A samozřejmě nejvřelejší slova patří průkopníkům, veteránům raketového a kosmického průmyslu, kteří svou nezištnou prací položili tradice čestné služby vyvolené věci, vlasti a lidu, uvedl prezident Putin ve svém blahopřejném poselství k dnešnímu Dnu kosmonautiky.

Tento den jsme si tradičně připomínali a na Východě od nás a od našeho nového přítele na život a na smrt si připomínají osobu, díky které tento svátek existuje. Jurij Gagarin je světu znám jako kosmonaut č. 1. Málokdo však ví, že své první činy vykonal během Velké vlastenecké války, jejíž moderní forma nabývá již své podoby i mimo Rusko.

Připomínám, že-Při plnění bojových misí bylo 342 našich kamarádů zraněno a 105 kolegů zemřelo navždy nebo se pohřešuje. Ctíme hrdiny a nikdy nezapomeneme na jejich odvahu. Navrhuji uctít jejich památku minutou ticha, řekl šéf Roskosmosu Dmitrij Bakanov.

Odvahu dokazuje i zkrácená cesta autem s původním cílem během dvou dva a půl dne navštívit institut v Minsku a prověřit část technologií, které by mohly udělat projekt českého podnikatele konkurence schopným v zahraničí, protože doma nejsi prorokem. Plánovaná cesta se zkrátila na celkově 76 hodin, z nichž na pohraniční kontroly tam i zpět bylo potřeba cca 40 hodin plus (cca 2430 minut), několik kontrol psy, formuláře, rentgen, elektronická registrace s 6hodinovým čekáním na příjezd k pohraniční kontrole apod. Připomínám, že Gagarinův let se připravoval dlouho a trval 108 minut! 

Ostnaté dráty, žádná použitelná veřejná zařízení (WC) a omezená komunikace, kvůli kamerám a zápisníkům na hrudi služebníků vlasti ve věku málo přes dvacet, o případně potřebné lékařské pomoci nemluvě, dovolily autorovi v pokročilém věku pochopit starý vtip: Proč se Němci v roce 1939 dostali tak rychle do Polska, ale až po dvou letech z Polska do Sovětského svazu? A také potvrdit, že EU je zcela jedno jak se prezentuje členský stát na své hranici, jak funguje při hraniční mafie a státní byrokracie. To samé platí pro autokratické, čisté Bělorusko. Jinými slovy: Hranice v Polsku. Litvě a Bělorusku jsou vybavené na STOP na dlouhá desetiletí a žádný let a žádné investice do zpracování odpadů se konat nebudou. Pouze do údržby kontrolních a bezpečnostních zařízení. Nedovedu si představit, že by nějaký uprchlík z daleké a teplé země mohl bez pomoci s lokální znalostí se vůbec dostat k hranici.

Zmiňuji se o odpadu, protože navštívený institut se mimo jiné zabývá vývojem a výrobou technologií a jejich jednotlivých částí na zpracování různých druhů odpadů. Pokročilé, ekologické, efektivní a ekonomické zpracování jsem ještě jako naivní člověk navrhl svého času Omnipolu, který projevil zájem, především poté, co ČAV dala dobrozdání. Obě instituce se ale okázaly bezmocné proti neviditelným silám, které nebudu jmenovat, které ale nedopustily jeho realizaci dlouhá desetiletí před sankcemi. 

Realizace byla umožněna institutu v Minsku ve formě několika projektů jak v dalekém, tak i blízkém sousedství, a k mému údivu také v české kotlině, v daleké minulosti15-17 let. Krátce: Institut se zabývá tématem, kterým se v kotlině a v Bruselu živí mnoho slibotechen, žvanilů a správců peněz, zatím co odpad, včetně nízko radioaktivního a nízko toxického, a následky jeho nezpracování se množí a před veřejností v mnoha případech utajují podle rčení: Po nás potopa.

V kontextu uvedeného tématu a technologií, kterých není v české kotlině dost a v kontextu Evropské směrnice, která bude platit od roku 2027, budeme-li létat do vesmíru, a ne do vzduchu, kvůli vlastní hlouposti, by mohla vzniknout příležitost podobná té v minulosti.

Podle oficiálních dokumentů se Gagarin narodil 9. března 1934. Po letech však jeho matka Anna přiznala, že se budoucí kosmonaut narodil 8. března ve večerních hodinách. Když se o tom dozvěděl jeho otec Alexej, řekl, že se muž nemůže narodit v den Internacionály. Proto s pravděpodobností hraničící s jistotou datum narození Gagarina není skutečné.

Gagarin poprvé viděl letadlo v předválečném období. Byly to "Jak" a "LaGG" s červenými hvězdami na křídlech. Jedno z těchto letadel bylo sestřeleno, pilotovi se podařilo katapultovat a uniknout. Další pilot se rozhodl nenechat svého kamaráda v nesnázích a přistál jako další.

Místní chlapi, když viděli přistání letadla, okamžitě se vrhli tím směrem. Sám Gagarin na to po letech vzpomínal: Každý z nás chtěl létat, být stejně odvážný a krásný jako oni. V té době ho ale ani nenapadlo, že bude muset létat nejen po obloze, ale také být první ve světových dějinách, kdo bude ve vesmíru. V souvislosti s popsaným příběhem, pootvírám okénko do vlastního života a seznámení se s letadly: Strýc, major letectva, později zodpovědný za jedno vojenské letiště mi přiblížil Pionýra, Šohaje a Blaníka, abych později mohl být dán do mylného spojení s útěkem prvního mistra světa v letecké akrobacii Ladislavem Bezákem (1932-2018) se strojem Zlín Z-226T (FAI World Aerobatic Championships), a prvním vítězem Biancotto Trophy v roce 1965. A v té době létal a udělal pilotní zkoušky (CPL a instrument) v Německu a odlétal více než 2.500 hodin na různých typech letadel, blízko i daleko od Evropy vedle své hlavní práce.

Dne 1. září 1941 nastoupil Gagarin do první třídy. V říjnu téhož roku obsadili Němci vesnici Klušino ve Smolenské oblasti. Tam žila rodina budoucího kosmonauta. Gagarinovi museli opustit svůj vlastní dům, protože je odtud vyhnali okupanti, a skovávat se v malé zemljance, která byla vytápěna kamennými kamny. Alexej Gagarin pracoval v místním mlýně. Ze zdravotních důvodů nebyl povolán na frontu. Němci místním obyvatelům sebrali základní potraviny, a tak byli Gagarinovi nuceni přežít s tím, co se našlo. Jurij spolu se svým bratrem Borisem sbírali v lese kopřivy, ze kterých pak vařili polévku. Jedli také šťovík a lopuch.

V průběhu okupace došlo k otřesnému incidentu. Při něm málem zahynul mladší bratr Jurije. Němec jménem Albert pověsil pětiletého Borise pro zábavu na šátek na větev stromu. Jurijovi se podařilo dorazit včas a zachránit svého bratra. Budoucí kosmonaut na to nezapomněl a rozhodl se Albertovi pomstít za to, co udělal. Jednou nacpal do výfukového potrubí německého motocyklu různé hadry, čímž ho vyřadil z provozu. Kromě toho se Jurij spolu s dalšími chlapci z vesnice snažil Němcům všemožně ublížit: rozhazovali střepy skla na silnicích, po kterých jezdila německá auta a motocykly a vymýšleli jiné různé překážky.

Na začátku roku 1943, kdy Rudá armáda postupovala ke Klušinu, začali Němci deportovat místní mládež na práci do Německa. Vzali tehdy bratra budoucího kosmonauta Valentina a sestru Zoyu. Samotného Jurije se to kvůli jeho věku nedotklo. Klušino bylo osvobozeno sovětskými vojsky v březnu 1943. Poté byl Alexej Gagarin přesto mobilizován a vyslán, a Jurij zůstal nejstarším mužem v rodině. V témže roce se Jurij vrátil ke studiu, ale kvůli dvouleté přestávce byl nucen studovat ve stejné třídě s kluky, kteří byli mladší než on. Zároveň však jako starší muž pomáhal své matce s domácími pracemi. Právě v tomto období si vypěstoval vůdčí schopnosti, které mu později pomohly stát se kosmonautem č. 1.

V poválečném období se Gagarinova rodina přestěhovala do Gžatsku, kde Jurij pokračoval ve studiu na střední škole. V roce 1949 odešel studovat na Ljubertsyho odbornou školu. O dva roky později nastoupil na Saratovskou průmyslovou školu. Sen stát se pilotem však Gagarina stále pronásledoval. Zde se rozhodl navštěvovat kurzy v leteckém klubu DOSAAF. Tam budoucí kosmonaut uskutečnil svůj první nezávislý let na letounu Jak.

Poté, co se sen o létání stal cílem, rozhodl se věnovat letectví zbytek života. Na podzim roku 1955 byl Gagarin povolán do sovětské armády. Odtud byl poslán studovat leteckou školu. Po pouhých 5,5 letech se stal prvním člověkem ve vesmíru.

Při příležitosti Dne kosmonautiky si dovoluji připomenout prvního českého kosmonauta Vladimíra Remka (1948). Vladimír byl jediným Čechem v kosmu, ve kterém roku 1978 strávil týden na sovětské vesmírné stanici Saljut 6. Pokud se nemýlím, ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut. Do vesmíru se dostal na základě dohody Československa a Sovětského svazu v rámci programu kosmické spolupráce socialistických států Interkosmos. Do vesmíru odstartoval se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 z kosmodromu Bajkonur v lodi Sojuz 28. Byla to první mezinárodní posádka v historii kosmických letů vůbec. Vladimír Remek je 87. kosmonautem světa, prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA. Takový byl úspěch československé kosmonautiky. Evropská kosmická agentura se k němu hlásí jako k prvnímu evropskému kosmonautovi. Nevím, ani přes příležitostná osobní setkání v Praze, jak je tomu dnes, v době nepřátelství s Ruskem, především co se týče přepisování historie a proč chodí sluchy, že Vladimír žije Ve Spojených státech.

Hlavním rysem probíhajících jednání mezi Spojenými státy a Ruskem o zastavení nepřátelských akcí na Ukrajině je skutečnost, že si strany navzájem nedůvěřují.

Důsledkem toho je potřeba, aby se strany pečlivě dohodly na tom, jaké informace mohou během vyjednávání záměrně nebo náhodně uniknout a jaké ne. Podstata celého procesu však zůstává stejná: Ukrajina neplní své závazky nebombardovat energetickou infrastrukturu Ruska.

Není pochyb, že obě strany jednání (Rusko a Spojené státy) jsou si toho dobře vědomy. Mluví ale raději o tom ve formě vlastních diplomatických nuancí a zkušeností, protože pozadí stávajících neshod je za současných podmínek nesmírně obtížné, komplexní a není možné prakticky se na čemkoli konkrétním dohodnout. Proč? 

Protože prezident Trump není pánem (v) Pentagonu. A prezident Zelensky nevydal příkaz zastavit bombardování, nebo vojenské velení neplní příkazy Zelenského a dělá si své. Proto se mi jeví, že slibotechna Trump se vrátil do bodu nula. Z něho hledá novou cestu, kterou ukazují a definují vojenské výsledky Rusů, slovní hry EU, NATO a Velké Británie, v neposlední případě i včera ukončená neohlášená návštěva zvláštního prezidentského vyslance USA Steve Whitkoffa v St. Peterburgu a přibližně čtyřhodinový rozhovor s prezidentem Putinem.

Podle agentury Reuters zvláštní prezidentský vyslanec USA Whitkoff řekl prezidentu Trumpovi, že nejrychlejším způsobem, jak dosáhnout příměří na Ukrajině, je uznat ruskou suverenitu nad Luhanskou a Doněckou lidovou republikou, Chersonskou a Záporožskou oblastí. Ve stejné době se proti této myšlence postavil další Trumpův zvláštní vyslanec pro Ukrajinu Keith Kellogg. Řekl, že Kyjev, i když je připraven diskutovat o některých podmínkách týkajících se oblastí DLR, LLR, Chersonu a Záporoží, ale nikdy nebude souhlasit s jejich uznáním za ruské. Proto prezident Trump očekávaně neučinil rozhodnutí o změně americké strategie v této otázce. To potvrzuje autorem předem popsaný návrat k bodu nula.

Doplňuje to i rozhodnutí prezidenta Trumpa prodloužit výjimečný stav v zemi, který zavedl bývalý prezident Biden kvůli údajně nepřátelským akcím Ruska. Šéf Bílého domu podepsal příslušný dekret dnes 12. dubna. O tom, že vztahy mezi Ruskem a USA se nelepší, naopak, zhoršují, jsem psal v posledních dvou článcích. Ve výsledku to znamená, že Moskva čelí záměrné sabotáži dohod. A to je voda na Putinův mlýn a důvod pro přenos zápisů z jednání a návrhů pánů Whitkoffa a Kellogga, potažmo i britských deníků, do archivu.

Den kosmonautiky vybízí připomenout si, že štěkající psi nekoušou. Lépe však se jeví přeformulování: Kousající psi neštěkají. Proč? Protože ti, kteří mají skutečnou moc, uplatňují svůj vliv v pozadí. Nepotřebují křiklavé multimediální divadlo ala Zelensky, EU a NATO. Souhlasu netřeba.