Americký konvoj na cestě z cvičení Atlantic Resolve po čtyřech dnech opustil území České republiky. Po tuto dobu téma, které plnilo hlavní zprávy našich i některých zahraničních médií. Rozruch, který tento konvoj vyvolal, však pokračuje v debatách, jaký měl tento manifestační přesun vlastně smysl a jaká vlastně byla reakce české veřejnosti.

V šetření agentury STEM/MARK (samostatná odnož Střediska empirických výzkumů pro marketingové analýzy) pro Českou televizi odpovědělo na otázku, zda vadí průjezd americké kolony 82% respondentů záporně. Další agentura Phoenix Research se ptala jinak, zda lidé v konvoji vidí ohrožení ČR, zde odpovědělo záporně 78% respondentů. Zdálo by se tedy že nad nedávným průjezdem kolony vlastně není moc co diskutovat. Problém je v tom, že nešlo o běžný průjezd (takových už v minulosti byly stovky a proběhly ve vší tichosti) a že se z tohoto průjezdu stál nástroj propagandistické bitvy.

Referendum ex post ?

Vybraná sociologická data v tomto případě pak začala být vydávána mainstreamem jako výraz všelidového nadšení, jako výraz loajality s každým, třeba i budoucím, rozhodnutím NATO, požehnáním pro přípravu na svatou válku na východě a div ne jako dodatečný plebiscit o vstupu do NATO (při vstupu do NATO v roce 1999 se nešlo cestou referenda na rozdíl od vstupu do EU o pět let později). Zásadní rozdíl ovšem může být mezi postojem vadí/nevadí průjezd a postojem souhlasí/nesouhlasí. Interpretace těchto výzkumů může být zavádějící. Postoj vůči průjezdu se může např. zásadně lišit od názoru na veškerou činnost NATO v Evropě.

Výsledky průzkumů byly zkrátka mainstreamovu propagandou zarámovány až příliš reduktivně.

Je dobře, že navzdory určité přeexponované hysterii na sociálních sítích nedošlo při přesunu vojsk k násilnostem nebo nějakému neštěstí. Češi se v podstatě zachovali rozumě a k nevětším pitomostem se nepřidali. Realita ale zcela idylická nebyla. V množině lidí, kteří tazatelům oněch agentur řekli, že se konvoje nebojí a že jim nevadí, lze ale nepochybně nalézt lidi, kteří ten průjezd prostě skousli, mávli nad ním rukou. Nešli kvůli tomu na barikády, ale také nešli vítat cizí vojáky chlebem a solí. Tady potřebujeme strukturovanější dotaz. A tuto informaci lze doplnit z jiného průzkumu.

Je to složitější

Pro někoho možná překvapivě dle ankety agentury SANEP pro deník BLESK není 51,9% lidí ztotožněno s přesunem. Překáží jim, že je teatrální demonstrací síly (25,8%), že je v napjaté atmosféře zbytečný (14,3%) a někteří jsou proti jakémukoliv přesunu cizích armád (11,8%). K tomu přidejme pravděpodobný fakt, že mnoho z lidí čekalo na průjezd ne kvůli holdu Američanům, ale z obyčejné zvědavosti. Podívat se na často nevídanou přehlídku uniforem a techniky.

Častou reakcí na průzkumy, které nepasují do předem připraveného, mainstreamového obrazu reality je, že se jedná o neprofesionální, neseriozní či dokonce manipulační práci s cílem zasévat chaos a relativizovat klíčové sdělení o společnosti. V tomto případě vysílat negativní signál o vztahu ČR k spojencům. Někteří dokonce zpochybňují to, koho se vůbec příslušné agentury ptají. Tady ale problém není. Výběr respondentů už je profesionální záležitost (děje se tak náhodně a kvótně) nedodržení principu reprezentativnosti by příslušnou agenturu deklasovalo. Ale přesto někteří tvrdí, že kdo připomene nehodící se data je lhář, nebo dokonce agent.

S jednou vysokoškolskou zkouškou ze sociologie si nechci hrát na experta. Ale jako letitý uživatel sociologických výzkumů vnímám určité věcné a metodické souvislosti. Samozřejmě že ten, kdo si placený výzkum objednává, může určit otázky, které mají být kladeny respondentům. A ti se mohou vyjadřovat jen k nabídnutým možnostem což samozřejmě ovlivňuje výsledek. A ten výsledek samozřejmě zadavatel může vyhodnotit po svém.

Je-li uživatelem i veřejnost, také má možnost racionální interpretace s vědomím použité metodiky. A o to jde. Oddělit fakta od propagandy a nenaběhnout si na nesmysly. A to padni komu padni. Netýká se to jen těch kteří nedokáží přijmout jiný názor než glorifikaci vlajky s hvězdy a pruhy. Na počátku průjezdu zveřejnila např. Rosijskaja gazeta v komentáři ke zprávě o protestních shromážděních v ČR proti průjezdu americké kolony, že 2/3 našich občanů jsou proti. Což je samozřejmě také zavádějící. Iracionální psychóza hojně zalévaná propagandou vznikla na obou stranách.

Otazníky veřejného mínění

Hodnocení různých podobných průzkumů chce prostě klidný a věcný přístup. Nezpochybňuji svým exkursem do aplikované sociologie, že významná část české veřejnosti členství v NATO přijala. Ale i zde jsou některé významné otazníky. V průzkumu renomované instituce CVVM z ledna 2015 jen 40% dotazovaných souhlasilo s tezí, že NATO pomáhá míru a stabilitě ve světě. Proč tedy 60% ostatních nedokázalo říci ano k takto formulované tezi?

A tyto rozpaky mohou narůstat spolu s tím jak se politika NATO může posunout k použití zásahů na cizím území, k preventivním úderům a k vyšším požadavkům na výdaje na zbrojení.

Prostě propagandistická klišé jsou jedna věc a reálné problémy a postoje obyvatelstva druhá. Místo vyhlašování vítězů souboje o mínění české veřejnosti se vraťme raději k otázkám, které naše občany skutečně trápí a jaké jsou nabízené odpovědi. V otázce budoucího zajištění míru a bezpečnosti to bohužel zdaleka není tak bezrozporné.