsledky, které jsou zčásti zapříčiněny našimi sankcemi Ruska a zbavení se dodávek levných uhlovodíků. Odvolání se na srpen 1968 umožňuje zařadit kritiky vlády mezi rusofily a tím pádem nepřítele České republiky. Tenhle řetězec soudů stojí na emocích, na zamlčení kvantitativní stránky srovnání okupace v roce 1938 (1939) a okupace v roce 1968. Na neuvědomění si toho, že každá kvalita musí nabýt kvantitativního rozměru, jinak samotné určení kvality není naplněno. Jsou zamlčeny mezinárodněpolitické podmínky v letech 1938, 1968 i dnes. 

Závěr