Milovníci Star Trek si jistě vzpomenou na druhý díl druhé řady stejnojmenného seriálu. Milovníci šachů označují slovem proměna povýšení pěšce, který v průběhu hry dosáhl osmé řady šachovnice, na vyšší figuru stejné barvy. Proměna (dokonalá a nedokonalá) je termín, který se užívá k popisování životního cyklu hmyzu s nepřímým vývojem. V divadle proměna představuje změnu scény během dějství. V reálném životě představuje zásadní změnu podstaty. Naše společnost se nachází v realitě, ve které probíhá zásadní změna podstaty. Umožňuje ji kognitivní kapitalismus, s ním spojená tzv. 4. průmyslová revoluce a arogance ducha loutkovodičů, vůdčích a výkonných elit.

Proto jenom nejrychlejší proměna, kterou představuje smrt, tj., kdy z člověka se stává mrtvola, nebo se octne na prahu tohoto stavu je člověk ochoten zastavit se a začít myslet na změnu hodnot v životě V takové chvíli si totiž uvědomuje, že realita obsahuje i nejnebezpečnější potenciál pro život: proměny války, měnící se podstaty konfliktů a proměny člověka.

Kdybych měl povídku popsat ve zkratce, tak musím říci, že čtenář bude mít při čtení pořád něco k zamyšlení. Proč se Řehoř po proměně skoro vůbec nezajímal o to, že se probudil a byl broukem, ale jak to bude s prací? Proč povídka neobsahuje vysvětlení proměny? Proč jeho mozek zůstal lidský, takže rozuměl všemu, co rodina říkala, ale nemohl jim odpovědět? Proč, když se k němu rodina po proměně chovala odtažitě, nikdy necítil nenávist, ale až do poslední chvíle lásku? Povídka nabízí mnoho otázek, proto její obsah můžeme vykládat různě. Profesor německé literatury na univerzitě v Princetonu Stanley Corngold uvedl ve své knize, česky Komentátorova beznaděj na sto třicet různých možností výkladu. Hodnocení povídky proto může být i diametrálně rozdílné. Já osobně se přikláním k těm, kteří povídku považují za dílo nadčasové. To proto, že pojednává problém odcizení, odlidštění, pocit marnosti, beznaděje a zoufalství. To jsou kategorie, se kterými se setkávám v krásném prostředí Mariánských lázní s bohatou balneologickou tradicí, proměňujícími se hosty a také při zamyšlení o kognitivním kapitalismu a představě o blízké budoucnosti.

Dnešní svět a filozofie neoliberalismu chtějí, abychom byli flexibilní, abychom se dokázali neustále měnit a přizpůsobovat se. Kdysi se také říkalo, že Trpělivost nese růže.  Naše netrpělivá doba s Covid-19, ale i bez něho tohle ale nepřipouští. Dnes již ani v lázních. O tom, že Moudřejší ustoupí, nemluvě. Nabízí se otázky: Je dnes opravdu moudřejší ten, kdo ustoupí? A kam až lze ustupovat, když jsme na okraji propasti? A hlavně komu ustupovat? Když i věta s racionálním jádrem - Spěchej pomalu, nebo přání prezidenta Zemana - Přede mnou byl jeden prezident, který říkal, pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Já jako tento prezident říkám, zdravý rozum musí zvítězit nad hloupostí, vzbuzují úsměv a pohrdání především u části mladé generace. Ne kvůli tomu, že se pan prezident podle mé zkušenosti mýlí, ale především kvůli proměně prostředí a člověka. Ten se snaží svoji vrozenou omezenost ignorovat a oddělit od prostředí, které spoluvytváří. Nachází se v mýtu filozofie neoliberalismu se svým nezkroceným individualismem, egoismem a adorací materiálních statků získávaných z přírody.  Společně uvedené nahradily s pomocí proměňujícího se člověka a kapitalismu odmítaný marxistický kolektivismus bez kritického zamyšlení a analýzy ve smyslu Hegelova pojmu špatného nekonečna, Newtonova pojmu nekonečně malého a Kantova subjektu morální povinnosti.

Tento pár ignoruje obsahy a následky zmíněných tří pojmů a realizuje bezohledně zásadní proměnu společnosti a člověka. Současně potvrzuje pravdu citátu Friedricha Nietzsche: Stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoli mluví, lže – a cokoli má, ukradl.

Každý z nás dospělých se již alespoň jednou v životě setkal s jevem, kdy byla přijata opatření k vyřešení problému, která vedla k nulovým nebo dokonce negativním výsledkům. Ti u moci opakují tvrdohlavě chyby, pohybují se na stejné a chybné cestě, nevěnují pozornost neúspěchům a návrhům ke změně založených na rozumu, morálce a etice. V daném případě myslím i na Covid-19. Ten rozdělil a atomizoval společnost, která neví, zda příčinou je nekompetentnost specialistů, korupční spiknutí, byrokratické šílenství? O příčině příčin, již nemluvě.

Novodobá historie rozdílů mezi deklarovanými a skutečnými cíli, například v Afganistánu, Libyi, Sýrii, ale i v post-perestrojkovém Rusku do doby prezidenství Putina a post-listopadovém vývoji ČR nutí k sebereflexi. To proto, že i ochrana práv dítěte a genderových minorit indikuje, že skutečným cílem je zničení rodiny, obchodování s dětmi atd. Boj proti korupci, rovnost příležitostí nebo zatím ne všude a zcela úspěšný pokus zakázat trestání dětí doma a ve škole neodpovídají deklarovanému cíli: humanizace výchovy a společnosti.

Dnes je dokumentárně dokázáno, že i očkovaný člověk může znovu onemocnět Covid-19 a tvrzení expertů - ano, můžete vážně onemocnět, ale bez fatálního výsledku představuje ukolébavku s platností předpovědi počasí. Proto, kdo se vydává na dlouhou cestu, kterou boj s Covid-19 a jeho mutacemi představuje, by měl mít s sebou vybavení nejenom pro dobré a špatné počasí, ale i neočekávané nebo dokonce extrémní situace.

Protože skutečná věda a lékařství jsou posláním vázané etikou a morálkou, a ne obchodní nebo kariérní příležitostí kognitivního kapitalismu je nezbytné ptát a domáhat se odpovědi na otázky. Například: Jaký může být nebo je ten neproklamovaný, utajovaný cíl celé akce, který musí z podstaty věci objektivně existovat vedle proklamovaného cíle? Proč jedna část vědecké a lékařské společnosti ignoruje existující symptomy patologické vědy ve smyslu definice laureáta Nobelovy ceny za chemii v roce 1932 Irvinga Langmuira (1881-1957) a druhá část společnosti se drží nebo je držena v moderní digitální věznici v novém prostředí, které tvoří kognitivní kapitalismus s pomocí proměněného člověka v konzumenta a instrument, sloužícího k udržení a prohloubení rozpolcenosti společnosti? Na otázky se budu snažit odpovědět ve druhé a třetí části Proměn. Mezitím nabízím k zamyšlení tézi: Umění života je v tom, že bys měl zemřít mladý, ale co možná nejpozději. Souhlasu netřeba.